iriska o5 mezi světy.

Za tu dobu, co jsme se neviděli, přibyl Irisce titul a partner. V komentářích si proto přeje být nadále oslovována výhradně jako BcA. Iriska a ubezpečuje tímto všechny případné zájemce, že nabídky k sňatku nejsou momentálně žádoucí.

V posledních letech mě táhlo cestovatelské nadšení spíše na západ. Proto jsem se na Mezi světy časem odmlčela (a myslela jsem, že napořád), mám tento blog totiž spojený se svou ruskou anabází. Zkoušela jsem zakládat jiné blogy, což nefungovalo. Teď, na sklonku roku 2012 a poté, co slibovaný konec světa nepřišel (bohudík, bohužel?), jsem si uvědomila, že Mezi světy jsem pořád.  Velkou zásluhu na tom má taky můj kluk. Jsem teď ve slovenském Prešově a oprašuju svou pozapomenutou ruštinu, abych se dorozuměla s jeho rodiči. Se kterými se za chvíli usadíme ke slavnostnímu stolu a budeme slavit ruský Nový rok. (Teď, pět let po mojí Moskvě.)

Prešov je jiný než jsem čekala. Sympatičtější. Jsem na Slovensku poprvé, a tohle je východ Slovenska, takže místnímu nářečí prakticky nerozumím. Přesto mi v něčem připadá známý. Socialismus rozesel na místních pláních podobné paneláky a kapitalismus k nim připlácnul prakticky identická nákupní centra, jaká znám z domova. Takže by se řeklo - jako doma?

Moment. Něco je tu i na první pohled přece jiné. A nemyslím tím fakt, že platit se dá jedině v eurech. Na ulicích jsou velké dekorativní figury, jako připomínka kýčovitosti současných Vánoc. Do kostela se tady nechodí očumovat, ale modlit. Na náměstí stojí pomník sovětským hrdinům, na jehož špičce se skví srp s kladivem, korunovaný pěticípou hvězdou. O kousek dál je památník obětem komunismu. Hm, něco mi to připomíná. Nejspíš Rusko, které nemá problém se svou socialistickou minulostí, ba naopak, bere ji jako legitimní součást historie, jejíž stopy nemusí být likvidovány.

A propos, věděli jste, že v Rusku s konečnou platností přestali přehazovat zimní a letní čas? Mají tam tedy o tři hodiny víc. Novoroční projev prezidenta Putina na ruských kanálech naladíte našeho času již v devět večer.

autorská kavárenskokrize

WARNING: Tento článek obsahuje odkaz na dokumentární film o Hitlerovi. KONEC WARNINGu

Sedím v hospodě s přelouhovaným zeleným čajem,kusem citrónu co vypadá, jako by ho ožvejkala kráva a strašlivou touhou NIC NEDĚLAT.
Což bohužel nejde, tak aspoň poslouchám oblíbenou kapelu svýho expřítele a utěšuju se myšlenkou, že až se trochu zrelaxuju tady na blogu (heh heh heh), vrhnu se na němčinu. Totiž, dneska ráno jsem se byla zapsat na zápočtovej test z NJ a ještě předtím jsem se koukala na dokument Triumph des Willens od Leni Riefenstahlový. Jak jsem tak poslouchala hřímání Führera, pomalu mě přecházela chuť věnovat se ještě NĚKDY v ŽIVOTĚ němčině, ale poměrně rychle mě to pustilo. Protože přece: Deutsch ist cool, Deutsch ist leicht, Deutsch macht Spaß:)
Navíc jsem teď asi po 5 měsících používání učebnice zjistila, že klíč ke cvičením je na internetu (jupíííí) a protože ten nám doma poněkud nejede, bude ze mě internetokavárenský povaleč - student němčiny. Der Student von Prag, heh heh heh.
Schválně, kolik jakejch čajů vypiju do zavíračky.
Škoda že se za zvuků Rammstein nedá učit, jinak bych si je pustila pro navození té pravé německé atmosféry.
Ha, někdo si vedle právě zapálil cosi, co je cítit jako spálený boty. Zřejmě vysoce kvalitní doutníček :) Brzo omdlím. Jdu na tu němčinu - radši.

UPD. 1
Teda to byl porod tam ten klíč ke cvičením najít.

UPD. 2
Hlasuju pro zákaz kouření v restauracích, hospodách a úplně všude. Hlasuju pro zrušení kouření. Všichni budou tááááák zdraví!


P.S.
Ten obrázek není fotomontáž, takovej hrníček existuje a je jenom MůJ:)

zas mam morče :D

adopt your own virtual pet!

přišla zima bílá... a my do ní přišli natáčet

Včera šest hodin natáčení venku, dneska dvě... navíc jsem dělala produkční, což zahrnovalo mimo jiné dotáhnout vypůjčený stůl na místo natáčení (pěšky celkem kousek, navíc s tim stolem - krční a zádový svaly úpí jen při tý vzpomínce), vyklápět kopečky zmrzliny na zpola zasněžené schody a fotit nadšené turisty, kterým se naše "street performance" očividně strašně líbilo=) je tu smajlík, ale mně úsměv tuhne do podivnýho šklebu. Chci lentilky, a chci je fakt hodně, takže nejspíš zítra vyvalím svoje tělesný pozůstatky do tý venkovní kalamity... Nějak jsem se na nich stihla stát za poslední asi čtyři dny závislá, a svoje poslední jsem dneska věnovala čtyřleté herecké hvězdičce, která mě odzbrojovala sladkým úsměvem a velkýma modrýma kukadlama... jak už to děti umí. Dalším důvodem, proč mně pěkně třeští hlava je kromě mrazu taky fakt, že jsem objevila a docenila hřejivé schopnosti čaje s rumem... nebo spíš rumu s čajem, jak výstižně charakterizoval obsah mé termosky náš zvukař:)

Iriska is not dead

...i když si tak občas připadá. Okolní svět jí ale neustále dává najevo, že má horu povinností a i kdyby náhodou klesla do mdlob, někdo ji určitě probere přátelským kopancem do žeber.
Za pár měsíců studia na filmový škole viděla víc filmů než za pět let života (anebo srovnatelný množství) a trochu se diví, že je vůbec ještě schopná na něco koukat. Chvíli měla pocit, že se nadšeně zblázní do Avatara, jenže jí to nevydrželo. Třikrát a dost, Camerone, to bylo za odvedenou práci, reklamní kampaň ti financovat nebudu xP
Knihy! Kam zmizely, ptám se, kam, mé vždy tak obludné zásoby napůjčovaných knížek? Proč jediné co stíhám je školní doporučená četba, skripta a Haruki Murakami - u kterýho, upřímně a bolestně musím přiznat, jsem narazila na známý pocit *už je to všechno na jedno brdo* a těžce se s tím vyrovnávám.
Komiksy! Ty stíhám, a s nadšením konstatuju, že jich sem proudí čím dál tím víc (tj. objevují se český překlady) a až sem dorazí Death Note, tak budu asi na úplném vrcholu BLAHA.
Už aby vyšla další kniha Usagiho - "Ostří trav". Nedopatřením jsem si na wikipedii přečetla, co se tam stane s mojí nejoblíbenější zápornou postavou ever, zabijákem "vyslancem bohů" Jeiem a nemůžu se dočkat, až to zřím na vlastní oči. Zabalím si komiks do igelitu, abych ho nepromáčela slzama dojetí.

Kdo si koleduje?

Všude kolem jsou Vánoce. Nebo se to tak aspoň tváří. Kapři pomalu chcípají v kádích s nadějí na to, že je někdo brzo zařízne, ať to mají konečně za sebou. Na každým volným pražským plácku (ani to nemusí bejt náměstí) stojí stánky s lapačkama typu "klobásy/pletenýrukavicesvetryponožky/ozdobičkynastromeček" na prázdnejch pódiích stojící repráky kvílí rolničky, rolničky a na sto honů je cítit sladkej smard z trdelníku. Prodírám se tím vším s výrazem *whatthefuck* a ani se nesnažím v tý všudypřítomný komerci hledat nějakou vánoční atmosféru. Ta je stejně mrtvá jako všechny ty šupinatý zvířata v kádích.
Jako malou mě Vánoce fakt bavily. Asi každý dítě si tu pohádku rádo užije. Těší se už od září, počítá dny a sní o dárečcích. Atmosféře rodinný večeře. Kaprovi se salátem, kterej nikdy nechutná tak dobře jako o Štědrým večeru.
Teď už nějak nestíhám se těšit od září... vlastně se těším - ale hlavně na to VOLNO. Atmosféru bych taky brala, ale tvořit si ji doma pro sebe nějak nemám sílu a tam venku... chodí Santa Claus a cpe se klobásou.
Tak to by bylo. Trocha nostalgie a kritického škarohlídství=)

Něco nového?

Uhm, tak o prázdninách jsem byla dvakrát v Moskvě. Taky jsem se účastnila rekonstrukce bytu, která nás všechny dokonale odrovnala, ale jejíž výsledek stojí za to. Začala jsem poslouchat Myléne Farmer. Doplnila jsem svůj seznam zakázaných jídel o japonskou kuchyni a vzhledem k silnýmu post-traumatickýmu šoku už asi nikdy nepůjdu na vaření s Tomio Okamurou. Byla to sice skvělá zábava, ale když tam nemůžu nic ochutnávat ani si nic koupit, nemá to smysl.
Koupila jsem si lano na lezení. Má příšernou barvu, ale ujišťovali mě, že vypadá naprosto profesionálně a je skvěle vidět na skalách. Pro mě je spíš důležitý, že mám další část vlastního vybavení. Kámošce jsme pořídily sedák, takže jsme teď naprosto soběstačnej tým a nemusíme si už nic půjčovat. Jako další krok plánuju koupit vlastní stěnu a nějakou tu menší skalku, ať máme vlastní fakt všechno. (Vtípek!!! Smích!)
Taky jsme byly prodávat starý učebnice na gymplu. To mě vytočilo úplně strašně. Vlekla jsem tam nějakých 19 knih s představou, jak se jich zbavím a vydělám si minimálně na džíny. Heh heh heh. Realita byla: vnucování se, dolejzání za lidma až do tříd, ponižující prodávání pod cenou... Sedm prodaných knížek za celou dobu vyučování, a ještě to byly spíš ty lehčí kousky. Zbytek jsem teda dovlekla do Myslíkovy do antikvariátu, kde mi vzali osm kousků za dost smutnou almužnu, jenže to už jsem přestala řešit otázku "vydělat co nejvíc" a jediný co mě zajímalo, bylo "zbavit se těch zas*anejch knih, ať je nemusím táhnout zpátky domů!" Kámoška měla větší štěstí, vydělala si prodejem učebnic na ten sedák.
Na adaptačním kurzu z vejšky jsem poznala hroznou kupu lidí, přeseděla si zadek při dlouhých projekcích a přednáškách v kinosále a vyzkoušela si, že natáčení tříminutovýho filmu obnáší minimálně jedno náročný odpoledne.
Nějak teď cítím potřebu vidět za den aspoň jeden film. Dneska jsem byla v kině na "Vzhůru do oblak". Prostě jsem potřebovala vyrovnat tu spoustu intelektuálních a umělecky hodnotných filmů co jsem viděla minulý týden něčím nenáročným. A nezklamalo mě to.
Ozvali se mi dva staří známí z Moskvy. Ona - jediná pravá gotička, a Saša - student Moskevského Energetického Institutu. S Ní jsem se scházela, s ním jsem si jen psala, ale překvapili mě tedy oba, měla jsem za to že už zapomněli (anebo na mě kašlou).
Tolik tedy co se týče novinek.

YES!

I'm lucky Death Note owner, так что ни каких шуток со мной, друзья мои, или - сами знаете что будет. А кто не знает, того мне более жалько чем остальных. А еще мне интересно, куда мягкий знак ставить а где он быть не должен. угу. пока это все, что хотела сказать. пошла читать мангу про тетрадь смерти, хохохо.
минуточку....
да.
а еще приношу одно большое ИЗВИНЕНИЕ всем чешским посетителям моего блога за то, что пишу без перевода, хотя надо было его все-таки написать на чешском, что бы им было понятно....

Zlato, jsem DOMA!!!

Vážení a milí, Iriska je v Moskvě. A pro ty, co se hodlají ošklebovat nad názvem článku musím dodat, že to teď je moje JEDINÝ doma, protože náš českej byt je *vybydlená rozkopaná díra* právě ve stadiu probíhající rekonstrukce. Včera byl pernej den. Sice jsem letěla teprve popátý, ale začínám proti svý vůli souhlasit s maminčinou známou, která žije v Americe a tvrdí, že s každým dalším letem je neklidnější. Já si včera tam nahoře taky poprvý uvědomila (kromě boží přítomnosti někde dost těsně nad hlavou), že pokud se něco podělá, je se mnou konec. Respektive, že v tom naprosto nepravděpodobným případě *s největší pravděpodobností* umřu hrůzou ještě před dopadem.
Naštěstí pro kamarádku a jejího přítele, kteří sem za mnou mají přijet, jsem ovšem živá. Popíjím japonský zelený čaj s kousíčky pufované rýže, který jsem vyhrabala v kredenci a právě jsem díky Kitsu zjistila, jaký je můj osobní hieroglif=) *a že jsem zřejmě panter, muhaha*

Твой иероглиф

Ваше имя Итак... Пантера

все гадания на aeterna.ru

Dneska jsme se s bratrem celej den vzpamatovávali ze změny prostředí. V praxi to vypadalo tak, že jsme spali do dvanácti (on až vlastně do dvou xP ) a pak čuměli na Futuramu. Já jsem si zas po nekonečně dlouhý době nalakovala nehty a s překvapením jsem zjistila, že mě to vylučuje z takových činností, jako je mytí nádobí a otevírání krytu od mobilu (abych vyměnila českou simku za ruskou). A taky loupání brambor... vlastně je to docela příjemný, jen teď nevím, kdo za mě všechny ty věci udělá (NIKDOOOO!!!) a kolik oprav vydrží ten chudák lak a taky moje nehty, když už jsme u toho...
Takže tak. Pokud se snad někdo z mých čtenářů taky nachází v Moskvě a má náladu mi dělat doprovod při prolézání obchodů nebo na nějaké kulturní akci, ozvěte se=) Bráška sice sliboval, že se mnou bude chodit ven, ale protože ho znám, tak mu přirozeně nevěřím, ani co by se za můj nalakovanej nehet vešlo xD

katastrofa

.......zapomněla jsem heslo na facebook. jak se s tim vyrovná tenhle svět a jak to přežijou mí "přátelé" to fakt netušim. mno, aspoň nebudu snižovat svou důstojnost prováděním nablblých testů osobnosti typu "co jsi za zviřátko" kterých jsem si užila dost kolem třinácti, když jsem ještě četla Bravo.
jsem teď u příbuzných, neb byt je vystěhovanej naprosto dokonale.
dneska cestou vlakem jsem přečetla Hochy od Bobří řeky a mam mírnou depku z toho, že jsem nikdy neulovila žádnýho bobříka. nehledě na to, že ze mě nikdy nebude Roy ani Luděk...
Foglarovky putují k bratránkovi, je mladší o deset let, tudíž je na ně v ideálním věku. zajímalo by mě, jestli se pokusí aspoň o toho bobříka odvahy, jako kdysi já. =)

Brzo budu bezprizorná....

wow lidi, přišla mi mejlem upomínka o návštěvnosti a vylezly mi oči z důlků. vy mě čtete, a i kdyby to bylo jen omylem, tak vám moc moc moc děkuju!!!!
sedím u skříňky a notebook mam nepřirozeně vysoko před xichtem, protože stůl.. už nemáme.
zní to jako bychom měli průser s exekutorama, ale skutečnost je poněkud méně romantická. rekonstruujeme byt. respektive to vypukne příští tejden, takže nyní vystěhováváme. a třídíme. a vyhazujem a odvážíme do sběrnýho dvora. respektive rodinka provádí tohle všechno, já mam spíš roli cateringu a duševní podpory, neboť -tragická pomlka - jsem zas na antibiotikách. tentokrát to nejsou zuby, ale krk. podívejme se pravdě do očí - jsem chcípák a zbytečný tvor (aspoň pro tenhle konkrétní případ x)
vlastně jsem spíš na obtíž...
totiž, včera jsem dostala ty antibiotika a vzala jsem si je poprvý před spanim... načež se mi udělalo tak příšerně zle že jsem se bála pohnout ze strachu, že se strašlivě pozvracím..... to trvalo asi do dvou ráno, pak jsem přišla na geniální věc a vydala se do kuchyně pro chleba. sotva jsem to zajedla a udělalo se mi přijatelnějš, začal koncert. nejdřív ploužáky, což docela šlo, ale pak došlo na těžší kalibr. dost mě to odrovnalo - naděje na usnutí byla zabitá. navíc to nikoho z rodiny neprobudilo, takže jsem byla odsouzená trpět sama. což jsem tak nemohla nechat, popadla jsem nástroj odložený na stole (tuším že to byly kleště) a jala se mlátit do topení. z pochopitelných důvodů jsem podezřívala sousedy zdola, ti ruší noční klid vždycky aspoň jednou do měsíce... jenže to nějak nemělo efekt, kromě toho, že jsem probudila rodinku a muzika znatelně zesílila. bratr mně sprdnul na tři doby a tatínek vyrazil na chodbu. k jeho překvapení byl byt pod námi tichý a kravál šel ze třetího patra. takže tam vtrhnul, pohrozil policajtama, a byl pokoj... jenom já jsem teď v pozici bezohledný zrůdy. navíc mi mamka oznámila, že to moje mlácení bylo moc slabý na to, aby někoho přesvědčilo, že má ztlumit volume.
nicméně dneska se cejtim líp... koupila jsem si laktobacily (slečna v lékárně mi cpala dětský, a dost se divila, když jsem jí řekla, že je mi dvacet...) a to zřejmě pomohlo.
...a taky jsem potkala Sběratelku.
jak jsem tak vynášela lehčí věci k popelnicím a kontejnerům, narazila jsem na drobnou stařenku. zkoumala zrovna obsah popelnice a když jsem ji pozdravila, vypadala příjemně překvapená. nesla jsem zrovna vyhodit plechovou krabici od sušenek a když jsem ji Sběratelce nabídla, radostně se jí rozzářily oči. všimla jsem si, že některé věci, které jsme předtím vyhodili, už má v igelitce...
asi o deset minut později jsem táhla k popelnici další várku a ona tam pořád byla. tentokrát jsem ji potěšila skleněným těžítkem a omláceným loutkovým panáčkem.
už jsem na vyhození nic neměla, když mi do očí padnula plastová ozdobná krabička, starý skřipec do vlasů a zbyteček mojí (před třema rokama nejoblíbenější) voňavky v ozdobném flakonku. neměla jsem tyhle věci kam dát, takže se válely na poličce, která mimchodem čekala na rozebrání. popadla jsem všechny tři kousky "veteše" a rozběhla se zpátky k popelnicím. stihla jsem to. dala jsem jí přivonět k flakónku a Sběratelka byla upřímně nadšená. její štěstí se přeneslo na mě, a když mi řekla, že jsem ji moc potěšila, naprosto upřímně jsem jí řekla to samé.
bylo to zvláštní, ale zároveň strašně hezký.

Pejsek a kočička 2009 =)

Je ze mě velká organizátorka. Plánuju poznávací výlet do Moskvy pro svoje dvě kamarádky (které se neznají, ale nebrání jim to mít stejná křestní jména a jejich kluci se - světe div se - taky jmenují stejně. Takže nemůžu říkat dejme tomu: "To je ta Hanka, která chodí s Radkem" protože to platí o obou=) Mám trochu strach, aby se mi tam nezačaly hádat, čí Radek je hezčí... I když horší by samozřejmě bylo, kdyby chodily s tím samým... což můžu naštěstí vyloučit, protože už jsem viděla oba dotyčné pány a jsou docela rozdílní..).

Dneska jsem chtěla dojíst ta slavná játra ze včerejška, ale sama Nejvyšší prozřetelnost mě varovala, abych to nedělala. Vrazila jsem je do mikrovlnky ohřát a najednou se ozvalo zlověstné RRRRUP a talíř byl v háji. Prostě... rupnul. Moc se mi do těch jater nechtělo, tak jsem si to vyložila jako znamení a slavnostně je i s talířem přesunula do koše... vypadaly už stejně jak něčí ostatky (což taky byly, mimochodem, trošku vegetariány chápu. Už když jsem ty játra syrový krájela, připadala jsem si jako VRAH).

Takže dneska jsem naladila na vegetariánštější notu a stvořila jsem rajskou polívku. Ani ta není dobrá - k dokonalosti jí chybí lžička solčanky, kterou nám zřejmě odvezli naši do Moskvy... Vrazila jsem tam místo toho mořský řasy a vůbec to nepomohlo... ale ani neuškodilo=) Zítra vaří bratr, tak zní dohoda. Chápu ho, moje výtvory jsou fakt něco úděsnýho. "Uvařím ti zítra něco dobrýho" je v mým případě povedenej vtip. Jako mladý muž ve vývinu hodlá připravit (a následně zhltnout) nějaký maso, tak jsem vážně zvědavá. Koupit ho ovšem budu muset já, takže to může v případě neúspěchu hodit na mě: "to TY jsi přitáhla tohle BLBÝ MASO!"

Jo jo. Společná domácnost dvou adolescentních magorů, to je něco.

o.O

...já to mám za sebou.
Odmaturovala jsem.
Hurááááá.
Jen jsem teď tak mimo, že vůbec nevím, co budu dělat.
Mno.
Asi v první řadě začnu uklízet ten binec, co se mi nakupil v pokoji během maturitní přípravy.
Takže.... jak to jen říct?
Já mám středoškolský vzdělání! *že to sakra trvalo*

Ale po pravdě, ani to mi nepomůže, když přijdou ke slovu pitomý, krvavý játra. Nesnáším vaření. Nadělám při tom strašlivej binec a výslednej blaf nechutná mně ani nikomu jinýmu. Napadlo mě, že bych ty zuhelnatělý zbytky nabídla bezdomovcům, ale pak jsem si to rozmyslela. Kdyby je po mně náhodou začali házet, mohlo by mě to vážně zranit. Takže smůla. Kuchařka v armádě spásy ze mě nebude.... *ani nikde jinde, hehe*

Jsem nadšená. Poslouchám soundtrack filmu Auta a v duchu *a místy i nahlas, ty pošahaná magorko* se chechtám. V životě jsem neměla na konci roku vyznamenání - až teď, a to u matury!!! Nářez, nářez, nááářez.
Stejně nesouhlasím s lidma, co mluví o maturitě jako o frašce. NENÍ to žádná fraška. Já se teda moc nesmála.

Auta jsou nejlepší film!!!!!!!!!!!!
Asi mi hrabe.
Co mám sakra-
-dělat?
Mno, rozhodně vám nebudu povídat, co si myslím o Kantovi.
Muhehe.

kdesi cosi

teda teď jsem byla na pět minut fakt rozhozená. nejde o to, že jsem nesplnila plán pro dnešní den a nenaučila se všechny zeměpisný otázky z ájiny... neeee. ale neposlouchal mě blogger! katastrofa! anarchie! podejte mi někdo vlhkej hadr, dám si ho přes obličej a budu zhluboka dýchat (a pak se nejspíš pozvracím, pokud to byl hadr na podlahu)...
prostě a jednoduše, když už se dokopu k tomu, že sem hodlám uveřejnit něco z výplodů svého chorého mozku, tak mi v tom sakra nemá nic bránit!
jsem tak naštvaná, že už ani nevím, co jsem sem chtěla napsat.
že by něco o té nové chřipce?
...neeee.
tak o úřednické vládě?
...neeeee, ačkoli situace kolem ní je a zřejmě ještě bude velmi zajímavá=)
nejspíš nešlo o nic důležitého, ale i tak bych měla mít právo se sebevyjádřit v kteroukoli minutu.



Poslední dobou jsem zatížená na králíky. Můžou za to moje milovaný sestřenky a jejich mazel Oto. (Na fotce.) Když jsem toho roztomilýho ušáka venčila na vodítku na zahradě, došlo mi, proč si Stan Sakai vybral jako ústřední postavu svýho komiksu o jednom statečném roninovi právě králíka... A byla jsem tak příšerně infantilní, že ke mně holky musely ztratit veškerou úctu xD (Na svou obranu musím říct, že ty potvory strašně srandovně hejbou čumákama... hihi.)
A aby té infantilnosti nebylo dneska málo - moje morče se dneska přežralo tak, že z toho začalo škytat. V životě jsem neviděla nic hrozivějšího a zároveň roztomilejšího. Člověk neví jestli se má smát nebo panikařit a volat doktora.... Já jsem přistoupila na kompromis a dala jí ztvrdlou housku. Zvíře to zajedlo a byl pokoj...

why so serious?

Dneska jsem se parádně nervovala. Asi zbytečně, ale... kdo ví. Každopádně jsem předmaturitní obří zkoušení ze společenských věd zvládla a dokonce padlo něco o jedničce=) juhů. teď dávám voraz.
Ne že bych byla schopná se na něco soustředit. Ne po tom, co jsem si o víkendu půjčila na DVD Temného rytíře. Ten film je dokonalej, od scénáře přes kameru až po herecký výkony. Lahůdka, navíc i přehlídka parádních typů. Heath Ledger, Christian Bale, roztomilá pusa Maggie Gyllenhaal... Jo, tohle mě bere. Normálně se snažím magorům vyhýbat, ale ve filmu mi nevaděj, takže nad šišlavým Jokerem se rozplývám jak nad koťátkem=)
A ty hlášky!
"Co tě nezabije, to tě zešílí."
Zajímalo by mě, jestli Joker někdy maturoval. A pokud jo, tak za kolik. A jestli to třeba nebyl důvod toho, že mu šiblo.)
"WHY SO SERIOUS?"


.........

chjo, dneska mám vážně svůj den tak napůl.
chtěla jsem sem napsat svoje oblíbený filmový hlášky, jenže jsem si vzpomněla jen na dvě. Z toho jedna byla sprostá. Takže se radši podržím původního záměru a naházím sem fotky pana Batmana, respektive Christiana Bale.



"Tak vy byste rád otáčel hlavou?" =)






HA, vsadím se, že má chlapec temnou gotickou minulost, muhehehe... xD






"...a tenhleten nos mám na dobrý role=)))"



a druhej kolega...








....zazvonil zvonec a fotopřehlídky je konec....

...protože jsem to řekla, hehe.

Deník schizofrenika

Před pár dny jsem si uvědomila, že až zas konečně začnu pokračovat v blogování (což bude až po maturitě, obávám se), už tenhle blog asi nebude mít tak úplně ruskou tématiku. Ne že bych na Rusko nějak zanevřela... (I když po tom roce tam stráveném by se asi nikdo nemohl divit.) Pořád se zajímám o to, co se kolem Ruska děje. Jde spíš o to, že mě čím dál tím víc zajímá Japonsko a není to jenom J-rockem a komiksem o králičím samurajovi Usagim. Může za to ta atmosféra nepoznaného, kterou už u Ruska tak nějak nemám. Heh, nejsem natolik arogantní, abych tvrdila, že za rok pobytu v Moskvě vím o Rusku a Rusech všechno. TO ANI NÁHODOU. Jenom se prostě nehodlám zastavit na třetí cizí zemi a řeči v pořadí, jestli chápete. I když je mi jasný, že dostat se do Japonska bude o dost těžší než do Ruska, a že na nějaký ROK strávený v Tokiu nebo Kjótu si můžu nechat úplně zajít chuť...

*****

Deník maturanta: ještě dvě otázky a budu mít zpracovanou celou češtinu! Hurá, teď se to jenom naučit...

*****

Deník humanoidní životní formy: Proč se sakra pořád všichni učí a nikdo se se mnou nechce sejít? Jak se má chudák student asi odreagovat?

*****

Deník závisláka na Death Note: proč má ten zatracený seriál jen 37 dílů?!?

*****

Deník politicky nekorektního prvoka: HAHAHAHAHA! Cože, vy jste tu novou komedii z prostředí vlády ještě neviděli? Že jste si mysleli, že je to tragédie? Ale jděte, však to naši chrabří zástupci všechno vyřeší... Evropě jsme to osladili, nebo snad ne?

*****

Deník filmového nadšence: Valčík s Bašírem by měl povinně vidět každý, kdo si rád hraje s vojáčky... Možná se pak na ty cínové figurky začne dívat jinak. Jako na živé lidi, třeba.

*****

Deník mladého psavce: mám kamaráda a ten vydává kulturní revue... taky už jsem do ní přispěla a tak mě napadá, že jsme vlastně taky taková nová generace autorů a možná se o tom budou jednou děti učit. Jaképak číslo maturitní otázky asi dostaneme?=)

*****

Deník deníkového nadšence: Kromě blogu mám taky deník psaný ručně. A ne jeden, vzhledem k tomu, že si už píšu svoje postřehy a zážitky nějakých osm let. Před pár dny jsem se zproněvěřila poctivé tradici chaotického umělce a udělala si deníkovou evidenci. Teď už se v nich snad nějak vyznám. Jen mě děsí představa, jak budu svůj náklaďák deníků jednou stěhovat třeba do vlastního bytu o.O nebylo by nakonec lepší to spálit?! ...asi ne. Lidská paměť je hrozně zrádná, jak jsem zjistila při pročítání starších kousků své minulosti. Některé zážitky si pamatuju trochu jinak než je mám zapsané, což není nic překvapivého, paměť časem děraví a člověk má sklon si ty vypadlé kousky nějak... doplňovat. Jenže vzhledem k mojí úžasné fabulační schopnosti rovněž pochybuju o tom, že by ta deníková verze mohla být zcela autentická. Pravda o mojí vlastní minulosti je tudíž něco, co mi asi zůstane navždy skryto. Co naplat. Aspoň se při čtení zápisků té mladší holky dobře bavím. A někdy trochu děsím.

Tak jsem zase Češka v Moskvě=)

Tentokrát jen na dva týdny, což ale znamená, že toho musím mnohem víc stihnout xD
UPD:
Ano ano, jsem tu na prázdniny. Aktuální stav počasí: -8°C až -13°C, na ulicích je zledovatělá krusta a dech se sráží do hustých obláčků. Což ovšem nebrání Leninovým dvojníkům, aby pobíhali kolem Rudého náměstí a pomrkávali na turisty. Zítra je svátek - Den obránců vlasti, nebo také Den mužů a kluků. Když jsem psala svojí jediné moskevské kamarádce Nadě, oznámila mi důležitě, že ONA to slavit nebude, a že všichni chlapi jsou zrůdy. Já jdu zítra večer na mužský chór Alexandrovce, takže to tím pádem asi slavit budu, i kdybych nechtěla. Ale spíš v tom vojenském stylu. Každopádně se o svoje dojmy podělím=)
Tenhle rok je rokem Býka, a protože Rusové se nebrání žádným symbolům štěstí, zařadili momentálně kravičky a telátka mezi svá oblíbená zvířata. Projevilo se to třeba i na současně vytvářeném dětském kresleném seriálu Směšariki, do kterého přibyli noví dva hrdinové: býk a kravička jménem Mulja a Muňja. Zatím jsem je ještě neviděla v akci, ale DVD s jejich dobrodružstvími jsem sehnat uspěla.

bez hacku a carek

Problem s morcetem je vyresen.
Sice ne moji zasluhou, ale stejne je to fajn pocit. Ja toho ostatne moc vyresit nezvladam, aspon teda posledni dobou ne.
Vcera jsem byla s kamaradama bruslit na Stvanici a stacily necely dve hodinky, abych se uplne znicila. Navic jsem jeste pekne promrzla a kdyz jsem konecne dolezla domu, byla jsem schopna se akorat zhroutit do postele a bojovat s klesajicimi ocnimi vicky.
Sakra. Vazne jsem na tom s fyzickou kondici dost spatne.
Ono se ani neni co divit, bud vysedavam ve skole nebo doma (uceni a sledovani filmu). Uz se tesim, az se trochu otepli, to ma clovek hned vetsi chut neco delat...

Aporie

Víte, co jsou to aporie?
Neřešitelný problémy. Přišel s nimi filozof Zenón a jsou to problémy typu: Achilles nikdy v závodě nemůže předběhnout želvu a letící šíp stojí.
Úděsný problémy, já vím. (Fajn, přiznávám na rovinu, že bych všechny filozofy nahnala do dolů a pracovat, dokud se jim ty blbosti nevypotí z těla.)
Ale nejsou nic ve srovnání s mojí aporií, která mimochodem nemá vůbec nic společnýho s filozofií a dokonce ani s fyzikou, kterou zítra píšu, a na kterou jsem si koupila učebnici dneska odpoledne.
Téhle konkrétní aporii je sedm a půl roku a je to morče. Na jarňáky se chystám do Moskvy a tak nějak mi toho pišišvora nemá kdo hlídat. Poslední záchrana si zlomila ruku v zápěstí a já fakt nevím, koho ze svých přátel teď mám otravovat s drzou žádostí.
Situace je o to horší, že morčata se průměrně dožívají tak tří let.
To moje rozhodně na umření nevypadá, ale svěřujte ochotné a citlivé duši do péče něco, co jí může v klícce přes noc pokojně natáhnout brka... Ona je to velká zodpovědnost a nápor na nervy i bez toho, že byste tomu zvířeti každou chvíli kontrolovali puls...
I když mám takový soukromý podezření, že pišišvor bude žít věčně. Morče Makropulos.

Veselé plácání o ničem)

Díky za kladnou odezvu) Do Vánoc se tady ještě doufám objevím, obzvlášť, když jsem povzbuzována věrným čtenářem. A taky procitnutím vivecy a jejího Kolumbária.
Momentálně se pokouším nalít si do hlavy něco o filozofii a do toho nábožně zírám na DVD s klipama J-rockera Gackta, což je můj úlovek z Norimberka. Začínám pomalu posuzovat kvalitu zemí podle toho, jestli se tam dá sehnat volně v prodeji J-rock xD V tomhle ohledu u mě boduje Rusko (kam za J-rockem v Moskvě? Gorbuška je jistota;), Finsko a Německo, zatímco ČR by se měla stydět. I když na druhou stranu, až se objeví J-rock tady, bude to znamení, že sklouzl do mainstreamu, a z toho taky nebudu nadšená. Abyste si nemysleli, že jenom remcám - náhodou mi tento způsob turistiky vůbec nevadí. Někdo jezdí do zahraničí za sexem, já tam jezdím za J-rockem... Jak se říká, proti gustu... x))) Tak mě napadá, jak jsou asi na tom asi s distribucí japonskýho rocku ve Francii? Tam bych se podívala moc ráda, problém bude v tom, že neumím francouzsky ani kváknout.)
...blíží se taky svátky, jakpak jste na tom s dárky? Já bledě, zatím. Cukroví nepečeme, výzdoba u nás taky nějak chybí, akorát adventní věnec máme každý rok. Začínám brát svátky tak nějak jen jako dny volna s hezkou atmosférou a ty věci kolem dárků a ozdob mě přestávaj bavit. Hlavně na to není moc čas.
...jo a tahle příšera je Gackt. Na obalu mýho suvenýrku z Helsinek xD