Před pár dny jsem si uvědomila, že až zas konečně začnu pokračovat v blogování (což bude až po maturitě, obávám se), už tenhle blog asi nebude mít tak úplně ruskou tématiku. Ne že bych na Rusko nějak zanevřela... (I když po tom roce tam stráveném by se asi nikdo nemohl divit.) Pořád se zajímám o to, co se kolem Ruska děje. Jde spíš o to, že mě čím dál tím víc zajímá Japonsko a není to jenom J-rockem a komiksem o králičím samurajovi Usagim. Může za to ta atmosféra nepoznaného, kterou už u Ruska tak nějak nemám. Heh, nejsem natolik arogantní, abych tvrdila, že za rok pobytu v Moskvě vím o Rusku a Rusech všechno. TO ANI NÁHODOU. Jenom se prostě nehodlám zastavit na třetí cizí zemi a řeči v pořadí, jestli chápete. I když je mi jasný, že dostat se do Japonska bude o dost těžší než do Ruska, a že na nějaký ROK strávený v Tokiu nebo Kjótu si můžu nechat úplně zajít chuť...
*****
Deník maturanta: ještě dvě otázky a budu mít zpracovanou celou češtinu! Hurá, teď se to jenom naučit...*****
Deník humanoidní životní formy: Proč se sakra pořád všichni učí a nikdo se se mnou nechce sejít? Jak se má chudák student asi odreagovat?*****
Deník závisláka na Death Note: proč má ten zatracený seriál jen 37 dílů?!?*****
Deník politicky nekorektního prvoka: HAHAHAHAHA! Cože, vy jste tu novou komedii z prostředí vlády ještě neviděli? Že jste si mysleli, že je to tragédie? Ale jděte, však to naši chrabří zástupci všechno vyřeší... Evropě jsme to osladili, nebo snad ne?*****
Deník filmového nadšence: Valčík s Bašírem by měl povinně vidět každý, kdo si rád hraje s vojáčky... Možná se pak na ty cínové figurky začne dívat jinak. Jako na živé lidi, třeba.*****
Deník mladého psavce: mám kamaráda a ten vydává kulturní revue... taky už jsem do ní přispěla a tak mě napadá, že jsme vlastně taky taková nová generace autorů a možná se o tom budou jednou děti učit. Jaképak číslo maturitní otázky asi dostaneme?=)*****
Deník deníkového nadšence: Kromě blogu mám taky deník psaný ručně. A ne jeden, vzhledem k tomu, že si už píšu svoje postřehy a zážitky nějakých osm let. Před pár dny jsem se zproněvěřila poctivé tradici chaotického umělce a udělala si deníkovou evidenci. Teď už se v nich snad nějak vyznám. Jen mě děsí představa, jak budu svůj náklaďák deníků jednou stěhovat třeba do vlastního bytu o.O nebylo by nakonec lepší to spálit?! ...asi ne. Lidská paměť je hrozně zrádná, jak jsem zjistila při pročítání starších kousků své minulosti. Některé zážitky si pamatuju trochu jinak než je mám zapsané, což není nic překvapivého, paměť časem děraví a člověk má sklon si ty vypadlé kousky nějak... doplňovat. Jenže vzhledem k mojí úžasné fabulační schopnosti rovněž pochybuju o tom, že by ta deníková verze mohla být zcela autentická. Pravda o mojí vlastní minulosti je tudíž něco, co mi asi zůstane navždy skryto. Co naplat. Aspoň se při čtení zápisků té mladší holky dobře bavím. A někdy trochu děsím.
