Tento jubilejní stý článek na mém blogu napsala Anchesenamon=)
Do Lenkomu (dříve Divadla leninského komsomolu, více o divadle na www.lenkom.ru) jsme se vypravily na představení Ženitba, komedii N.V. Gogola. Toto divadlo je opředeno aureolou slávy a vyjímečnosti. Nalézá se v ulici Malá Dmitrovka 6, nedaleko náměstí Puškina v centru Moskvy. V budově postavené ve stylu moderna byl do říjnové revoluce Kupecký klub, kde se scházeli představitelé místní smetánky a kultury a organizovaly se divadelní představení, koncerty a recitály. V roce 1918 po revoluci byl dům chvíli okupován anarchisty, později zde byla založena komunistická univerzita J.M. Sverdlova, kde se v roce 1920 konal III. sjezd Ruského komunistického svazu mládeže na kterém vystoupil V.I. Lenin. Snad i proto je třeba si lístky na představení do tohoto stánku kultury doslova vybojovat a ještě za nemalý peníz (patří k jedněm z nejdražších divadel Moskvy). I vypravila jsem se tedy v sobotu v den předprodeje do pokladny divadla. Ten samý den si ovšem v poněkud dřívější hodinu kupovali své zlevněné lístky důchodci. Nevím kolik lístků si může důchodce na hlavu koupit, ale někteří disponovali dost rozsáhlou nabídkou a snažili se „své“ mnohatisícové jmění nám obyčejným smrtelníkům, na které se nevztahují úlevy, údajně levněji prodat. Nikdo od nich ale k jejich velké nelibosti nic nekupoval. Přestože byl den zahájení předprodeje na následující dva měsíce, na vývěsce u pokladny u většiny představení stálo „vyprodáno“. Že by vše skoupili podnikaví důchodci se mi nezdálo a tak nezbývalo než se obrnit trpělivostí a čekat, třeba něco zbude. Nakonec jsem ulovila dva lístky za rozumnou cenu na představení Ženitba v údajně vyprodaném termínu.
Takže nastal den „D“ a my vyrazily do Lenkomu plny očekávání a zvědavosti. Budova divadla je zajímavá, v černém mramoru, zlatě, zelené a bílé barvě stěn. V mezipatře prodávali program, který jsme si hned zakoupily, ale ouvej kousek výš byl k mání levněji bez vložených divadelních novin. Na schodištích jsou na odpočívadlech velká zrcadla. Předsálí hlediště je rozsáhlá dvorana slávy s černobílými fotografiemi herců, pokračující za roh a končící prostorným bufetem. Mezi herci najdete taková jména jako např. Inna Čurikovová, Nikolaj Karačencov (toho času po těžké autohavárii, hrál především v již 20 let uváděném muzikálu Junona a Avos Alexeje Rybnikova), Andrej Leonov (v současné době hraje v populárním televizním seriálu Taťkovo dcerky, který běží každý den na kanále STS, syn Jevgenie Leonova, známého ruského herce, film Pruhované plachty a jiné) a růže na zemi pod fotografií nedávno zesnulého Aleksandra Abdulova.
Tady se neláká na začátek představení zvoněním, ale zhasnutím světel v bufetu což je velice efektní. Z programu jsme se bohužel dozvěděli, že v roli dohazovačky dnes neuvidíme Innu Čurikovou (nezapomenutelnou Marfušu z Mrazíka), což nás poněkud rozladilo, protože v programu na internetu nebylo zveřejněno, že by měla alternaci. Sedadla v divadle jsou pohodlná, ale řady jsou tak nacpané na sebe, že se nedá skoro ani postavit, když chcete vstát a pustit někoho projít na své místo. V ruských divadlech je také stálým zvykem sedat si na lepší místa, než která jste si zakoupili, takže představení začíná přes značné úsilí uvaděček s půl hodinovým zpožděním. Scéna je poměrně úzká a nikde není prostor pro schování osvětlovací techniky po stranách. Rozdělení prostoru v budově dává jasně tušit, že tato budova nebyla stavěna jako divadlo. Na scéně je místo opony odshora až dolů prkenná ohrada na kterou je promítán obraz starého Petrohradu, či Moskvy. Při zahájení představení se vlivem osvětlení tato plocha mění v různě barevné přelévající se mračna a objevuje se skříň, která je pak ústřední divadelní rekvizitou pohybující se po jevišti v různých směrech a sloužící také jako arkýř. Děj hry je prostý. Kupecká dcera Agafja si má vybrat ženicha ze čtyř nápadníků, jednoho „lepšího“ než druhého. Podkolesin – úředník ve státních službách, Jajičnica – exekutor, Anučkin – penzionovaný důstojník pěchoty a Ževakin – námořník. Posledním třem jde spíše o to se hmotně zabezpečit, ale Podkolesin je do sňatku spíše tlačen svým přítelem Kočkarovem a dohazovačkou. Agafja nakonec dá na radu Kočkarova a vybírá si Podkolesina. Příchází den svatební a do té doby pevně rozhodnutý Podkolesin začíná váhat, zda se vůbec ženit chce. Končí to ženichem na útěku. Chudák nevěsta.
Výkony všech herců byly vynikající, opravdu mistrně ztvárnili charaktery jednotlivých postav. Scéna která působí zpočátku staticky je oživena jezdící skříní, otočnými vchodovými dveřmi, které rotují jakoby kolem své osy, ale ve skutečnosti opisují kruh, takže máte dojem, že musí herce každou chvíli skřípnout. Boční stěna dveří se v jednu chvíli mění v obrovský rotující větrný mlýn, jehož lopatky zabírají polovinu jeviště. Klobouk dolů před herci, že se během představení nezraní. Takže závěrečné ovace jsou na místě. Jen to mačkání v šatně po představení bychom si mohly odpustit. Dá se na něj ale vyzrát – když si za příslušný peněžní obnos půjčíte triedr, jste u šatny obslouženi bez fronty.
Tohle divadlo si u nás tedy trestné body vysloužilo, takže absolvovat znovu anabázi s lístky a jinými prohřešky se nám asi už chtít nebude, přesto jsme rády, že jsme měly tu čest se do něj podívat.
Poznámka Iris: Fotky jako pokaždý... Aby byly vidět, klikejte na ně x)))
