Jim Jarmusch. Who the heck he is and why do I love him./// Kdo to sakra je a proč ho miluju.

Tenhle frajer je filmař!!! Jó!

(Ale upřímně, dokonce ani fakt, že studuju filmovou školu, neznamená, že miluju VŠECHNY filmaře. Boha, lidi, to by bylo šílený! Máte představu jak moc pošahaný můžou filmaři bejt? Máte představu jak příšerný je sledovat nějekej za**anej nudnej film ve škole, obklopený spícíma spolužákama... sami napůl spící, napůl blouznící, se srandovním pocitem, že jste se právě něčím sjeli a nemáte ani tušení, jak k tomu došlo????)

This badass guy is a filmmaker!!! Yeah!
(But, honestly, even though I study film school, I don't love ALL filmmakers. Gosh, people, that would be crazy!!! Have you any idea how terrible some of them could be? Have you any idea how terrible it is, watching some f**king boring movie at school, surrounded by sleeping classmates... half asleep, half hallucinating, with the funny feeling that you just got high and you don't have any idea how????)

***

Jim jarmusch je Američan, s českými, německými a irskými kořeny. (Dokonce se tvrdí, že jméno "Jarmusch" má české kořeny. Já teda nevím, lidi... vy jo?) Narodil se v Akronu, Ohio, ale většinu života strávil v NY.
Jeho nejslavnější filmy jsou DEAD MAN s Johnnym Deppem v hlavní roli, Kafe a cigára, Ghost Dog: Cesta samuraje, Hranice ovládání...

Jim Jarmusch is an American, with Czech, German and Irish origins. (They even say that the name "Jarmusch" is of Czech origin. I don't have any idea, guys... do you?) He was born in Akron, Ohio, but has been living in NY for the most of his life.
His most famous movies are: the Dead man with amazing Johnny Depp playing main character, Coffee and Cigarettes, Ghost Dog, Limits of Control...

***

Je označován za nezávislého filmaře, což v zásadě znamená, že nespolupracuje s Hollywoodem a jeho filmy jsou tak trochu netradiční. Najdete v nich spousty divných lidí, jako černošského zabijáka-samuraje, který miluje holuby, anebo Indiána který zbožňuje bělošského básníka Williama Blakea. Jeho postavy mívají rovněž problémy s komunikací.

He was labelled "an independent filmmaker", which basically mean that he doesn't cooperate with Hollywood and his movies are kinda different. You can find a lot of strange people in them, like afroamerican samurai-killer, who loves pigeons or native american guy who loves white poet William Blake. His characters can also have  problems with communication.

***

Miluju Jimovu filozofii. Jedno z jeho "zlatých pravidel" zní "Nic není původní.Vykrádejte cokoli co je v souladu s vaší inspirací nebo živí vaši vlastní fantazii. Hltejte staré filmy, nové filmy, hudbu, knihy, malby, fotografie, básně, sny, běžné konverzace, architekturu, mosty, značení ulic, stromy, mraky, vodu, světla a stíny. Ke svým krádežím si vybírejte jen věci, které promlouvají přímo k vaší duši. Pokud to uděláte takhle, vaše práce (a krádež) bude autentická."

I love his philosophy. One of his "golden rules" is "Nothing is original. Steal from anywhere that resonates with inspiration or fuels your imagination. Devour old films, new films, music, books, paintings, photographs, poems, dreams, random conversations, architecture, bridges, street signs, trees, clouds, bodies of water, light and shadows. Select only things to steal from that speak directly to your soul. If you do this, your work (and theft) will be authentic."

(golden rule taken from: Jim Jarmusch, in MovieMaker Magazine #53 - Winter, January 22, 2004)
 

Obrázek k filmu Květ pouště - Liya Kebede

Waris Dirie (vpravo) a Liya Kebede, která ji hrála ve filmu.

Liya se v mnohém podobá Waris. Pochází z Etiopie, je úspěšná a světoznámá modelka a herečka. Angažuje se v pomoci africkým ženám a dětem. Vytvořila vlastní oděvní značku lemlem, určenou ženám a dětem, v níž všechny výrobky ručně vyrábějí lidé v Etiopii. Liya tak pomáhá rozvíjet lehký průmysl ve své zemi. Založila rovněž nadaci (The Liya Kebede Foundation), která se angažuje v boji proti novorozenecké a kojenecké úmrtnosti a rovněž úmrtnosti rodiček. Jejím hlavním zaměřením je Afrika, ale snaží se zajistit zdraví matek a jejich dětí po celém světě.

zdroje: ofilmu.com
desertflower-movie.com

Waris Dirie

Květ pouště - pravděpodobně jste zaregistrovali film nebo knihu, případně obojí. Film viděla moje mamka a ačkoli se o něm recenzenti nevyjadřovali zrovna pochvalně, vrátila se z kina jeho příběhem hluboce zasažená. Mluvila o tom asi týden a dneska mě poslala pro knížku:)
Waris pochází ze Somálska. Jako malá prodělala ženskou obřízku (u které je s podivem, že ji vůbec někdo z žen přežije, kvůli brutalitě toho zákroku, navíc prováděného v naprosto nehygienických podmínkách) a do třinácti let žila s rodinou životem kočovnice. Aby se nemusela provdat za několikanásobně staršího muže, utekla přes poušť a nakonec se dostala do Evropy... kde ji časem objevili pro modeling. Proslavila se a začala bojovat proti ženské obřízce. Ve své knize šokovala otevřeným vyprávěním o tom, co prožila... a co je pro západního člověka téměř nepředstavitelné.
Knížku ukořistila mamka, ale z toho co jsem zatím přečetla... jsem v šoku a strašně tu ženu obdivuju. Pro její odvahu, vnitřní sílu, odhodlání... a krásu.











s režisérkou filmu Květ pouště Sherry Hormann

Král ledu - že bychom ho měli zpátky?

Jevgenij Pljuščenko, ruská krasobruslařská hvězda, se po čtyřleté pauze znovu účastní mistrovství Evropy a je po krátkém programu na prvním místě. Volné jízdy se konají dneska večer, sledovat můžete na ČT4 od 20:45 a na Eurosportu od 20:50.


Mimochodem, za ty čtyři roky toho Žeňa stihnul docela dost. Jeho první ženě Marii se v červnu 2006 narodil syn Jegor. Manželství bohužel nevydrželo dlouho a po rozvodu vídá Žeňa synka jen zřídka. Už se ovšem stihnul oženit podruhé, s Janou Rudkovskou. Jana je manažerkou Žeňova kamaráda a populárního ruského zpěváka Dimy Bilana, kterého náš šampion spolu s houslistou Edvinem Martonem podpořil na Eurovizi 2008... a Dima ji vyhrál.


Fotka ze svatby s Janou:

Buster Keaton

Jeden z nejlepších filmových komiků němé éry filmu, skvělý režisér a herec. Jeho kousky inspirovaly a nadchly celé generace. Spolu s Charlie Chaplinem a Haroldem Lloydem tvoří trojici nejúspěšnějších a nejoblíbenějších autorů a protagonistů grotesek. Přezdívalo se mu "Frigo" nebo "kamenná tvář", protože se ve svých filmech nikdy neusmál. Diváci se ovšem smíchy váleli... Pokud se o Busterovi chcete dozvědět víc, doporučuji knihu "Můj nádherný svět grotesky". Buster ji napsal spolu s Charlesem Samuelsem. Jeho autobiografie je stejně jako jeho filmy plná absurdních, vtipných i šokujících (ovšem naprosto skutečných) situací a událostí. (Právě ji čtu a následky vidíte sami.)
Nejpopulárnější Busterovy filmy jsou Frigo na mašině (Generál, rok 1927) a Frigo jako mořeplavec (Navigátor,1924). Za nejlepší je považoval i sám Frigo=) Když jsem viděla Friga na mašině, musela jsem obdivivat precizní zpracování jednotlivých gagů. Zároveň jsem měla pocit, že už ten film znám, protože z něj hodně čerpali pozdější režiséři. Když sledujete v jakémkoli filmu scény s jednoucím vlakem, po kterém šplhá statečný hrdina, vzpoměňte si na Friga - Bustera Keatona.

Жанна Фриске // Žanna Friske

Další populární ruská zpěvandule. Tenhle videoklip nazvala mamka "zdravé sebevědomí" a já "Jak svět přichází o gotiky" =)))



řekla bych, že pokud nejste příznivci popu, tak se vám bude tenhle klip zdát úplně blbej, a to ať umíte rusky nebo ne. Taky netvrdím, že je chytrej, ale fascinuje mě to dokonalý zpracování. Vlastně je to taky naprosto upřímnej klip: zpěvačka se za nic neschovává (pomalu ani za oblečení ne=) a na rovinu prohlašuje, že se ostatní holky můžou jít bodnout, to vše v písničce, kterou pojmenuje po sobě=)
Mám Žannu ráda. Hrála v Denní a Noční hlídce a vypadala tam dokonale goticky:

A taky předvedla, že umí vážně dobře hrát...

Валерия // Valeria

Je blond, má tři děti a holohlavýho manžela. Hvězda ruských hitparád a stálice hudebního nebe Valerie je tak nějak nepřehlédnutelná, pokud teda trávíte nějakou dobu v Moskvě a koukáte kolem sebe, čtete časopisy a noviny a občas zapnete televizi. Zrovna jsem ji vyhrabala v počítači a poslouchám ji, nejvíc se mi líbí jedna písnička, kde zpívá: "vždyť ty nepochopíš půlku slov, který ti říkám" a pak otočí a: "jenom ty pochopíš všechnu moji lásku". Jo, má to s ní ten plešounek asi těžký=)
Teď mě napadá - ta věc, která mě na ruských umělcích - obzvlášť zpěvácích - dostala, je fakt, že svůj zpěv strašně silně prožívají. Dávají do toho duši a je to dost znát. Asi je to ruskou náturou - ta velká emociálnost, široká ruská duše.... Každopádně když jsem ještě znala Rusy jen z televizních koncertů, měla jsem za to, že všichni musí být neskutečně upřímní...




















Tohle je parádní obrázek. Sice z videoklipu, ale přijde mi to jako tak nějak... typický ruský výjev.

Co je tak zajímavýho na tom jednom slově?

No vážně. Poslechněte si to a až se přestanete smát, tak si přečtěte text. A zkuste si říct, o čem to je. Pokud to o něčem vůbec je a není to jenom exhibice jednoho postaršího sprosťáka.

Jiří Schmitzer - Máte na to

Řekněte p.del.
Řekněte... PR.EL.
Máte na to?
Řekněte...

PR.EL, PR.EL, TAK TO ŘEKNĚTE!
ŘEKNĚTE PR.EL, PRD.L ŘEKNĚTE!
ŘEKNĚTE P.DEL, PR.EL ŘEKNĚTE!
PRDEL, PR.EL, PR.EL ŘEKNĚTE!
ŘEKNĚTE TO, PR.EL, ŘEKNĚTE TO!
ŘEKNĚTE PR.EL, PR.EL, PR.EL!
ŘEKNĚTE TO, PR.EL, ŘEKNĚPRDEL, ŘEKNĚPRDEL, PR.EL, ŘEKNĚTE TO!

Máme tam dokola, jak tam to chodí,
i byli tam, nebyli, jak se to hodí.
No, to máte tak, že když to tak zalito,
dopito, kopyto - jéé, tu je nablito!

ŘEKNĚTE PR.EL, PR.EL ŘEKNĚTE!
ŘEKNĚTE PR.EL, PR.EL ŘEKNĚTE!
ŘEKNĚTE PR.EL, PR.EL ŘEKNĚTE!
ŘEKNĚTE PR.EL!

ŘEKNĚTE PR.EL, PR.EL, ŘEKNĚTE TO!
ŘEKNĚTE PR! ŘEKNĚTE PR! ŘEKNĚTE PR!
ŘEKNĚTE PR.EL, PR.EL, ŘEKNĚTE TO, ŘEKNĚTE TO!

... Ku..a.

Zas je tu ráno a zas je tu večer:
takhle den po dni; to by jeden brečel.
Stejně jak před rokem, stejně rok za rokem
všechno je napsáno: Večer a zas ráno.

ŘEKNĚTE PR.EL, PR.EL ŘEKNĚTE!
ŘEKNĚTE PR.EL, PR.EL ŘEKNĚTE!
ŘEKNĚTE PR.EL, PR.EL ŘEKNĚTE!
PRDEL, PR.EL, PR.EL, PR.EL, ÁÁ!
ŘEKNĚTE TO! ŘEKNĚTE TO!
ŘEKNĚTE P.DEL, PR.EL, ŘEKNĚTE TO,
ŘEKNĚTE PR.EL, P.DEL, ŘEKNĚTE TO.

ŘEKNĚTE PR.EL! ŘEKNĚTE!
ŘEKNĚTE! PR! ŘEKNĚTE PR!
ŘEKNĚ! PR! ŘE! PR! ŘEPR! ŘEPR!
ŘEKNĚTE PR.EL! ŘEKNĚTE PR.EL PR.EL!
ŘEKNĚTE TO, PR.EL, ŘEKNĚ! PR! DEL!
ŘEKNĚTE PR! ŘEKNĚTE PR.EL! ŘEKNĚTE TO!
ŘÉKNĚTE TO! ŘEKNĚTE! PR! ÁÁ!
(nesrozumitelné)

... ŘEKNĚTE PR.EL! ŘEKNĚTE PR.EL, PR.EL! ŘEKNĚTE TO! ŘEKNĚTO!!


...asi přemýšlíte, proč dávám na blog něco takovýho. Odpověď je celkem prostá. Jednak respektuju Jiřího Schmitzera jako svérázného, ale kvalitního umělce, a jednak mám před maturitou, a to má člověk vážně sto chutí si od srdce říct PRDEL.

Povšimněte si prosím při poslechu a čtení textu toho, jak si pan Schmitzer hraje se slovíčky. Až na ta dvě tři sprostá (jedno z nich klíčové) slůvka je to naprosto spisovné a dost výstižné. Kdybych měla nějak tu písničku rozebrat, řekla bych, že je to velmi emotivně vyjádřená krize středního věku, přičemž za zdánlivou snahou šokovat se skrývá zoufalé volání po troše pochopení a pozornosti. Ale třeba se pletu. Třeba se s někým vsadil anebo měl vážně jen chuť si párkrát zařvat PRDEL.


Text písničky jsem převzala z těchto stránek.
Pro ty, kdo snad pana Schmitzera neznají, klikněte na wikipedii =)

Malý Buddha

Moje nejoblíbenější pražská restaurace. Malý Buddha je zároveň čajovna a restaurant, specializující se na tradiční chrámová jídla. Majitel a vedoucí restaurace, Chris Nguyen, strávil deset let v šaolinském kláštěře v Tibetu. Kromě toho, že vyniká v přípravě výborných jídel, je také umělec. Sochy a obrazy, malované na plátno a hedvábí, prodává hlavně do zahraničí.

Interiér restaurace

Chris Nguyen před vstupem do restaurace

Oficiální stránky čajovny a restaurace Malý Buddha

Fotografie převzaty ze stránek restaurace.

Кира Пластинина (Kira Plastinina)

Kira je teprve patnáctiletá ruská... školačka, ale taky návrhářka. A je potřeba podotknout, že značka nesoucí její jméno se úspěšně "rozlézá" po celém světě...
Za vytvoření a propagaci vlastní značky oblečení vděčí Kira svému otci, Sergeji Plastininovi, který je akcionářem velkého holdingu Vimm-Bill-Dann ("Вимм-Билль-Данн") a v seznamu ruských milionářů je na 157. místě. Kiřin tatínek se tedy rozhodně nezdráhá vkládat do rodinného byznysu finanční prostředky. (Což dokazuje i fakt, že v říjnu minulého roku zaplatil 2 miliony dolarů Paris Hilton, aby se zúčastnila prezentace nové Kiřiny kolekce v Moskvě... Blondýnka samozřejmě přijela a byla z toho senzace.) K vytvoření sítě obchodů ho prý inspirovala vášnivá záliba dcerky v kreslení... Pravděpodobně to ale celé bylo trošku jinak. Začalo to tím, že šikovný byznysmen Plastinin získal společnost ABM - Holding, která disponuje sítí obchodů "Módní bazar" a Fresco. Jeho cílem bylo vytvořit na jejím základě silnou a výnosnou obchodní značku, která by se stala významným hráčem na trhu s oblečením. A tu mu přišlo vhod hobby jeho tehdy třináctileté dcerky. V roce 2006 tedy zaměstnal skupinu manažerů, Kiře dal k ruce tým návrhářů, krejčích a šiček, jejichž tvorbě milionářská dcerka udává směr, a výsledkem je 15 otevřených obchodů značky Kira Plastinina v Rusku.
Co se týče stylu oblečení, Kira sama ho nazývá "art-glamour-sportlive-casual". Většina článků se o ní vyjadřuje jako o mimořádném talentu s velkým potenciálem. Pravda je ale taková, že značka Kira Plastinina je určená dívkám mezi 15 - 25 lety ve střední cenové skupině, a podle toho také vypadá - drží se toho, co je právě nejvíc in a nesnaží se vybočovat. Jsou v módě legíny a dlouhá trika, tak prodávají legíny a dlouhá trika. Nic jiného by koneckonců ani stylové, moderní ruské dívky, které pečlivě sledují nové trendy, ani nenosily. Na všech modelech je patrné, že je navrhuje Ruska: kýčovité materiály, řvavé barvy, zlato a flitry - všechno, co mají zdejší děvušky v oblibě. Jen pro pořádek dodám, že masová produkce se samozřejmě šije v Číně, nicméně z italských látek a kvalita je pečlivě sledována. Co tedy dělá značku Kira Plastinina tak exkluzivní? Je to oblečení od dcery milionáře...

ukázka z Kiřiny kolekce Jaro - Léto 2008

Zemfira - odkazy

Takže tohle je ona - Zemfira na titulce

Několik odkazů na:

Texty Zemfiřiných písniček
Oficiální stránky Zemfiry
Fan stránky Zemfiry
Stránka Zemfiry na anglické verzi Wikipedie

První tři odkazy jsou v ruštině.

Балет Игоря Моисеева

Co říkám já:

Na Mojsejevce jsme se byli podívat na jejich domovské scéně, v Sále Čajkovského. A stejně jako předtím Berjozka, i tohle byl velký zážitek. Mojsejevci se totiž nezaměřují jen na tradiční ruské tance, ale na folklórní umění z celého světa. A tak jsme kromě ruského tance "poljanka" shlédli mimo jiné i řecké, cikánské, tatarské, moldavské a mexické tance. Zmínila bych tady sicilskou tarantellu, která měla okázalé provedení - tanečníci ze sebe na začátku a na konci sicilského čísla za pomoci jednoho velkého dřevěného kola a falešného koně vytvořili živý vůz. Kouzelně vypadal korejský tanec "sančonga" s vějíři a všichni se bavili při finské polce, která byla plná nejrůznějších vtipných kousků. Dva tance byly předváděné vždy trojicí mužů - tanec argentinských pastýřů "gaučo" a kalmycký tanec. Gaučové ve vysokých botách cinkali, mohutně a efektně dupali a nakonec do podlahy triumfálně zapíchli nůž. Tanečníci kalmyckého tance pro změnu dovedli stát s rozpřaženýma rukama na místě a přitom roztřást celé tělo, takže vypadali jako letadlo při startu. Čekala jsem, že se snad vážně vznesou a odletí ke stropu. Adžarský tanec "chorumi" zase jako by vyprávěl příběh z bitvy, a doprovázel ho jeden z tanečníků na buben. Celé vystoupení zakončil tanec parádně sehrané námořní pěchoty, na které si snaživé publikum ještě vytleskalo přídavek.

Kalmycký tanec mě zaujal natolik, že jsem zapátrala na netu, a nakonec i našla, co že to vlastně je zač ten národ Kalmyků. Článek je v češtině, hurá=)
Hledala jsem i nějaké video Mojsejevců - a hle, YouTube nezklamal. Je tam i Kalmycký tanec - kvalita je příšerná (asi to natáčeli mobilem), ale je to ono=)

Překlad informací z oficiálního webu:

Igor Alexandrovič Mojsejev
(21. 1. 1906 - 2. 11. 2007)

Největší choreograf 20. století, který změnil vývoj světového choreografického umění a dokázal pozvednout národní tance na úroveň světové kultury. Tvůrce nového žánru scénického umění (národně-scénické choreografie), nového modelu profesionálního kolektivu (souboru národního tance) a nového uměleckého způsobu scénické interpretace lidového umění, jehož cílem je rozvíjet a obohacovat folklór s pomocí profesionálního umění.

Historie

Státní akademický soubor národního tance pod vedením Igora Mojsejeva je první profesionální choreografický kolektiv, úkolem kterého je umělecká interpretace a propagování tanečního folklóru světových národů.
Tento soubor vznikl v roce 1937. Přesné datum první zkoušky souboru v Domě učitelů v Leontěvské uličce v Moskvě je 10. únor. Od roku 1940 se zkušební prostor souboru přesouvá do Sálu Čajkovského. První vystoupení baletního souboru Igora Mojsejeva se konalo 29. 8. 1937, v Moskevském divadle Ermitáž, a od té doby se šňůra jejich vystoupení nepřerušila. Hlavním uměleckým principem souboru je dědičnost a tvůrčí chápání tradicí i novinek. Za sedmdesát let existence souboru bylo díky nekonečnému úsilí Igora Mojsejeva a jeho umělců zachováno a současně i kreativně vyjádřeno folklorní taneční umění Ruska a celého světa. Hlavním úkolem, před který Mojsejev postavil svůj první soubor, bylo tvůrčí zpracování folklorních vzorů. S tímto záměrem se umělci ze souboru vypravili na folklorní expedici po své zemi. V repertoáru souboru získaly folklorní vzory nové, specifické podání, díky čemuž zůstaly zachovány pro několik generací diváků z celého světa. Dnes probíhá tvůrčí osvojení folkloru v době zájezdů do zahraničí a výprav po Rusku - ve formě tvůrčích seminářů a společných zkoušek s umělci- milovníky a představiteli autentického folkloru.
Od roku 1938 po dnešní dny soubor bez ustání vystupuje v Rusku a dalších zemích světa. Za rekordní počet zájezdů je soubor zapsán do ruské verze Guinessovy knihy rekordů.
Od prvních zahraničních zájezdů (Finsko, 1945) je Mojsejevův soubor vnímán jako tichý "posel dobra a míru". V roce 1955 se stal soubor prvním kolektivem, který vyjížděl na zájezdy do Francie a Anglie, což bylo považováno jako příčina oslabení studené války. V roce 1958 také vyjel soubor jako první ze sovětských ansámblů do USA, což byl začátek kulturních vazeb mezi SSSR a USA. V roce 1989, těsně po výjezdu souboru do Izraele, byly mezi Ruskem a Izraelí navázány diplomatické vztahy. V roce 1967 byl soubor jako první z profesionálních ansámblů shledán hodným nazvání "akademický".
Státní akademický soubor pod vedením Igora Mojsejeva je první a jediný choreografický kolektiv národního tance v Rusku, do jehož repertoáru patří taneční miniatury, obrazy a jednoaktové balety na hudbu ruských skladatelů a symfonistů Čajkovského, Glinky, Rimského-Korsakova a Borodina. Spojení klasického a národního umění je základem rozvoje a obohacování repertoáru. Díky vysoké kvalitě provedení je soubor v podstatě Divadlem národních tanců.

Oficiální stránky souboru - zde si můžete prohlédnout krátký filmeček, přibližující historii souboru, nakouknout do fotogalerie a prohlédnout si program vystoupení tohoto unikátního tanečního tělesa. Stránky jsou v ruské a anglické verzi.

Báječní muži na divadelních prknech, část I. - Oleg Tabakov a Sergej Bezrukov

To jsou oni - dva báječní muži na prknech, která znamenají svět

Oleg Tabakov

Olega Pavloviče Tabakova snad ani není třeba představovat. Národní umělec SSSR, Laureát Státní ceny SSSR a Ruské Fedarace, známý filmový herec, umělecký ředitel MCHAT (Moskevské Umělecké Akademické Divadlo), zakladatel a umělecký ředitel Divadla Olega Tabakova.

Tabakov se narodil 17. 8. 1935 do lékařské rodiny. Na výběr jeho budoucího povolání měl vliv dramatický kroužek, který navštěvoval jako dítě ve škole. V roce 1953 začal studovat na MCHAT a stal se jedním z nejlepších studentů. V roce 1957 založil O.N. Efremov pod střechou MCHAT Studio mladých herců, které se posléze přerodilo v divadlo "Sovremennik". Právě Efremov měl na Tabakova největší vliv. V letech 1957 - 1983 byl Tabakov hlavním hercem "Sovremennika", v roce 1970 se pak stal jeho ředitelem a byl jím šest let. Jeho popularita dosáhla až do Prahy - v roce 1968 sem byl pozván Činoherním klubem, kde si zahrál svou nejoblíbenější roli Chlestakova v divadelním představení “Revizor“. Představení mělo u diváků ohromný úspěch. Psalo se o něm nejen v Českoslovesku. Aby ho mohli shlédnout, lidé se sjížděli z mnoha evropských zemí. Roku 1973 se Tabakov rozhodl učit mladé talenty hereckému řemeslu. Na konkurz do Tabakovova dramatického kroužku se dostavilo tři a půl tisíce studentů - a mistr z nich vybral 49 nejlepších. V roce 1974 Tabakov založil dětské divadelní studio, které po třech letech získalo vlastní prostory – nevelký sklep na ulici Čapligina, což býval uhelný sklad. Až v roce 1986, již v té době známé studio Olega Tabakova, kterému se mezi lidmi říkalo “Tabakerka“ (Tabatěrka), dostalo status státního divadla. Žáci několika ročníků Olega Tabakova byli základem jeho divadelního souboru. Nyní jsou to známí herci obrazovek a divadelní scény: Andrej Smoljakov, Sergej Gazarov, Alexej Seliverstov, Igor Nefedov, Alexandr Marin, Jelena Majorová, Jevdokija Germanová, Marina Zudinová, Alexej Serebrjakov, Sergej Beljajev, Alexandr Mochov, Jevgenij Mironov, Sergej Bezrukov, Vitalij Jegorov, Vladimir Maškov, Anastázie Zavorotnjuková, Olga Krasko a mnoho dalších.

Počínaje rokem 1976 s inscenací “Revizor“ N.V. Gogola v divadle města Sheffild (Velká Británie), Tabakov pracuje v cizině jako režisér a učitel. V divadlech Maďarska, Finska, Německa, Dánska, Rakouska, USA inscenoval více než 40 představení podle předloh ruské, ale i zahraniční klasiky. V letech 1986 – 2000 je rektorem Školy-studia MCHAT, vedoucím společného aspirantského programu Školy – studia a Univerzity Carnegie Mellon (USA).

V Rusku Olega Tabakova znají a milují jako famózního herce, který účinkoval v představeních známých režisérů Jefremova, Tovstonogova, Fokina, Ginagasa, nebo hrál ve filmech Michalkova, Muratové, Končalovského, Saby a mnohých dalších. Ti nejmenší obdivovatelé zbožňují v jeho podání pohádkové hrdiny a pamatují si nazpaměť intonaci, jím namluveného kocoura Matroskina z Prostokvašina. Jako vedoucí divadel, producent a pedagog je Oleg Tabakov symbolem aktuálních reforem současné ruské scény.

Oleg Tabakov spolu se Sergejem Bezrukovem v představení (Divadla O. Tabakova) "Pochožděnije" na motivy Gogolova románu Mrtvé duše

Sergej Bezrukov v tomtéž představení, v roli Čičikova


Sergej Bezrukov


Sergej Vitalijevič Bezrukov. Zasloužilý umělec Ruské Federace (2001), Laureát Státní ceny Ruské Federace (1997), populární divadelní, filmový i seriálový herec.

Narodil se 18. 10. 1973 v Moskvě. Jeho otcem je herec a režisér Vitalij Bezrukov, a jak přiznává sám Sergej, právě on měl na výběr jeho povolání největší vliv. Pod vedením otce se účastnil školních představení a byl to zase otec, kdo Sergeje připravoval na studium na univerzitě. Na MCHAT jeho další umělecký vývoj probíhal pod patronátem mistra Tabakova, který si - jak bylo řečeno výše - své studenty vybíral velmi pečlivě.
Studia na MCHAT zakončil Sergej v roce 1994 s červeným diplomem (jako jediný z kurzu) a ke své velké radosti získal v témže roce angažmá v "Tabakerce". (Ve své autobiografii okomentoval tento osobní úspěch velmi stručně: "Můj sen byl dostat se do legendární Tabakerky. A tento sen se splnil 1. ledna roku 1994. YES!!!"=)
Od té doby se pravidelně objevuje na prknech (nejen toho Tabakovova) divadel, na kontě má role nejméně ve třech desítkách filmů a desítce seriálů a dosud získal třináct cen, z nichž ty nejvýznamnější jsem uvedla hned na začátku.
U nás bylo možné Sergeje vidět v seriálu Brigáda, který se nedávno vysílal v televizi. Čas od času k nám také zabrousí Divadlo Olega Tabakova, jehož evropské stránky najdete zde.

Z představení "Признания авантюриста Феликса Круля" Divadla Olega Tabakova:

Jako Irakli ve filmu «Ирония судьбы. Продолжение»

V seriále "Brigáda", spolu s kolegy=)

Zdroje:
http://www.tabakov.eu/
http://www.tabakov.ru/
http://www.sergeybezrukov.ru/
http://ru.wikipedia.org/
http://www.televize.cz

Hvězda je v šoku

Našla jsem fotku Sergeje Zvěreva před plastikou! Můžete porovnat změny.