Жанна Фриске // Žanna Friske

Další populární ruská zpěvandule. Tenhle videoklip nazvala mamka "zdravé sebevědomí" a já "Jak svět přichází o gotiky" =)))



řekla bych, že pokud nejste příznivci popu, tak se vám bude tenhle klip zdát úplně blbej, a to ať umíte rusky nebo ne. Taky netvrdím, že je chytrej, ale fascinuje mě to dokonalý zpracování. Vlastně je to taky naprosto upřímnej klip: zpěvačka se za nic neschovává (pomalu ani za oblečení ne=) a na rovinu prohlašuje, že se ostatní holky můžou jít bodnout, to vše v písničce, kterou pojmenuje po sobě=)
Mám Žannu ráda. Hrála v Denní a Noční hlídce a vypadala tam dokonale goticky:

A taky předvedla, že umí vážně dobře hrát...

Валерия // Valeria

Je blond, má tři děti a holohlavýho manžela. Hvězda ruských hitparád a stálice hudebního nebe Valerie je tak nějak nepřehlédnutelná, pokud teda trávíte nějakou dobu v Moskvě a koukáte kolem sebe, čtete časopisy a noviny a občas zapnete televizi. Zrovna jsem ji vyhrabala v počítači a poslouchám ji, nejvíc se mi líbí jedna písnička, kde zpívá: "vždyť ty nepochopíš půlku slov, který ti říkám" a pak otočí a: "jenom ty pochopíš všechnu moji lásku". Jo, má to s ní ten plešounek asi těžký=)
Teď mě napadá - ta věc, která mě na ruských umělcích - obzvlášť zpěvácích - dostala, je fakt, že svůj zpěv strašně silně prožívají. Dávají do toho duši a je to dost znát. Asi je to ruskou náturou - ta velká emociálnost, široká ruská duše.... Každopádně když jsem ještě znala Rusy jen z televizních koncertů, měla jsem za to, že všichni musí být neskutečně upřímní...




















Tohle je parádní obrázek. Sice z videoklipu, ale přijde mi to jako tak nějak... typický ruský výjev.

Pejsek a kočička 2009 =)

Je ze mě velká organizátorka. Plánuju poznávací výlet do Moskvy pro svoje dvě kamarádky (které se neznají, ale nebrání jim to mít stejná křestní jména a jejich kluci se - světe div se - taky jmenují stejně. Takže nemůžu říkat dejme tomu: "To je ta Hanka, která chodí s Radkem" protože to platí o obou=) Mám trochu strach, aby se mi tam nezačaly hádat, čí Radek je hezčí... I když horší by samozřejmě bylo, kdyby chodily s tím samým... což můžu naštěstí vyloučit, protože už jsem viděla oba dotyčné pány a jsou docela rozdílní..).

Dneska jsem chtěla dojíst ta slavná játra ze včerejška, ale sama Nejvyšší prozřetelnost mě varovala, abych to nedělala. Vrazila jsem je do mikrovlnky ohřát a najednou se ozvalo zlověstné RRRRUP a talíř byl v háji. Prostě... rupnul. Moc se mi do těch jater nechtělo, tak jsem si to vyložila jako znamení a slavnostně je i s talířem přesunula do koše... vypadaly už stejně jak něčí ostatky (což taky byly, mimochodem, trošku vegetariány chápu. Už když jsem ty játra syrový krájela, připadala jsem si jako VRAH).

Takže dneska jsem naladila na vegetariánštější notu a stvořila jsem rajskou polívku. Ani ta není dobrá - k dokonalosti jí chybí lžička solčanky, kterou nám zřejmě odvezli naši do Moskvy... Vrazila jsem tam místo toho mořský řasy a vůbec to nepomohlo... ale ani neuškodilo=) Zítra vaří bratr, tak zní dohoda. Chápu ho, moje výtvory jsou fakt něco úděsnýho. "Uvařím ti zítra něco dobrýho" je v mým případě povedenej vtip. Jako mladý muž ve vývinu hodlá připravit (a následně zhltnout) nějaký maso, tak jsem vážně zvědavá. Koupit ho ovšem budu muset já, takže to může v případě neúspěchu hodit na mě: "to TY jsi přitáhla tohle BLBÝ MASO!"

Jo jo. Společná domácnost dvou adolescentních magorů, to je něco.

o.O

...já to mám za sebou.
Odmaturovala jsem.
Hurááááá.
Jen jsem teď tak mimo, že vůbec nevím, co budu dělat.
Mno.
Asi v první řadě začnu uklízet ten binec, co se mi nakupil v pokoji během maturitní přípravy.
Takže.... jak to jen říct?
Já mám středoškolský vzdělání! *že to sakra trvalo*

Ale po pravdě, ani to mi nepomůže, když přijdou ke slovu pitomý, krvavý játra. Nesnáším vaření. Nadělám při tom strašlivej binec a výslednej blaf nechutná mně ani nikomu jinýmu. Napadlo mě, že bych ty zuhelnatělý zbytky nabídla bezdomovcům, ale pak jsem si to rozmyslela. Kdyby je po mně náhodou začali házet, mohlo by mě to vážně zranit. Takže smůla. Kuchařka v armádě spásy ze mě nebude.... *ani nikde jinde, hehe*

Jsem nadšená. Poslouchám soundtrack filmu Auta a v duchu *a místy i nahlas, ty pošahaná magorko* se chechtám. V životě jsem neměla na konci roku vyznamenání - až teď, a to u matury!!! Nářez, nářez, nááářez.
Stejně nesouhlasím s lidma, co mluví o maturitě jako o frašce. NENÍ to žádná fraška. Já se teda moc nesmála.

Auta jsou nejlepší film!!!!!!!!!!!!
Asi mi hrabe.
Co mám sakra-
-dělat?
Mno, rozhodně vám nebudu povídat, co si myslím o Kantovi.
Muhehe.

jej

...tak jsem sem dala záhlaví se svým oblíbeným Barášem a koukám že to není moc povedený... ani se to sem moc nehodí barevně, jenže já do šablony blogu hrabat nechci a předělávat to záhlaví už taky nemám sílu. Možná sem časem vrátím Mistra a Markétku, ale právě teď tady chci mít svýho maskota=)

Ležím na kanapi pana Freuda a nad hlavou se mi vznáší komiksová bublina s následujícím textem:

Tak jo, přiznávám se, asi jsem trochu mimo. Ve svojí honbě za japonskou literaturou jsem narazila na útlou knížečku Hadi a náušnice, přečetla jsem ji za jeden večer a od tý doby mi ta věc leží v hlavě. Panejo. Mám z toho strašně divnej pocit. A nevím, jestli je to spíš tím, jak autorka naprosto bez obalu popisuje sex se sadistou, nebo tou vnitřní prázdnotou, kterou cítím z její hrdinky, a kterou na jednu stranu nedokážu pochopit a na druhou stranu mám děsivej pocit, že to znám. Sakra.
Taky jsem začala zase lézt a i když jsem byla zatím jen párkrát, mám pořád pocit, že to nestačí. Přijdu úplně vyřízená ze stěny domů, jsem prakticky okamžitě úplně tuhá a druhej den mam i přesto, že se mi slabě připomínaj některý svaly, strašnou chuť jít ZAS NĚCO DĚLAT. Třeba se stavět v parku na hlavu nebo chodit po zábradlí na mostě a máchat přitom kolem sebe rukama. Nebo si zapnout nějakej hip hop, trapně asynchronně s hudbou trsat a neartikulovaně hulákat. Mám chuť dělat strašný kraviny, ale místo toho sedím doma na zadku a zarputile si dokola čtu otázky z češtiny. Romantismus, obrozenci, klasicismus, už jsem z toho úplně blbá a všechny ty mizerný hajzly nenávidím. Taky částečně proto, že o mně se určitě nikdy nikdo učit nebude. Zatím jsem akorát bloggerka, jedna z miliard. Chtěla bych si pustit nějakou pěknou komedii, ale nedokážu se na nic dýl soustředit. Mám taky na dývku Vránu, strašně bych se na to chtěla kouknout, ale ve svým momentálním rozpoložení se obávam, že by mě to absolutně odrovnalo. Odrovnal mě už komiks, a film musí bejt ještě mnohem silnější zážitek. Mám hroznou chuť psát a nenapadaj mě žádný dobrý náměty. V hlavě se mi nějakým divným způsobem zachytila Manon Lescaut a zlomyslně vříská něco o tom, že ONA se líbí všem. Koho to sakra zajímá, blbá, mrtvá náno.
Asi si pustím na youtube poslední epizodu Death Note.
Nesnáším tohle čekání a upínání se k jednomu termínu. Člověka to tak psychicky zničí, že v momentě, kdy je to úspěšně za ním, nedokáže se z toho ani radovat. Nejdřív je otupělej a pak se najednou probere a zděšeně si říká: jo, je to za mnou, ale co bude dál? O co se budu snažit, na co se budu těšit, o co budu bojovat? ... Pořád o něco, drahý člověče, zní odpověď a je stejně děsivá, ať už ji řekne tajemný hlas z neznáma, nebo náš vlastní mozek.
Pořád se o něco snažíme. Někdy to vyjde, a někdy zase ne. Trochu se začínám bát toho, co bude, až mi začnou docházet síly.

Králíček v depresi

Pokračujeme stále v králičím duchu. I když tentokrát trochu morbidně... Tuhle knížku jsem objevila před dvěma dny jako novinku v Luxoru a dneska jsem na ni narazila znovu - v knihovně. Obrázek na obálce knížky (ostatně i její název) dostatečně varuje - čeká vás kupa nejrůznějších variací na téma králičí sebevraždy. Jsou fakt nápadité. Nechala jsem kolovat Králíčkovy sebevraždy po třídě a většina reakcí byla: "To je strašný!" a současně nezadržitelný smích. Takže doporučuju všem milovníkům drsnějšího humoru=) Slabší povahy by měly radši zůstat u Bugs Bunnyho.

Obrázek jsem převzala odsud

Momentka z lezení

...nemůžete po té rybě chtít, aby vypadala chytře, když jí pořád někdo šlape na hlavu...

kdesi cosi

teda teď jsem byla na pět minut fakt rozhozená. nejde o to, že jsem nesplnila plán pro dnešní den a nenaučila se všechny zeměpisný otázky z ájiny... neeee. ale neposlouchal mě blogger! katastrofa! anarchie! podejte mi někdo vlhkej hadr, dám si ho přes obličej a budu zhluboka dýchat (a pak se nejspíš pozvracím, pokud to byl hadr na podlahu)...
prostě a jednoduše, když už se dokopu k tomu, že sem hodlám uveřejnit něco z výplodů svého chorého mozku, tak mi v tom sakra nemá nic bránit!
jsem tak naštvaná, že už ani nevím, co jsem sem chtěla napsat.
že by něco o té nové chřipce?
...neeee.
tak o úřednické vládě?
...neeeee, ačkoli situace kolem ní je a zřejmě ještě bude velmi zajímavá=)
nejspíš nešlo o nic důležitého, ale i tak bych měla mít právo se sebevyjádřit v kteroukoli minutu.



Poslední dobou jsem zatížená na králíky. Můžou za to moje milovaný sestřenky a jejich mazel Oto. (Na fotce.) Když jsem toho roztomilýho ušáka venčila na vodítku na zahradě, došlo mi, proč si Stan Sakai vybral jako ústřední postavu svýho komiksu o jednom statečném roninovi právě králíka... A byla jsem tak příšerně infantilní, že ke mně holky musely ztratit veškerou úctu xD (Na svou obranu musím říct, že ty potvory strašně srandovně hejbou čumákama... hihi.)
A aby té infantilnosti nebylo dneska málo - moje morče se dneska přežralo tak, že z toho začalo škytat. V životě jsem neviděla nic hrozivějšího a zároveň roztomilejšího. Člověk neví jestli se má smát nebo panikařit a volat doktora.... Já jsem přistoupila na kompromis a dala jí ztvrdlou housku. Zvíře to zajedlo a byl pokoj...