Uhm, tak o prázdninách jsem byla dvakrát v Moskvě. Taky jsem se účastnila rekonstrukce bytu, která nás všechny dokonale odrovnala, ale jejíž výsledek stojí za to. Začala jsem poslouchat Myléne Farmer. Doplnila jsem svůj seznam zakázaných jídel o japonskou kuchyni a vzhledem k silnýmu post-traumatickýmu šoku už asi nikdy nepůjdu na vaření s Tomio Okamurou. Byla to sice skvělá zábava, ale když tam nemůžu nic ochutnávat ani si nic koupit, nemá to smysl.
Koupila jsem si lano na lezení. Má příšernou barvu, ale ujišťovali mě, že vypadá naprosto profesionálně a je skvěle vidět na skalách. Pro mě je spíš důležitý, že mám další část vlastního vybavení. Kámošce jsme pořídily sedák, takže jsme teď naprosto soběstačnej tým a nemusíme si už nic půjčovat. Jako další krok plánuju koupit vlastní stěnu a nějakou tu menší skalku, ať máme vlastní fakt všechno. (Vtípek!!! Smích!)
Taky jsme byly prodávat starý učebnice na gymplu. To mě vytočilo úplně strašně. Vlekla jsem tam nějakých 19 knih s představou, jak se jich zbavím a vydělám si minimálně na džíny. Heh heh heh. Realita byla: vnucování se, dolejzání za lidma až do tříd, ponižující prodávání pod cenou... Sedm prodaných knížek za celou dobu vyučování, a ještě to byly spíš ty lehčí kousky. Zbytek jsem teda dovlekla do Myslíkovy do antikvariátu, kde mi vzali osm kousků za dost smutnou almužnu, jenže to už jsem přestala řešit otázku "vydělat co nejvíc" a jediný co mě zajímalo, bylo "zbavit se těch zas*anejch knih, ať je nemusím táhnout zpátky domů!" Kámoška měla větší štěstí, vydělala si prodejem učebnic na ten sedák.
Na adaptačním kurzu z vejšky jsem poznala hroznou kupu lidí, přeseděla si zadek při dlouhých projekcích a přednáškách v kinosále a vyzkoušela si, že natáčení tříminutovýho filmu obnáší minimálně jedno náročný odpoledne.
Nějak teď cítím potřebu vidět za den aspoň jeden film. Dneska jsem byla v kině na "Vzhůru do oblak". Prostě jsem potřebovala vyrovnat tu spoustu intelektuálních a umělecky hodnotných filmů co jsem viděla minulý týden něčím nenáročným. A nezklamalo mě to.
Ozvali se mi dva staří známí z Moskvy. Ona - jediná pravá gotička, a Saša - student Moskevského Energetického Institutu. S Ní jsem se scházela, s ním jsem si jen psala, ale překvapili mě tedy oba, měla jsem za to že už zapomněli (anebo na mě kašlou).
Tolik tedy co se týče novinek.
Kruci, prestalo se mi zobrazovat RSS Tveho blogspotu ve vypisu, to se mi nelibi, ze mi zas sedi nejaky brouk na drate >_<
OdpovědětVymazatJinak - moc rada opet po delsi dobe (a to neni vytka!) ctu neco od Tebe :-)
S tema ucebnicema des-des, to chapu - take jsem nektere sve stare dokonce vnucovala, a ty, co jsme meli od skoly, jeste z roku xx pre letopoctem, jsem jsem hned davala zadarmo, pac za tohle jeste chtit nejaky peniz, zvlast, kdyz to sama mam za nic?
...Mylene. Ta se nadobro zabydlela i v mem playlistu :)
Ale co to jidlo?
To to bylo tak zle? :(
Nebo je to kvuli te Tve diete?
kuk=)
OdpovědětVymazatja jsem po prazdninach nejaka znicena, tak se porad nemuzu dokopat prispivat na blog... ta rekonstrukce byla dost silena, jsem stastna ze uz je to za nama!
mno... jooo, muze za to dieta. to jidlo bylo vyborny, akorat na nej mam alergii xD teda ne na vsechno, jenom na nektery veci... holt musim opatrne a radsi nezkouset zadny exoticky pokrmy.