Květ pouště

Jsem zničená... dojatá, otřesená, pohnutá, naštvaná, odhodlaná... zamilovaná... zoufalá a zároveň schopná všeho.
TOHLE je příběh, Příběh s velkým P. A co víc, povedlo se ho citlivě zpracovat ve filmu, což je, řekla bych, malý zázrak. Kritici se sice tváří všelijak, jenže tady nejde ani tak o tvoření uměleckého díla jako o poukázání na problémy, které hlavní hrdince Waris (a tisícům afrických žen a děvčátek) způsobila a stále způsobuje obřízka. Je to poukázání na tradice, které nás svazují, nás všechny, ať jsme Afričané nebo Evropané. Střet zkušeností a vědomostí africké kočovnice se západní kulturou. Podle mě je to natočené srozumitelně a jistá melodramatičnost, na kterou si stěžují kritici, k tématu naopak patří. Z mého pohledu, cokoli mě (a ostatní lidi v sále, kteří taky plakali) dovedlo takhle zasáhnout, rozhodit a přinutit přemýšlet, splnilo svůj účel.
Jsem jenom v šoku, že to dávají v tak málo kinech. Navíc o tom příliš lidí neví, rozhodně bych neřekla, že má tenhle snímek u nás dostatečnou propagaci. (Důkazem budiž fakt že jsem na netu nenašla český plakát k filmu ve slušné kvalitě!) A tak vás prosím - vykašlete se pro jednou na bezduché komedie a multiplexy, a běžte do artového kina, tenhle film stojí za to. Od scénáře přes kameru a hudbu po herecké výkony.

Trailer:

Hlavní hudební motiv:


oficiální stránka filmu