Víte, co jsou to aporie?
Neřešitelný problémy. Přišel s nimi filozof Zenón a jsou to problémy typu: Achilles nikdy v závodě nemůže předběhnout želvu a letící šíp stojí.
Úděsný problémy, já vím. (Fajn, přiznávám na rovinu, že bych všechny filozofy nahnala do dolů a pracovat, dokud se jim ty blbosti nevypotí z těla.)
Ale nejsou nic ve srovnání s mojí aporií, která mimochodem nemá vůbec nic společnýho s filozofií a dokonce ani s fyzikou, kterou zítra píšu, a na kterou jsem si koupila učebnici dneska odpoledne.
Téhle konkrétní aporii je sedm a půl roku a je to morče. Na jarňáky se chystám do Moskvy a tak nějak mi toho pišišvora nemá kdo hlídat. Poslední záchrana si zlomila ruku v zápěstí a já fakt nevím, koho ze svých přátel teď mám otravovat s drzou žádostí.
Situace je o to horší, že morčata se průměrně dožívají tak tří let.
To moje rozhodně na umření nevypadá, ale svěřujte ochotné a citlivé duši do péče něco, co jí může v klícce přes noc pokojně natáhnout brka... Ona je to velká zodpovědnost a nápor na nervy i bez toho, že byste tomu zvířeti každou chvíli kontrolovali puls...
I když mám takový soukromý podezření, že pišišvor bude žít věčně. Morče Makropulos.
Žádné komentáře:
Okomentovat