Dneska jsem se parádně nervovala. Asi zbytečně, ale... kdo ví. Každopádně jsem předmaturitní obří zkoušení ze společenských věd zvládla a dokonce padlo něco o jedničce=) juhů. teď dávám voraz. Ne že bych byla schopná se na něco soustředit. Ne po tom, co jsem si o víkendu půjčila na DVD Temného rytíře. Ten film je dokonalej, od scénáře přes kameru až po herecký výkony. Lahůdka, navíc i přehlídka parádních typů. Heath Ledger, Christian Bale, roztomilá pusa Maggie Gyllenhaal... Jo, tohle mě bere. Normálně se snažím magorům vyhýbat, ale ve filmu mi nevaděj, takže nad šišlavým Jokerem se rozplývám jak nad koťátkem=) A ty hlášky! "Co tě nezabije, to tě zešílí." Zajímalo by mě, jestli Joker někdy maturoval. A pokud jo, tak za kolik. A jestli to třeba nebyl důvod toho, že mu šiblo.) "WHY SO SERIOUS?"
.........
chjo, dneska mám vážně svůj den tak napůl. chtěla jsem sem napsat svoje oblíbený filmový hlášky, jenže jsem si vzpomněla jen na dvě. Z toho jedna byla sprostá. Takže se radši podržím původního záměru a naházím sem fotky pana Batmana, respektive Christiana Bale.
"Tak vy byste rád otáčel hlavou?" =)
HA, vsadím se, že má chlapec temnou gotickou minulost, muhehehe... xD
...dnes jsem sem za jeden večer naházela víc příspěvků než za předchozích několik měsíců. Asi jsem někde nabrala druhej (třetí? osmej?) dech nebo něco takovýho, tak doufám že až sem nahlédnete, tak nebudete z té změny (a taky obsahu mých příspěvků) moc vyšokovaní. Ta vytlemená bytost na fotce je Gackt. Na to, že má na obličeji něco, co vypadá "jak gangréna" (cituju Kitsu=))) je jeho nápis na triku i výraz obličeje dost optimistickej xD
UPDATE: Právě mě odrovnal bratr, když mi nahlédl přes rameno, pokusil se zaostřit pohled na nadpis tagů a prohlásil: "Šunky? Štětky?.... Štítky!!!"
Dočetla jsem ji před chvilkou, takže je přesně ta nejnevhodnější doba, abych se o ní pokoušela něco napsat. Pod vlivem bezprostředních dojmů ze mě budou padat jen příšerné slinty a samá superlativa, jenže - lidi, ono je to vážně skvělý.
Už jen proto, že se to odehrává celý během jedný noci a my, čtenáři, sledujeme celý děj jakoby pohledem filmové kamery. Jsme jen neosobní pozorovatelé, nemůžeme zasáhnout do děje a autor nám to taky nemilosrdně připomíná. Příběh je zdánlivě neuchopitelný, přitom ale docela banální - dvě sestry, které se odcizily jedna druhé, noční Tokio a neznámí známí, kteří se vynořují z minulosti hlavní hrdinky. Pak je tu ten hororový prvek spící krásky a zapnuté televize, která není zapojená do proudu, zrcadel, která si pamatují lidský odraz a záhadné místnosti.
Jde taky o hudbu, která má zřejmě pro autora skutečně zvláštní význam, vzhledem k tomu že neopomíjí informovat čtenáře o tom, jakou muziku zrovna hrdinové poslouchají, nebo která dokresluje atmosféru v restauraci či baru. A název písničky se vloudil i do názvu knihy - Afterdark. Jazzová skladba Five Spot After Dark je v knize důležitým mezníkem v životě jednoho z hrdinů.
Ale víc už prozrazovat nebudu, snad jen to, že se Afterdark nemusíte bát. Hororové prvky tam sice jsou, ale horor to vážně není. Je to sonda do životů několika lidí. Možná, že si při čtení uvědomíte, že nesondujete jen v jejich životě, ale taky ve svém.
No vážně. Poslechněte si to a až se přestanete smát, tak si přečtěte text. A zkuste si říct, o čem to je. Pokud to o něčem vůbec je a není to jenom exhibice jednoho postaršího sprosťáka.
Jiří Schmitzer - Máte na to
Řekněte p.del. Řekněte... PR.EL. Máte na to? Řekněte...
PR.EL, PR.EL, TAK TO ŘEKNĚTE! ŘEKNĚTE PR.EL, PRD.L ŘEKNĚTE! ŘEKNĚTE P.DEL, PR.EL ŘEKNĚTE! PRDEL, PR.EL, PR.EL ŘEKNĚTE! ŘEKNĚTE TO, PR.EL, ŘEKNĚTE TO! ŘEKNĚTE PR.EL, PR.EL, PR.EL! ŘEKNĚTE TO, PR.EL, ŘEKNĚPRDEL, ŘEKNĚPRDEL, PR.EL, ŘEKNĚTE TO!
Máme tam dokola, jak tam to chodí, i byli tam, nebyli, jak se to hodí. No, to máte tak, že když to tak zalito, dopito, kopyto - jéé, tu je nablito!
Zas je tu ráno a zas je tu večer: takhle den po dni; to by jeden brečel. Stejně jak před rokem, stejně rok za rokem všechno je napsáno: Večer a zas ráno.
...asi přemýšlíte, proč dávám na blog něco takovýho. Odpověď je celkem prostá. Jednak respektuju Jiřího Schmitzera jako svérázného, ale kvalitního umělce, a jednak mám před maturitou, a to má člověk vážně sto chutí si od srdce říct PRDEL.
Povšimněte si prosím při poslechu a čtení textu toho, jak si pan Schmitzer hraje se slovíčky. Až na ta dvě tři sprostá (jedno z nich klíčové) slůvka je to naprosto spisovné a dost výstižné. Kdybych měla nějak tu písničku rozebrat, řekla bych, že je to velmi emotivně vyjádřená krize středního věku, přičemž za zdánlivou snahou šokovat se skrývá zoufalé volání po troše pochopení a pozornosti. Ale třeba se pletu. Třeba se s někým vsadil anebo měl vážně jen chuť si párkrát zařvat PRDEL.
...ale teda moc to nevypadá. Vlastně kterýho chytrýho člověka napadlo, že budem psát tak důležitou věc den před úplňkem? Ne že bych chtěla svádět na nejsilnější jarní úplněk fakt, že jsem podělala tu veledůležitou slohovku, ale... *na koho teda jinýho?* NA SEBE, a vy, kdož sledujete Red Dwarf tak vězte, že v okamžiku smrti nebudu vřískat "polévka gaspačo" ale "FEJETOOOON", protože ano, ten jsem si vybrala a ten se mi taky rozhodně napsat nepovedlo... *mlátí hlavou o stůl* Ještě ten den odpoledne jsem potěšila svého zubaře, když jsem se mu rozplakala v ordinaci, a zrovna potom, co mi krásně vyčistil a prohlídl zoubky *a zjistil při tom spoustu příjemnejch věcí který mi neopomněl sdělit* Takže ne. Nebyl to dobrej tejden, ani velikonoční prázdniny ho nedokázaly spravit. I když jsem si při nich nakonec celkem odpočinula (navzdory úžasný dietě, díky který za chvíli nebudu moct jíst už vůbec NIC). Cestou k mým milým příbuzným jsme ve vlaku nabrali půlhodinový zpoždění. Zřejmě vlivem toho úplňku. Prostě začal hořet jeden vagon. Ale nebojte, nikdo neumřel... Uhasili to dřív, než si kdokoli z cestujících stihnul dát venku cígo. Měla bych se teď jít asi učit, vzhledem k tomu, že za 5 týdnů maturuju. Učitelé nám to pořád nevímproč připomínaj, většinou hezky zprudka, ale včera jsme dostali i takový nenápadný, ležérní připomenutí, když nám češtinářka pustila Rebely. Prostě matura, nic jinýho neslyším a nic jinýho ze mě bohužel už poslední dobou taky nepadá... Připadala jsem si kvůli tomu před sestřenkama dost blbě - vlastně nejen kvůli tomu. Ve společnosti teenagerů už si přijdu nějak stará, nudná a pěkně trapná. Sice mi nikdo nedává najevo, že bych taková fakt byla, jenže pořád si ještě pamatuju, co jsem si v jejich věku o lidech přes dvacet let myslela... Většinou jsem je buď obdivovala, nebo mi přišli pěkně uhozený. Chjo. Taky by mě zajímalo, jestli mám bezlepkovou, nebo bezpšeničnou dietu, a kdy se dostanu k doktorovi, aby mi to vysvětlil. Zatím mám dost omezenej jídelníček, a čím víc věcí z něj vyhazuju, tím je mi hůř, i když nevylučuju, že to už pracujou nervy před maturitou.... Teď momentálně se cítím asi jako kdybych měla v žaludku kyselinu, a ani vědomí, že KAŽDÝ má v žaludku kyselinu mi to neulehčuje. Po svým posledním návratu z Moskvy jsem měla pocit, že už bych se tam ani nemusela vrátit... A víte co? To zatracený šílený město mi už zase začíná chybět! Už se nemůžu dočkat, až... až já vlastně nevím. Asi až si příští týden půjdu po dlouhatánský době zase zalézt s kámoškou.
Jo abych nezapomněla, ten obrázek úplně nahoře je z filmu Zámek v oblacích. Skvělá věc, chtěla jsem sem o ní něco napsat a pak jsem k tomu nějak nesebrala sílu. Režíroval to Hayao Miyazaki.
)).jpg)
