...ale teda moc to nevypadá. Vlastně kterýho chytrýho člověka napadlo, že budem psát tak důležitou věc den před úplňkem? Ne že bych chtěla svádět na nejsilnější jarní úplněk fakt, že jsem podělala tu veledůležitou slohovku, ale... *na koho teda jinýho?* NA SEBE, a vy, kdož sledujete Red Dwarf tak vězte, že v okamžiku smrti nebudu vřískat "polévka gaspačo" ale "FEJETOOOON", protože ano, ten jsem si vybrala a ten se mi taky rozhodně napsat nepovedlo... *mlátí hlavou o stůl*
Ještě ten den odpoledne jsem potěšila svého zubaře, když jsem se mu rozplakala v ordinaci, a zrovna potom, co mi krásně vyčistil a prohlídl zoubky *a zjistil při tom spoustu příjemnejch věcí který mi neopomněl sdělit*
Takže ne. Nebyl to dobrej tejden, ani velikonoční prázdniny ho nedokázaly spravit. I když jsem si při nich nakonec celkem odpočinula (navzdory úžasný dietě, díky který za chvíli nebudu moct jíst už vůbec NIC).
Cestou k mým milým příbuzným jsme ve vlaku nabrali půlhodinový zpoždění. Zřejmě vlivem toho úplňku. Prostě začal hořet jeden vagon. Ale nebojte, nikdo neumřel... Uhasili to dřív, než si kdokoli z cestujících stihnul dát venku cígo.
Měla bych se teď jít asi učit, vzhledem k tomu, že za 5 týdnů maturuju. Učitelé nám to pořád nevímproč připomínaj, většinou hezky zprudka, ale včera jsme dostali i takový nenápadný, ležérní připomenutí, když nám češtinářka pustila Rebely.
Prostě matura, nic jinýho neslyším a nic jinýho ze mě bohužel už poslední dobou taky nepadá... Připadala jsem si kvůli tomu před sestřenkama dost blbě - vlastně nejen kvůli tomu. Ve společnosti teenagerů už si přijdu nějak stará, nudná a pěkně trapná. Sice mi nikdo nedává najevo, že bych taková fakt byla, jenže pořád si ještě pamatuju, co jsem si v jejich věku o lidech přes dvacet let myslela... Většinou jsem je buď obdivovala, nebo mi přišli pěkně uhozený. Chjo.
Taky by mě zajímalo, jestli mám bezlepkovou, nebo bezpšeničnou dietu, a kdy se dostanu k doktorovi, aby mi to vysvětlil. Zatím mám dost omezenej jídelníček, a čím víc věcí z něj vyhazuju, tím je mi hůř, i když nevylučuju, že to už pracujou nervy před maturitou.... Teď momentálně se cítím asi jako kdybych měla v žaludku kyselinu, a ani vědomí, že KAŽDÝ má v žaludku kyselinu mi to neulehčuje.
Po svým posledním návratu z Moskvy jsem měla pocit, že už bych se tam ani nemusela vrátit... A víte co? To zatracený šílený město mi už zase začíná chybět! Už se nemůžu dočkat, až... až já vlastně nevím. Asi až si příští týden půjdu po dlouhatánský době zase zalézt s kámoškou.
Jo abych nezapomněla, ten obrázek úplně nahoře je z filmu Zámek v oblacích. Skvělá věc, chtěla jsem sem o ní něco napsat a pak jsem k tomu nějak nesebrala sílu. Režíroval to Hayao Miyazaki.
Žádné komentáře:
Okomentovat