Malý Buddha

Moje nejoblíbenější pražská restaurace. Malý Buddha je zároveň čajovna a restaurant, specializující se na tradiční chrámová jídla. Majitel a vedoucí restaurace, Chris Nguyen, strávil deset let v šaolinském kláštěře v Tibetu. Kromě toho, že vyniká v přípravě výborných jídel, je také umělec. Sochy a obrazy, malované na plátno a hedvábí, prodává hlavně do zahraničí.

Interiér restaurace

Chris Nguyen před vstupem do restaurace

Oficiální stránky čajovny a restaurace Malý Buddha

Fotografie převzaty ze stránek restaurace.

Gorbuška

Gorbuška je něco jako nákupní centrum a tržnice specializované na elektroniku a multimédia pod jednou velkou střechou. Najdete ji v Moskvě na stanici metra Bagrationovskaja. Do Gorbušky se každý vydává s jasným cílem, nejlépe, když si všechno, co chcete sehnat, sepíšete na papír. U vchodu do centra si vezmete brožurku s mapou jednotlivých sektorů (hudbu a filmy seženete v části nazvané La-la park) a vydáváte se na lov. Jen bloudit mezi stánky a dívat se po titulech nestačí, musíte se aktivně ptát prodavačů. Pokud neseberete odvahu nějakého oslovit, je skoro jisté, že vás některý z nich osloví sám. I pokud vás ale potěší zprávou, že vámi požadovaný titul má, ještě není vyhráno. Často tomu tak není, a pak vás zpravidla nechá stát u svého stánku ("ještě se porozhlídněte, jestli nenajdete něco, co by se vám líbilo") a běží shánět ke kolegům. Někdy se vrátí s vámi žádanými tituly, někdy ne. Čekat vás může nechat pět minut, anebo taky půl hodiny. Dost lidí čekání po chvilce vzdává a zkouší štěstí jinde.
Co se týče sortimentu, na Gorbušce se dá sehnat prakticky cokoli, závisí to hlavně na vaší vytrvalosti a ochotě hledat, ptát se a čekat na výsledek.

Poznámka k obrázkům: na první dva klikněte, zobrazí se v lepší kvalitě. třetí je focený mobilem, takže o kvalitě se u něj bavit nedá (aneb kde nic není ...)

Odkaz v ruštině pro ty, které zajímá víc a hlavně pro ty, kdo se potřebují detailně seznámit s pravidly přežití a úspěchu na Gorbušce;)

Konečně??? Postřehy a pocity z návratu... domů...

...po 11 měsících jsem zpátky v Praze.
Prakticky na každým kroku potkávám plakáty s krví opatlanou Čachtickou paní, která prý vůbec není viníkem, ale obětí. Na rozdíl od letně horké Moskvy, tady vládne chladnější počasí, který je pro mě (navzdory dojmu otužilosti a zocelenosti ruskou zimou) tak trochu šokem.
Ze skoro rok nevětraného bytu mě chytila strašlivá alergie, takže vypadám se svým odřeným nosem a zarudlýma očima dost nemocně.
Metro má dlouhé intervaly - stěžuje si tatínek - ale mně to nevadí. Tady mám totiž, na rozdíl od ruské metropole, možnost stihnout si v MHD poslechnout nějaké písničky. Důvodem je jednak nižší rychlost přepravy, a také nižší hlučnost. V moskevském metru prostě neslyšíte NIC kromě randálu, a kdyby si ten chudák, co vám vřeští v empétrojce, ztrhal hlasivky, stejně to nepomůže xDDD Místo osmi vagonů jich v Praze jezdí jen pět, zastávky jsou maličký a přechody mezi stanicema... *hysterický chechot* ...jsou jenom tři!!! A jsou tak kraťoučký... A vagony jsou většinou nový nebo rekonstruovaný.
Je tu vylidněno. Fakt, člověk vykoukne z okna, aby prozkoumal, co mají lidi na sobě (první ukazatel venkovní teploty, předtím, než se mrknu na teploměr) a NIKDE NIKDO! V Moskvě o lidi zakopáváte i na procházce v parku.
Lidi se tady na ulicích vyhýbají a obcházejí, a ne prorážejí x)))
Můj první dojem, když jsem vylezla z letištní budovy, byl: Tady se dá dýchat!?! Bylo zrovna svěže, po dešti...
Všude je tak málo aut, neparkujou na chodnících a dávají na přechodu přednost chodcům...
A co se týče oblečení, tatínek to tady výstižně nazval "šedá masa". Žádné flitry, žádné zlaté kozačky a lakované rudé sandále do půli lýtek. Což neznamená, že by se Češi oblékali hůř, prostě jen chodí oblečení jinak. Ve sportovnějším, pohodlnějším stylu.
Nikde žádní toulaví psi, zato domácích mazlíčků je tady snad víc než lidí....
Tolik tedy pro srovnání, víc mě k tématu nenapadá.

...legrační bylo vejít po tom skoro roce zase do starýho pokoje... Zděsila jsem se, to přiznám na rovinu. Značnou část věcí jsem vyházela ještě ten večer, co jsme dorazili domů. A neustále jsem se přitom ptala sama sebe: "Proč a na co jsem schovávala TUHLE krávovinu/ tenhle příšerný hadr/tuhle děsnou, ještě navíc rozbitou věc? Bylo to jako... jako když dospělák vejde do pokoje puberťáka nebo dítěte. A žasne, co všechno je ten nedospělý tvor schopen uchovávat, schovávat, schraňovat... Já samozřejmě netvrdím, že jsem za tu dobu dospěla (plyšového medvěda, kterého mi kdysi ušila maminka, nevyhodím nikdy za nic na světě!!!) nebo nějak výrazně zmoudřela. Prostě jenom... koukám na věci jinak než dřív. Tak nějak bez většího sentimentu.
Opravdovou satisfakcí pro mě bylo vyházení starých sešitů ze základky. Obzvlášť matiku jsem rvala na kusy (kvůli odsvorkování) s obrovským zadostiučiněním. Té matice se co do sadistické radosti může rovnat jen zemák, respektive slepé mapy, se kterými mě mučila nenáviděná učitelka ještě před rokem.
V úklidu pokračuju pořád, a obávám se, že to jen tak neskončí...

Omluva

Omlouvám se všem čtenářům za absenci nových příspěvků na blogu.
Věc se má tak, že za týden se vracím domů, takže se snažím ještě v Moskvě stihnout, co se dá - a moc se mi to nedaří xD Takže prosím o shovívavost;)

Dům Bulgakova v Moskvě - plakátové ilustrace k románu Mistr a Markétka, které tam visí na stěnách v průchodu

Auroro, pal! - aneb Další fotoreportáž z Petrohradu

Citáty, které jsem objevila nedávno a líbí se mi natolik, že si je prostě nemůžu nechat pro sebe.

• Moře je jako historie: z perspektivy vypadá monumentálně, jste-li uprostřed, zvedá se vám žaludek. (Gabriel Laub)
• Psaní je jediný zločin, při němž se pachatel snaží zanechat stopy. (Gabriel Laub)
• Život je příliš krátký, než abychom uklízeli. (Eduard Kohout)
• Patolog je jeden z mála lékařů, který pacientovi již neubližuje. (S. Káš)
• Láska je nemoc, při které oba musí do postele. (A. Pokorný)
• Klasik je spisovatel, jehož díla se chválí, ale nečtou. (Mark Twain)
• Impotence: vítězství přitažlivosti zemské nad přitažlivostí ženskou. (Václav Dušek)
• Já je vrcholem kužele, jehož základnou je vesmír. (Christian Morgenstern)
• Chirurg je člověk, který se denně podivuje, kolik může z člověka uříznout, aniž ho zabije. (Hans Bankl)
• Hudba je ze všech kraválů nejméně nepříjemná. (Samuel Johnson)
• Sadista je ten, kdo je hodný na masochistu. (Gabriel Laub)
• Facka - nejkratší spojení dvou opačných názorů. (Upton Sinclair)
• Člověk je dvounohý neopeřený živočich. (Platon)
• Lékaři jsou stejní jako právníci. Jediný rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že právníci vás pouze okradou, kdežto lékaři vás okradou a ještě zabijí. (A. P. Čechov)