Aktualizace ze 14. 12. 2008

Vyhodila jsem dole ze zápatí stránky odkaz na nefunkční banner a playlist Sweeney Todda. Protesty jsou marné, vrátit to tam nehodlám.

The Graveyard Book

Nejnovější literární počin Neila Gaimana je něco jako Kniha džunglí pana Kiplinga, s tím drobným rozdílem, že... místo džungle se odehrává na hřbitově. Kluk, kterého vychovávají duchové a upír. Zatím jsem přelouskala první dvě kapitoly a jsem nadšená a zároveň strašně zvědavá, jak si překladatelé poradí s další dávkou Gaimanových ujetých nápadů. (Hlavní hrdina se jmenuje Nobody a říkají mu Bod, což není tak hrozné, ale jak přeložit název knihy, aby to neznělo blbě?) Jsem strašně ráda že jsem tu knížku sehnala. Gaiman ji totiž psal v době, kdy jsem byla v Moskvě. Tou dobou jsem dost často lezla na Gaimanův blog, kde autor pravidelně informoval svoje čtenáře, jak pokračuje ve psaní. Což je myslím ta nejlepší reklama, jakou může kdo vymyslet. Zafungovala i na mě.
Knihu mám doma s tímhle přebalem. Je vážně kouzelně ilustrovaná a zatím je to i kouzelný čtení. Začátek je vlastně dost brutální, jenže autor to dokáže pojmout tak, že vám to ani nepřijde... Končím s rozplýváním, až to dočtu, přihlásím se s recenzí.

Veselé plácání o ničem)

Díky za kladnou odezvu) Do Vánoc se tady ještě doufám objevím, obzvlášť, když jsem povzbuzována věrným čtenářem. A taky procitnutím vivecy a jejího Kolumbária.
Momentálně se pokouším nalít si do hlavy něco o filozofii a do toho nábožně zírám na DVD s klipama J-rockera Gackta, což je můj úlovek z Norimberka. Začínám pomalu posuzovat kvalitu zemí podle toho, jestli se tam dá sehnat volně v prodeji J-rock xD V tomhle ohledu u mě boduje Rusko (kam za J-rockem v Moskvě? Gorbuška je jistota;), Finsko a Německo, zatímco ČR by se měla stydět. I když na druhou stranu, až se objeví J-rock tady, bude to znamení, že sklouzl do mainstreamu, a z toho taky nebudu nadšená. Abyste si nemysleli, že jenom remcám - náhodou mi tento způsob turistiky vůbec nevadí. Někdo jezdí do zahraničí za sexem, já tam jezdím za J-rockem... Jak se říká, proti gustu... x))) Tak mě napadá, jak jsou asi na tom asi s distribucí japonskýho rocku ve Francii? Tam bych se podívala moc ráda, problém bude v tom, že neumím francouzsky ani kváknout.)
...blíží se taky svátky, jakpak jste na tom s dárky? Já bledě, zatím. Cukroví nepečeme, výzdoba u nás taky nějak chybí, akorát adventní věnec máme každý rok. Začínám brát svátky tak nějak jen jako dny volna s hezkou atmosférou a ty věci kolem dárků a ozdob mě přestávaj bavit. Hlavně na to není moc čas.
...jo a tahle příšera je Gackt. Na obalu mýho suvenýrku z Helsinek xD

Nejsem mrtvá... zatím...

...i když to tak asi docela dost vypadá. Ne, já se stále držím a statečně bojuju s nedostatkem času a energie a nemůžu se dočkat Vánočního volna a svátků, který strávím hezky zašitá na místě, kde mě nikdo nezná)))
Mám jedno důrazné NEdoporučení. V kinech a na DVD v Rusku se objevil historický filmík Admirál, který je jedinečný tím, že je snad prvním filmem, ve kterém je kladnou postavou Bělogvardějec, konkrétně Admirál Kolčak. Tváří se to velmi historicky, obsazení je hvězdné (Chabenskij, Bezrukov, Bojarská a další zvučná jména spojená s profláklými ksichtíky) a efekty dechberoucí. Problém je ve scénáři, který ve snaze zkombinovat romanci a historický film sklouzává ke klišé a efektním gestům. Hezky se na to dívá, ale příběh vážně nic moc. Postavy působí tak ploše a nerealisticky, že s nimi prakticky necítíte žádný soucit. Rozpačitý snímeček.

Odkaz na stránky filmu.