Ženy v Kremlu aneb Kniha, co stojí za zmínku

Nedávno se mi dostala do rukou dost zajímavá kniha. Jmenuje se Ženy v Kremlu a napsala ji Larisa Vasiljevová. Podtitul knihy "Fakta, vzpomínky, dokumenty, pověsti, legendy a autorčiny úvahy" poměrně přesně vypovídá o obsahu. Autorka se při svém pátrání po osudech takových žen, jako byly například Naděžda Krupská (životní partnerka Lenina), Polina Molotovová a Viktorie Brežněvová, opírá o spisy a záznamy KGB, ale i výpovědi příbuzných či samotných kremelských žen a mimo jiné i o své vlastní vzpomínky.

Kniha zaznamenává období od roku 1918 po konec devadesátých let dvacátého století, tedy období nástupu a následného upevňování socialismu v Rusku, který mnohé kremelské ženy po boku svým manželům pomáhaly utvářet. Jak se ovšem může čtenář sám přesvědčit, většina jich následně padla tomuto režimu za oběť. Za všechny, které si vytrpěly v své v lágru anebo vyhnanství, jmenujme Olgu Michajlovovou, operní zpěvačku a druhou manželku maršála Buďonného, Polinu Molotovovou a Jekatěrinu Kalininovou, manželku prvního prezidenta Michaila Kalinina. Mnohé z nich posloužily Stalinovi jako "rukojmí" - tím, že je na základě vynucených doznání a nepodložených obvinění nechal uvěznit, držel v šachu jejich manžele. Zkrátka - zajistil si, aby každý z Kremlu měl nějaký vroubek, který by Stalin mohl v případě potřeby použít proti němu. A dělal to často - při sebemenším podezření, že by jeho postavení mohlo být ohroženo, likvidoval své kremelské spolupracovníky i jejich rodiny. (Ne nadarmo se říká, že byl katem svého vlastního lidu...)
Možná to teď vyznívá, že je to spíš kniha o Stalinovi - ne, nenechte se zmást. Hlavními hrdinkami jsou skutečně kremelské ženy, jejichž životy ale značně ovlivnil i tento muž, a proto se o něm také zmiňuji. Pokud se zajímáte o historii, kniha vám poodkryje pozadí některých událostí a některé věci možná pomůže lépe pochopit. Překladatelky se snažily pomocí vysvětlivek a odkazů knihu co nejvíc přiblížit českým čtenářům - přece jen je psaná člověkem, který byl, tak říkajíc, celý život v centru dění - a já myslím, že se jim to docela povedlo, až na pár výrazů, které by běžný český člověk nemusel znát (třeba dača -což je chata, chalupa) . Místy je ovšem docela drsná (takže si ke čtení radši neberte nic na zub), jako ostatně byla drsná i doba, o které pojednává...
Doporučila bych ji k přečtení těm, které zajímají ruské dějiny, a všem, kdo chtějí vědět, jak to tady -rozumějte, v Moskvě, v Rusku - vypadalo za socialismu. Vzhledem k tomu, co se mi o autorce doteď podařilo zjistit, pokládám její svědectví za celkem důvěryhodná.

Naděžda Krupská