...zde leží soudruh Lenin...Dneska dostala Naďa skvělý nápad. Osvítilo ji ve škole, zatímco s Larou zkoušela své pěvecké číslo do soutěže, která se konala namísto čtvrté vyučovací hodiny. Nějak si vzpomněla, že studenti mají v průběhu vyučování (tedy ve všední dopoledne) vstup do Mauzolea zadarmo. Já, Lara a Lola jsme její návrh na zatáhnutí školy v zájmu sebevzdělávání v ruské historii přijaly s nadšením. A tak jsme se po skončení pěvecké soutěže (kterou podle mého Naďuška s Larou mají v kapse, neb jako jediné ze soutěžících umí aspoň trochu zpívat - zbytek byl vážně k pláči) nenápadně vytratily, doma převlékly do kalhot a vyrazily směr Rudé náměstí. Lara vzala foťák, i přes má varování, že se u mrtvolky fotit nesmí.
Optimisticky jsme nakráčely k mauzoleu a koukáme - ohrazené nízkým plůtkem, nikde žádná branka nebo tak a všude kolem rozestavěná garda hlídačů. Naďa by plůtek suverénně přelezla, jenže to už k ní běží hlídač: "Co to děláš?" "Jdeme se podívat na Lenina," ona to s klidem. Načež hlídač ukáže na druhý konec náměstí, kde plůtek začíná. "Vchod je támhle. Zavíráme za pět minut." praví škodolibě. Lola nadává, ovšem až po tom, co se svižně vydáme vykázaným směrem. "Holky, my to nestíháme!" zavyla Naďa a daly jsme se do běhu podél plotu. Doběhneme ke vchodu a koukáme - jeden z hlídačů nám klusal po boku. To asi není moc chytrý, utíkat po Rudým náměstí, napadlo mě, když nás garda obklopila. "Co to má znamenat?" táže se jeden a hypnotizuje pohledem Naďu. "My chceme vidět Lenina," prohlašuje ona zkroušeně. "Smůla, zavíráme!" on na to. "Až za pět minut, tak nás ještě můžete pustit!" smlouvá Naďa. "Nepustíme," utne to rázně hlídač. A taky že nepustili.
"Ach jo, ani dědušku Lenina nám nechtějí ukázat," posteskla si Naďa. "Zkusíme to jindy," navrhla jsem optimisticky. Rozhodly jsme se, že se aspoň projdeme po Rudém náměstí. Lara vytáhla foťák a Naďa s Lolou nám udělaly přednášku o moskevských pamětihodnostech. Pak jsme se vydaly nazpátek Tvěrskou ulicí, a protože mezitím začalo sněžit, vypadaly jsme za chvilku jako sněhuláci. Jenže Rusky se prochází za každého počasí. A tak jsme vytrvaly. I když je pravda, že ani jedna z nás vlastně Ruska není... (Já s Larou jsme Češky, Naďa je Osetka... A Lola? Když jsme míjely stánek se suvenýry, Lola ukázala na matrjošku se Stalinovým portrétem: "Hele, Stalin. To byl Gruzín - jako já. Nejsem Ruska a nestydím se za to.")
Zapátrala jsem na netu a pokud máte silný žaludek, tady se můžete (mimo jiné, oficiální fotky) mrknout na obrázky Lenina ve formaldehydu - klik
Optimisticky jsme nakráčely k mauzoleu a koukáme - ohrazené nízkým plůtkem, nikde žádná branka nebo tak a všude kolem rozestavěná garda hlídačů. Naďa by plůtek suverénně přelezla, jenže to už k ní běží hlídač: "Co to děláš?" "Jdeme se podívat na Lenina," ona to s klidem. Načež hlídač ukáže na druhý konec náměstí, kde plůtek začíná. "Vchod je támhle. Zavíráme za pět minut." praví škodolibě. Lola nadává, ovšem až po tom, co se svižně vydáme vykázaným směrem. "Holky, my to nestíháme!" zavyla Naďa a daly jsme se do běhu podél plotu. Doběhneme ke vchodu a koukáme - jeden z hlídačů nám klusal po boku. To asi není moc chytrý, utíkat po Rudým náměstí, napadlo mě, když nás garda obklopila. "Co to má znamenat?" táže se jeden a hypnotizuje pohledem Naďu. "My chceme vidět Lenina," prohlašuje ona zkroušeně. "Smůla, zavíráme!" on na to. "Až za pět minut, tak nás ještě můžete pustit!" smlouvá Naďa. "Nepustíme," utne to rázně hlídač. A taky že nepustili.
"Ach jo, ani dědušku Lenina nám nechtějí ukázat," posteskla si Naďa. "Zkusíme to jindy," navrhla jsem optimisticky. Rozhodly jsme se, že se aspoň projdeme po Rudém náměstí. Lara vytáhla foťák a Naďa s Lolou nám udělaly přednášku o moskevských pamětihodnostech. Pak jsme se vydaly nazpátek Tvěrskou ulicí, a protože mezitím začalo sněžit, vypadaly jsme za chvilku jako sněhuláci. Jenže Rusky se prochází za každého počasí. A tak jsme vytrvaly. I když je pravda, že ani jedna z nás vlastně Ruska není... (Já s Larou jsme Češky, Naďa je Osetka... A Lola? Když jsme míjely stánek se suvenýry, Lola ukázala na matrjošku se Stalinovým portrétem: "Hele, Stalin. To byl Gruzín - jako já. Nejsem Ruska a nestydím se za to.")
Zapátrala jsem na netu a pokud máte silný žaludek, tady se můžete (mimo jiné, oficiální fotky) mrknout na obrázky Lenina ve formaldehydu - klik
Žádné komentáře:
Okomentovat