kdesi cosi

teda teď jsem byla na pět minut fakt rozhozená. nejde o to, že jsem nesplnila plán pro dnešní den a nenaučila se všechny zeměpisný otázky z ájiny... neeee. ale neposlouchal mě blogger! katastrofa! anarchie! podejte mi někdo vlhkej hadr, dám si ho přes obličej a budu zhluboka dýchat (a pak se nejspíš pozvracím, pokud to byl hadr na podlahu)...
prostě a jednoduše, když už se dokopu k tomu, že sem hodlám uveřejnit něco z výplodů svého chorého mozku, tak mi v tom sakra nemá nic bránit!
jsem tak naštvaná, že už ani nevím, co jsem sem chtěla napsat.
že by něco o té nové chřipce?
...neeee.
tak o úřednické vládě?
...neeeee, ačkoli situace kolem ní je a zřejmě ještě bude velmi zajímavá=)
nejspíš nešlo o nic důležitého, ale i tak bych měla mít právo se sebevyjádřit v kteroukoli minutu.



Poslední dobou jsem zatížená na králíky. Můžou za to moje milovaný sestřenky a jejich mazel Oto. (Na fotce.) Když jsem toho roztomilýho ušáka venčila na vodítku na zahradě, došlo mi, proč si Stan Sakai vybral jako ústřední postavu svýho komiksu o jednom statečném roninovi právě králíka... A byla jsem tak příšerně infantilní, že ke mně holky musely ztratit veškerou úctu xD (Na svou obranu musím říct, že ty potvory strašně srandovně hejbou čumákama... hihi.)
A aby té infantilnosti nebylo dneska málo - moje morče se dneska přežralo tak, že z toho začalo škytat. V životě jsem neviděla nic hrozivějšího a zároveň roztomilejšího. Člověk neví jestli se má smát nebo panikařit a volat doktora.... Já jsem přistoupila na kompromis a dala jí ztvrdlou housku. Zvíře to zajedlo a byl pokoj...