V roce 1975 se v sovětských kinech objevil film nazvaný Ирония судьбы, или С лёгким паром! - Ironie osudu, neboli Dobře se vypoť! (Vím, zní to takhle přeložené divně, ale souvisí to s dějem filmu.)
Začalo to v sauně. Tři kamarádi z Moskvy se vždycky na Silvestra vypraví do sauny, vypotit se a smýt ze sebe všechno špatné, co na nich zanechal starý rok. Hlavní hrdina Žeňa, jeden z nich, se poté chystá oslavit příchod nového roku s nevěstou, zatímco jeho kamarád Pavlik má odletět do Leningradu. Jenže - v sauně se řádně "namažou" a do Leningradu nakonec omylem odletí Žeňa (jemuž stačí k opití jen troška a je tedy parádně zřízený). Celý vtip spočívá v tom, že v Moskvě i Leningradu stojí na stejně pojmenované a očíslované ulici identické domy, navrhnuté stejným architektem. Žeňa, neuvědomující si ve svém stavu, že opustil Moskvu, se tedy vydá "domů" za nevěstou - a skutečně najde dům, k nerozeznání podobný tomu jeho. V podobně zařízeném bytě dokonce čeká i nevěsta - jenže ne Žeňova... a legrace může začít. Nevěsta z Petrohradu (jmenuje se Naďa) a ženich z Moskvy se do sebe nakonec zamilují, a film končí happy endem... ovšem jen zdánlivým.
Teď, po letech, bylo staré téma oprášeno a natočeno pokračování. Opět to začíná v sauně, tentokrát se ale neletí do Leningradu, ale Petěrburgu, a v letadle nesedí Žeňa, nýbrž jeho syn, Kosťa - má bojový úkol: najít onen osudný byt, seznámit se s dcerou Nadi (jež se jmenuje stejně) a zařídit, aby se mohl jeho otec setkat s její matkou. Ve zdárném splnění poslání mu ale brání jak Nadin snoubenec Irakli, tak její matka Naďa, nijak netoužící Žeňu po letech vidět. Ten se totiž nakonec vrátil ke Kosťově matce - a Naďa, ačkoli milovala Žeňu, se také vrátila k bývalému snoubenci. Tfuj, to je propletenec. Přes množství peripetií to ale tentokrát dopadne (aspoň to tak tedy vypadá) dobře - a to jak pro starou dvojici (myslím tím z minulého filmu) tak pro dvojici novou (Kosťa a Naďa číslo dvě =)))
Žádné komentáře:
Okomentovat