Učitelka algebry a geometrie nenávidí 11.A, tedy třídu, kterou tady navštěvuju (ale za svou ji nebudu považovat nikdy). To je známý fakt. Nerozpakuje se to dát najevo, ať už nenávistnými pohledy (proč ale zírá i na mě, která jí nic nedělám, to nepochopím) či jedovatými poznámkami a srdceryvnými výkřiky o tom, jak jí upíráme její práva. Dneska mi ale vyrazila dech.
Po obvyklé dávce nenávistných lamentací přišla perlička: "A co už vůbec nechápu! Od jiných dětí mám doma hromadu přání k Novému Roku, Vánocům, svátku učitelů... Vás učím tři roky! Tři roky! A nedostala jsem od vás nic. Já chápu že to není levné, ale... Devátá třída - nic. Desátá - taky nic. Jedenáctá - a nemyslete si, že mi teď máte něco kupovat. Ne, teď, po tom, co jsem vám řekla, by to bylo akorát pěkně trapné." Třída mlčela. Já s Larou jsme na sebe nevěřícně zíraly. Natáhla jsem se po papíru, že Laře napíšu vzkaz ve smyslu "co si to ta ženská dovoluje", když moje sousedka v lavici šeptem pronesla: "Trochu drzá, ne?"
To teda jo, souhlasila jsem.
"Tak a teď mi řekněte, jestli jsem v právu," pronesla matikářka triumfálně, po dlouhých vteřinách mlčení. "Jste," ozvalo se asi z poloviny lavic ve třídě.
"Já si to teda nemyslím," durdila se Lara tiše. "Já taky ne, ale třeba je to tady nějakej zvyk, dávat učitelům přáníčka," snažila jsem se být férová. Jsem si koneckonců vědoma, že tahle třída je banda ignorantských zlatých děcek, co by člověka utopily na lžíci vody. Ale na druhou stranu mi přijde vrcholem drzosti vyžadovat nějaké pozornosti od lidí, kterým do očí dotyčná otevřeně nejednou vmetla, že je nenávidí, že jsou to mizerové a špatně skončí. Není tohle tak trochu přetvářka? Mě osobně by víc urazila neupřímně míněná gratulace uvnitř drahého přání, darovaného jen "aby se ta mrcha nažrala" (promiňte mi ten výraz), než ticho po pěšině, která stejně už dávno není ničím jiným než válečnou stezkou.
Teď nijak nenarážím na to, že dotyčná učitelka je Ruska. Ne, podobnou zkušenost mám i z Čech. (Tehdy byly učitelkou prvního stupně od dětí vyžadovány místo "kytiček, které uvadnou, dárečky, které vydrží".)
Lara je podobného názoru: "Nemůže nás přece nutit jí něco dávat, když nechceme! A ostatním učitelům taky nic nedáváme a nevadí jim to."
Nechápu, čeho chtěla svým výstupem matikářka dosáhnout. Na jednu stranu nám něco vyčetla, a hned druhým dechem prohlásila, že od nás vlastně nic nechce. Já chápu, že ji netěší učit bandu ignorantů... Ale je to už jen půlrok, tak proč mrhá energii a slova a cennou duševní pohodou na něco, co se stejně už nezlepší?
Žádné komentáře:
Okomentovat