Doufala jsem sice, že k tomu nedojde, ale... Byla jsem nakonec nucena zajít si v Moskvě na polikliniku. A sice na polikliniku, která dřív fungovala výhradně pro cizince. Teď tam ale chodí i Rusové (po otevření různých speciálních klinik nastal odliv pacientů a tak povolili přístup i domácímu obyvatelstvu). V čekárně u praktického lékaře jsem byla svědkem následující události.
Praktických doktorů, takzvaných obvoďáků, mají na poliklinice několik. Někteří berou jen na objednávku, k jiným se může bez objednání - v jedné obrovské frontě jsem se jako neobjednaná ocitla i já. Později příchozím Rusům se samozřejmě nelíbilo, že by měli čekat dvě hodiny, a snažili se nacpat k jiným doktorům mezi objednané pacienty. Některým to i vyšlo. Jedna dívka se posadila ke dveřím, do kterých dlouho nikdo nevešel, v domnění, že je tam volno a doktor že se tam fláká. Najednou se na chodbě objevil důležitě vypadající manželský pár, doprovázený recepční, která s manžely mluvila francouzsky. Došli ke dveřím, vedle kterých seděla ona netrpělivá Ruska, zaklepali, chystali se vejít - a tu se dívka začala vehementně cpát před ně. Přetlačovanou vyhráli manželé, děvče bylo vtlačeno zpět na čekací židli, recepční své dva svěřence předala lékaři a zavřela za nimi dveře.
"Promiňte, ale nemůžete mi vysvětlit, proč ti dva můžou předbíhat?" vybafla dívka ukřivděně na recepční. Ta se nad ni postavila, ruce v bok, a začala nezasvěcené vysvětlovat: "Ti dva jsou řádně objednaní pacienti - francouzský velvyslanec s manželkou." Dívka poněkud strnula, dál se ale tvářila ukřivděně a povýšeně. "Vás bych poprosila," skončila recepční ledově "-abyste propříště do manželky pana velvyslance laskavě nestrkala." Načež nechala zahanbenou pacientku sedět a hrdě odkráčela.
Jo, být dcera velvyslance, třeba by mě taky brali přednostně, pomyslela jsem si a vrátila se k rozečtené knize.
Žádné komentáře:
Okomentovat