Po dlouhé době jsem sáhla po balíčku tarotových karet. Nejdřív jsem vykládala sobě, dneska - po asi dvou týdnech od posledního výkladu - pro změnu Laře. Jak se obloha projasňuje a objevuje se slunce, začínám zase cítit nějakou energii. A nemyslím tím jenom magii, která mě zase přitáhla k sobě jako magnet. Myslím energii celkově, sílu do života, sílu, která tě přinutí nezůstat u jednoho kroku vpřed, ale udělat jich ještě tisíc... A jít, dokud nedosáhneš cíle...
Vykládat karty mě vážně baví. Je to pro mě zodpovědnost a výzva zároveň - obzvlášť, když vykládám jinému člověku. Snažím se odhalit skryté významy, pochopit poselství, interpretovat sdělení tarotu tak, aby to tazatel pochopil... Moc mě to baví, a o to víc mě pak deptá ta nejistota, se kterou se potýkám, když vykládám sama sobě. Mám stejný problém jako mělo hodně jiných lidí, zabývajících se magií - dá se říct mágů, v jejich případě ano, já se ale za mága považovat nemůžu - vidím do jiných lidí, ale ne do sebe. Většinou mi to dojde až časem, až když se věštba začne naplňovat. Zatím měly karty vždycky pravdu.
Nějak se mi dostal do rukou článek o andělech - a neskutečně mě zaujal. Hodně jsem o nich přemýšlela, ale i když mě existence nějakých vyšších, moudrých bytostí svým způsobem fascinuje, nedokážu jí plně uvěřit. Asi jsem natolik materialistická, že dovedu s duchovním světem navazovat kontakt pouze skrz tarot.
Ahoj, ja sem ti napsala comment do "Prvni okamziky v Moskve"
OdpovědětVymazat