Tolik akce jako za poslední tři dny už jsem dlouho nezažila - a to i přesto, že jsem včerejšek strávila prakticky celý v posteli, zelená jako sedma a schopná sníst akorát pár soust rýže. (Díky, paní doktorko, za ty skvělé léky na povzbuzení žaludku. Očividně ho nepovzbudily tím správným směrem, a tak se navracím k přírodní medicíně a veškerým umělým medikamentům říkám: Už nikdy!!!)
Začalo to pátkem, kdy jsme se s mamkou večer vydaly na koncert do Sálu Čajkovského. Měl to být Mozart, v klavírním podání Gruzínky jménem Alyze (příjmení jsem si nedokázala zapamatovat) a trvalo to asi dvě hodiny. Nejdřív nás klavíristka šokovala tím, že hrála bez not, po čase, kdy jsme nepoznávaly ani jedinou melodii a lidé kolem nás začali pospávat, jsme i my začaly poněkud umdlévat. Neuváženě jsme si vytleskali přídavek, který trval snad patnáct minut, a když se i po něm umělkyně vrátila zpět na pódium, sebraly jsme se a zdrhnuly.
V sobotu jsme se vydali i s bráchou do kina na "Мой домашний динозавр", což je rodinný film o lochnesce. Několik strhujících scén jsem proplakala, sledována pohrdavým pohledem děvčátka sedícího vedle mě a cpoucího se nevzrušeně popcornem. Po kině jsme si udělali menší procházku do obchodu s cizojazyčnými knihami nedaleko luxusního obchoďáku ЦУМ. Pořídila jsem si "American gods" od Neila Gaimana, a se směsicí nadšení a závisti hlatám stránku za stránkou.
O noci ze soboty na neděli se podrobněji zmiňovat nebudu, jen podotknu, že když léky na břicho jako vedlejší účinek vyvolávají žaludeční potíže, je mi líp bez nich.
Neděli jsem tedy strávila převážně vleže, hltajíc namísto normální potravy potravu duševní. Kromě Gaimanova románu jsem listovala ruským vydáním Elle girl, což je časopis na jednu stranu kvalitní - dobré rozhovory se zajímavými lidmi, přitažlivé články o cestování, vtipný příběh na pokračování a zajímavé recenze - a na druhou naprosto zdrcujícím způsobem prostoduchý (ta část, rozebírající televizní seriály, příšerné módní trendy a tipy na nákupy věcí, které neměly být ani vytvořeny, natož kupovány...). Ale dobře, našla jsem si tam svoje. V březnovém čísle mě zaujal článek o indigových dětech, které redakci zaujaly v souvislosti s blížícím se uvedením ruského filmu "Indigo" do kin. Je to příběh o moskevských teenagerech, kteří mají neobyčejné schopnosti a za kterými slídí šílený maniak. Datum 20. března jsem si zakroužkovala v kalendáři červeně a zbývající dny do premiéry filmu strávím překládáním článku, abych přiblížila "děti indigo" i čtenářům svého blogu.
Ještě jedna drobnost - včera jsme málem vyhořeli. Mamka dala vařit na sporák bylinkový čaj pro svou přiotrávenou dceru a zapomněla na něj, takže ve výsledku jsem byla přiotrávena ještě víc. Voda se vyvařila, bylinky se připekly na dno hrnce a když se bratr vydal do kuchyně, aby zjistil, odkud se sakra bere ten strašný smrad, už začínaly doutnat. Brácha zavolal o pomoc, mamka přiletěla do kuchyně, vypnula sporák a hrnec ve spěchu přemístili na korkovou podložku. Na žhnoucí plotnu přistavili hrnec plný studené vody, aby ji zchladili. Vtom ucítili zápach jiné spáleniny - zdvihli hrnec plný seškvařené hmoty z korkové podložky a shledali, že do ní vypálil černý smradlavý kruh. Panika, děs, napustit do hrnce vodu - začalo v něm zlověstně lupat a tak ho v sebezáchovném pudu vyhodili na balkon. A rychle otevřít okno, aby se vyvětral smrad. Voda v nově přistaveném na plotýnku hrnci mezitím začala vařit. Jenže smradu přibývalo - čím to? Jistěže, vane sem z otevřeného balkonového okna! Rychle zavřít. Ne že by to pomohlo, smrad se v bytě držel až dlouho do noci, ploužil se líně místnostmi a nakonec se utábořil v chodbě. Když jsem vstala z postele, šla zhodnotit škody do kuchyně a nakoukla i na balkon, chytil mě příšerný záchvat hysterického smíchu, který se bratra a maminky nejdřív hluboce dotknul. Když jsem jim, slzíce a popadajíce se za bolavé břicho, vysvětlila, že se nesměju jim, ale té absurdní situaci, začali se rozpačitě smát taky. Obávám se, že mě teď považují za cynického magora a skrytého pyromana. Že by na mě měl geniální pan Gaiman špatný vliv?
Žádné komentáře:
Okomentovat