Petrohrad, Sankt Petěrburg, Leningrad… můžete mu říkat, jak chcete, ale nic to na něm nezmění. Stále to bude město s evropským vzhledem, kouzelnou přímořskou atmosférou, svěžím vzduchem… a ruskou duší.
Petrohrad klame tělem. Tváří se jako evropské město, ale má východní – přesněji řečeno ruskou – mentalitu.
Bílé noci
Když stojíte na nábřeží Něvy, hledíte s očekáváním na Dvorcový most a odpočítáváte pomalu minuty do doby, než nastane hodina Há (01:40 ráno) a most se za hromového jásotu a pískotu přihlížejících otevře, za zády máte budovu Ermitáže a nad hlavou vám přelétají ohnivé balonky, připadáte si jako v jiném světě.
Bílé noci – noci, při kterých se nestmívá vůbec, nebo jen na dvě až tři hodiny, jsou jevem, který můžeme pozorovat na místech, která se nacházejí blízko polárního kruhu. Takovým místem je i Petrohrad, kde doba velmi světlých nocí trvá od konce května do začátku července. Samotné bílé noci trvají od 11. června do 2. července. Což je doba, do které jsme se s naší výpravou trefili i my. Otevírání Dvorcového mostu jsme pozorovali o Slunovratu, a jako na potvoru se nad městem začaly stahovat temné mraky, které udělaly z naší bílé noci Pošmournou noc. Mezi mraky ale občas probleskl kousek oblohy – a ta byla skutečně bílá, případně světlemodrá, jako by byl den.
Pohled na řeku Něvu ve 23:59
Dvorcový most, zatím bez světel, 00:01
Osvětlená budova Kunstkamery, 00:34
Petropavlovská pevnost s rozsvícenou věží, 00:35
Dvorcový most v plné záři, 01:00
Otevírání mostu, 01:42
Proplouvá nákladní loď jako nenápadný stín, 01:44
Žádné komentáře:
Okomentovat