Dneska naposledy ve škole! Je to nádhernej pocit. Žádná nostalgie, jen úleva. Už mě nikdo nebude nutit nosit sukně a nadávat mi za trička s lebkou (ručně malovaná od Kinder Surprise x)))
Dneska dorazí mámina kámoška a za týden moje, takže u nás teď bude skoro měsíc dost živo. Strašně se těším, až budu proťapávat Moskvu s někým vykuleným a nadšeným v závěsu... A ony nadšený budou, jako jsem tady byla ty první týdny nadšená já... Protože když se někam těšíte, tak vám bude to místo připadat skvělý, i kdyby to měl být třeba měsíční kráter xD
Prodělávám momentálně podivnou, lehce melancholickou J-rock vlnu. Vytvořila jsem si na netu už čtvrtý playlist, tentokráte zaplácaný výhradně J-rockovou muzikou, a nejradši bych ho poslouchala pořád dokola.
Tenhle můj nejnovější stav se trochu podobá euforii, kterou jsem prožívala (odpusť mi ten rusismus, mami, budu a budu stále používat tuhle zprzněninu, protože mi to hezky zní) tak rok nazad. Bylo to úplně stejný: "za chvíli odsud odjedu, což je skvělý, ale hodlám si to tu ještě předtím užít!!!" Možná jednou napíšu nějakou úvahu na téma "je lepší žít v Moskvě nebo v Praze?", ale nejsem si tím tak úplně jistá. Možná tak za rok... nebo za deset let. Teď ještě nechci srovnávat a bilancovat. Pořád jsem ještě ve středu dění. Ještě dva měsíce.
Mimochodem, v Moskvě se právě koná výstava samurajských mečů a dalších japonských historicky cenných artefaktů. Vynasnažím se na ni dostat a poreferovat o svých dojmech.
