Indigo není špatný snímek, jen se nemůžu zbavit pocitu, že bych ho potřebovala vidět ještě aspoň jednou, abych ho úplně pochopila, a asi tak třikrát, abych na něj mohla psát recenzi.
Zhruba jde o toto: malá partička indigo teenagerů, tedy dětí se zvláštními schopnostmi, které se cítí vyčleněné z "normální" společnosti, se schází a tráví spolu večery na opuštěné střeše. Děti indigo mají totiž jakýsi speciální šestý smysl, který jim umožňuje rozpoznat jiná indiga, a zároveň je k nim přitahuje, protože se s nimi (jako se sobě rovnými) cítí dobře. Když začnou členové Andrejovy partičky za záhadných okolností umírat, je na něm, jako na vůdci, aby odhalil jejich vraha a ochránil zbytek svých kamarádů... Což se ukáže těžší, než se zdálo. Ředitelka gymnázia (kam si speciálně vybírá děti indigo) Irina se mu zdánlivě snaží pomoct, ve skutečnosti ale zpovzdálí ovládá tajemného vraždícího maniaka právě ona...
Podle mě nejsou ve filmu dostatečně demonstrované jednotlivé zvláštní schopnosti dětí. Jsou to spíš náznaky, mírně rozostřená kamera, sled nejasných záběrů - což se ve filmu objevuje i jindy, aby se navodila atmosféra - a diváka to spíš mate. Nechci tím říct, že pokud hrdinovi nezbělají oči a nezačne fialově světélkovat na pozadí mohutné bouře, divák u něj žádné supersíly nerozpozná... Ale obzvlášť u filmu s touhle tematikou by se hodilo trochu víc indigové zvláštnosti rozvést. Další postřeh (tentokrát Lařin) - pokud vám začnou najednou umírat kamarádi, člověk by od vás čekal, že to budete nějak silněji prožívat. Vzhledem k tomu, že dětem indigo na sobě údajně má záležet, čekala bych od nich nějaké projevy emocí... Přičtěme to tedy na vrub jejich zaneprázdněnosti pátráním po šíleném vrahovi.
"Kamaráde..."
"Tohle ti vzkazujou mí mrtví kámoši, hnusáku!"Výborný byl Михаил Ефремов v roli Andrejova otce - policisty, který si se svým synem tak nějak neví rady. Snaží se ho vychovávat, zároveň ale cítí, že vůči Andrejovi nemá příliš velkou autoritu (ach, ti indigoví individualisté). Když jeho syn vyhodí do vzduchu školní laboratoř, zaveze ho k Irině a následuje výborná scéna, kdy mu ředitelka oznamuje výsledky testů jeho syna. Irina: "Andrej má IQ 190!" - Otec: "A to je hodně, nebo málo?"
Další výtečný herecký výkon má na svědomí sám vraždící maniak, jehož hraje Артем Ткаченко. Z jeho postavy, opravdu divného typa už od pohledu, vám jde mráz po zádech. Hlavně když spustí to svoje : "Já ti nechci ublížit, kamaráde, jen mi řekni všechno o těch dětech, se kterými se scházíš..." a hypnotizuje při tom svou oběť šílenýma očima. Brr!
Celý film se nese v pochmurném duchu, občas projasněném nějakým tím vtípkem. Konec bych happy endem zrovna nenazvala (jsou tady přece jen nějaké ty mrtvoly), ale celkově bych Indigu dala tři a půl hvězdičky z pěti.
Pár fotek na konec:
Andrej
Irina
Tanínek Andreje
Tichon, kluk, který si pamatuje svůj minulý život...
...a nebojí se znovu umřít...
Táňa rozumí řeči zvířatVovčik
Tohle jsou fotky z alba Ivana Mudrova, který hrál uměleckého typa Vovčika. Jeho hrdina byl v prvních deseti minutách filmu shozen pod metro, k velké nelibosti mě a Lary, neboť jsme k tomuto gotickému zjevu pojaly okamžité sympatie x)))
"Ten brejlatý sympaťák vedle mě za chvíli hodí do kolejiště..."(z natáčení)
Žádné komentáře:
Okomentovat