Loutkové divadlo Obrazcova

Anchesenamon:

Najdete ho na Sadovém okruhu nedaleko stanice metra Majakovská v Moskvě. Bohužel v současné době je tato adresa dost zaprášeným a hlučným místem, z důvodu neustále houstnoucí dopravní situace na silnicích hlavního města. Bylo založeno v roce 1931 tehdejší hvězdou estrády, loutkovým nadšencem a géniem Sergejem Obrazcovem. K divadlu v současné době patří muzeum loutek a rozsáhlý archiv se záznamy představení a knihovnou. Muzeum je přístupné v přízemí divadla vždy před začátkem každého představení a jsou tu k vidění originály loutek z 60 zemí. Sbírka čítá cca 3,5 tisíce exemplářů a najdete v ní i našeho Spejbla a Hurvínka. Divadlo má i záznam v Guinessově knize rekordů – ke dni 60. výročí založení divadla 28. 4. 2006 bylo zahráno 9000 repríz představení „Neobyčejný koncert“. Shodou náhod jsme si toto představení vybrali jako tu tradiční klasiku, na kterou bychom se všichni rádi podívali.

Představení je satirickým loutkovým revue, kde loutky hrají umělce různých žánrů, od pěveckého sboru, přes sólisty opery, hudebníky vážné hudby, taneční čísla, krotitele drobné i dravé zvěře, cikánský soubor, až po kouzelníka a francouzskou šansoniérku. Představením nás provází konferenciér Eduard Aplombov, který, jak už to u konferenciérů bývá, se natolik nechává unést komentářem a kritikou jednotlivých čísel až sklouzává k zesměšňování sama sebe v očích diváka. Loutky tak věrně parodují různé umělce až by člověk věřil, že jsou živé. Smáli jsme se pořád, přestože na diváka zhýčkaného akcí v současných filmech by představení mohlo působit jako pokleslá provinční zábava. Tuto plejádu čítající tak okolo třiceti loutek (pěvecký sbor o 50 kusech nezahrnuji) zvládlo obsloužit 11 loutkoherců. Takže bravo.

Iris:
Než jsme došli do divadla, měli jsme prachu plné plíce a mně navíc chytla škytavka, která nechtěla přestat. Už jsem si představovala hrůzný scénář, jak mě kvůli rušení představení nepřetržitým škytáním vlečou za límec ven z divadla, přímo zpět na uprášené "Sadovoje Kolco"... Zachránil mě sáček cukru (a pak že je to bílý zabiják) a mohli jsme si všichni vychutnat představení bez toho, že by nás rušily příšerné zvuky, připomínající dusícího se pískomila.
Nejvíc z celé show mě a brášku dostalo krocení lvů, pojmenovaných Mars a Snickers, a pak ultraavantgardní kvintet, který hrál na: vrzavé dveře, splachovací záchod, trychtýř a kočku... Vlastně možná ještě lepší byla slepice, kvokající písničku takovým způsobem, který donutil publikum svíjet se na sedadlech v křečích neovladatelného smíchu. Soubor s neustále usínající cikánkou anebo nadaná batolecí virtuoska, hrající na klavír přímo z přistaveného kočárku taky stojí za zmínku.
Představení je založené částečně na slovních hříčkách konferenciéra a nápaditých, mnohdy dost překvapivým vystoupeních těch, které uvádí. Je to vyvážená podívaná, místy až trošičku absurdní, ale milá.

Odkaz:
Oficiální stránky divadla