...aneb jak to vidí Anchesenamon, taktéž Češka v Moskvě a moje blízká duše;)
8. březen je v Rusku nejen mezinárodním svátkem, ale také svátkem státním a tím pádem placeným dnem volna. Přestože v letošním roce tento den vyšel na sobotu, nic se neděje, volno se přenáší na pondělí, takže lidi si můžou odpočinout a slavit. Tzv. „narodnoje guljanie“ začíná už od pátku a pokračuje do pondělního večera. Ženám se v zaměstnání i doma darují především květiny, organizují se firemní oslavy. Tak nějak to vyšlo, že jsme si my dvě ženy – Češky v Rusku darovaly divadelní představení.
Nedaleko bulváru Čistyje prudy (Čisté rybníky) je malá divadelní scéna - Divadlo studie pod vedením Olega Tabakova. Dorazily jsme poměrně brzy, představení je od sedmi hodin, takže máme čas se tu porozhlédnout. Divadlo se ukrývá na malém nádvoříčku, atmosféra skoro jak někde uprostřed Prahy, nebo jiného většího českého města. Divadélko je malé, ale nepůsobí stísněně. Hned u vchodu, kde musíme projít nezbytnými bezpečnostními rámy nám všem ženám přejí vše nejlepší k MDŽ. Do sálu se ještě nepouští, takže okoukneme bufet, kde je poměrně široká nabídka tradičního divadelního občerstvení (chlebíčky s lososem a kaviárem, ruské čokoládové bonbony, zákusky, šampaňské, vodka, vody, džusy, káva a čaj), dáme si k pití džus a pokračujeme v prohlídce divadla. Prostoru tady moc není, chodby s divany, šatna, jakási kruhová síň slávy, kde uprostřed podlahy pod sklem jsou otisknuty do pozlaceného betonu ruce a podpis slavného zakladatele Olega Tabakova. Okolo na stěnách jsou informační tabule s popisem historie jednotlivých představení a fotografie scén. Nechybí ani několik fotek „mistra“ v životní velikosti, takže máte pocit, že jste na divadelní párty. Kupujeme si útlou knížečku programu na památku, kde je v podstatě jen obsazení. Na co to vlastně jdeme? Lovelas (Sukničkář) – hra na motivy románu Dostojevského „Chudí lidé“.
Čekáme a bloumáme divadlem, a už nás pustí do sálu, takže dolů po schodech. Prostor sálku je malý s nízkým stropem a celý v černé barvě. Asi tak 14 řad lavic po 10ti místech, ale po stranách se ještě dají přidat židle. Uvaděčka všechny rázně nasměruje a usadí. Je plno. Scéna je doslova nadosah, komorní atmosféra. Začátek se trochu zdržuje, tak diváci začínají tleskat. Proč jsme si vlastně vybraly tuhle hru? Zvolila jsem jednoduchou taktiku. Když se neorientuji v kvalitě představení jednotlivých scén – jdu na herce. Takže tady uvidíme živou Olgu Krasko, kterou znají čeští diváci z populárního seriálu „Četnické humoresky“. Olga Krasko v Moskvě často nehraje, tak si to chceme užít. V představení hrají ještě další 4 herci. Jeden se už objevil a představení začíná. Čtou se ukázky z dopisů, krásných, milých oslovení muže ženě. „Varenko moje drahocená, andílku, holoubku „….. představení je chvílemi dialog s divákem. No oslovili byste dnes takhle ženu? „Drahá milostpaní“ , „A co teď čtete?“, hrdina hry čte Puškina, „Vy také? A co od Puškina? Aha, tak to jste také chudí lidé.“
Román Dostojevského v dopisech, které jsou psány tak, jako by spolu ti dva, o které tu jde mluvili a tak je to i na scéně. Svou roli zde hraje i pohyblivá opona, kterou tvoří asi 12 kusů různobarevné látky, ze které mají také herci ušité kostýmy. A už je tu „ona“, hraje Varju a chvílemi je tak blízko, že se jí můžete skoro dotknout. Film prý zkresluje, ale je pořád stejná, drobná a štíhlá, krásný melodický hlas. Na to, jak smutná je předloha, je místy představení dost humorné a výkony všech herců jsou skvělé. Hudba je prostá, hra na čelo a hlavní hrdinka zpívá krásně ruskou baladu „Русские страдания“, kterou u nás známe z podání Hany Hegerové . Příběh je skoro až banální – mladý úředník Děvuškin (tak kdo je tady vlastně ten sukničkář) se zamiluje do chudého děvčete Varvary, poblíž kterého bydlí a finančně jí pomáhá. Zadluží se a upadá do deprese. Varvara mu pomáhá krizi překonat. Plánují dokonce něco jako společnou budoucnost, i když v jejich situaci je to spíše sen. Na scéně se ovšem objevuje bohatý měšťan Bykov, který ji kdysi zneužil, a teď ho trápí svědomí. Žádá jí proto o ruku, a ona tuto nabídku přijímá, přestože ho nemiluje, ale jedině on je schopen jí vrátit její ztracenou čest. A co Děvuškin? Dostává během loučení plno rad a je nucen slíbit, že bude na sebe dávat pozor, a hlavně nebude pít. Jak bude dál žít…?
Konec. Potlesk. Květiny pro představitele hlavních rolí – krásný pugét bílých růží pro Olgu Krasko. A krásný dárek pro nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat