Už jsem pomalu začínala uvažovat o nějakém jarnějším obrázku do záhlaví blogu, když tu náhle přišel apríl, teplota klesla na tři stupně a venku dokonce sem tam sněží. Duben, nejnevyzpytatelnější měsíc v roce! Takže jsem vytáhla kabát a klobouk, jež si radši cestou do školy jednou rukou přidržuju, aby mi ho některý z vysoce inteligentních spolužáků neserval z hlavy. Tyhle základkové manýry mě fakt začínají unavovat.
Co se jinak týče mých skvělých spolužáků, minulý týden jsem měla výstup s třídní krasavicí Lenou. Náš rozhovor má za následek, že mě a Laru naši "zlatí spolužáci" teď víceméně ignorují (což je po tom, co po nás házeli o hodině věci, docela fajn změna). Když jsem totiž Lenočce vmetla do tváře, že je mi úplně volná a že uvítám, když si mě konečně přestane všímat, její sebevědomí zjevně zůstalo lehce otřeseno.
Ve škole nějak nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo za nějaký měsíc maturovat. Spolužáci se dál vesele flákají a učitelé spíš o závěrečných zkouškách mluví než že by k nim někoho intenzivně připravovali...
Mně čeká zanedlouho zkouška z ruštiny, takže se snažím opakovat gramatiku, číst rusky, poslouchat ruské rádio a vůbec se naladit na ruskou vlnu. Vzhledem k tomu, že jsem v Moskvě, těžko můžu být naladěnější. Už se mi do řeči vkrádají rusismy. Tady na blogu se to naštěstí zatím neprojevuje, ale neradujme se předčasně ;)
Iris, buď nad věcí. V každém kolektivu se vyskytnou černé ovce. Za nějakou dobu na žabomyší válku jedna i druhá strana zapomene. Ať žije apríl a pálení takových zlých čarodějnic.
OdpovědětVymazatZdraví OMA.