Jiný kraj, jiný mrav, aneb Mladý pane, mladý pane! ...tatínek Vám straší na cimbuří

Vzpomněla jsem si nedávno na jednu příhodu, která se mi stala kolem Vánoc. Je svázána se zvykem Rusů obracet se na všechny ženy do sedmdesáti let slovem: "Děvuška!" a na muže do stejného věku slovy: "Molodoj čelověk." Tedy něco jako "slečno, mladá paní" a "mladý pane". Přičemž to nemyslí nijak ironicky nebo posměšně, ale prostě to používají jako normální oslovení.
Seděla jsem tehdy s tátou v kavárně, čekali jsme až nám přinesou kafe a zákusky, a tatínek si mezitím zašel odskočit tam, kam musí i prezident pěšky. A tu se ke mně hrne číšník, nese dva dortíky a jedno kafe. A ptá se: "Co budete pít vy?" Já na něj překvapeně zírám a duchaplně odpovídám - "To kafe." A on na to: "Aha. A mladý pán?" Načež jsem na něj vytřeštila oči. Nechápala jsem, vůbec mi nedošlo že myslí mého tatínka (který mimochodem vypadá o dost mladší, ale mladým pánem bych ho teda - samozřejmě z respektu k jeho zkušenostem a jako ke svému otci - rozhodně nenazvala) a přemýšlela jsem, jestli si mě spletl s někým jiným, nebo jestli s námi u stolu sedí ještě někdo, koho já nevidím a on ano. V ten moment se naštěstí vrátil tatínek a všechno se vysvětlilo - mně konečně došlo, která bije a táta vysvětlil číšníkovi, že jsme chtěli samozřejmě dvě kafíčka.
A já byla rázem bohatší o jednu zkušenost. A sice, že až zase příště nazve moje rodiče někdo slečnou a mladíkem, nemám mu dávat do zubů, protože to rozhodně nemyslí neuctivě, ale je naopak slušný.