Aktualizace ze 14. 12. 2008

Vyhodila jsem dole ze zápatí stránky odkaz na nefunkční banner a playlist Sweeney Todda. Protesty jsou marné, vrátit to tam nehodlám.

The Graveyard Book

Nejnovější literární počin Neila Gaimana je něco jako Kniha džunglí pana Kiplinga, s tím drobným rozdílem, že... místo džungle se odehrává na hřbitově. Kluk, kterého vychovávají duchové a upír. Zatím jsem přelouskala první dvě kapitoly a jsem nadšená a zároveň strašně zvědavá, jak si překladatelé poradí s další dávkou Gaimanových ujetých nápadů. (Hlavní hrdina se jmenuje Nobody a říkají mu Bod, což není tak hrozné, ale jak přeložit název knihy, aby to neznělo blbě?) Jsem strašně ráda že jsem tu knížku sehnala. Gaiman ji totiž psal v době, kdy jsem byla v Moskvě. Tou dobou jsem dost často lezla na Gaimanův blog, kde autor pravidelně informoval svoje čtenáře, jak pokračuje ve psaní. Což je myslím ta nejlepší reklama, jakou může kdo vymyslet. Zafungovala i na mě.
Knihu mám doma s tímhle přebalem. Je vážně kouzelně ilustrovaná a zatím je to i kouzelný čtení. Začátek je vlastně dost brutální, jenže autor to dokáže pojmout tak, že vám to ani nepřijde... Končím s rozplýváním, až to dočtu, přihlásím se s recenzí.

Veselé plácání o ničem)

Díky za kladnou odezvu) Do Vánoc se tady ještě doufám objevím, obzvlášť, když jsem povzbuzována věrným čtenářem. A taky procitnutím vivecy a jejího Kolumbária.
Momentálně se pokouším nalít si do hlavy něco o filozofii a do toho nábožně zírám na DVD s klipama J-rockera Gackta, což je můj úlovek z Norimberka. Začínám pomalu posuzovat kvalitu zemí podle toho, jestli se tam dá sehnat volně v prodeji J-rock xD V tomhle ohledu u mě boduje Rusko (kam za J-rockem v Moskvě? Gorbuška je jistota;), Finsko a Německo, zatímco ČR by se měla stydět. I když na druhou stranu, až se objeví J-rock tady, bude to znamení, že sklouzl do mainstreamu, a z toho taky nebudu nadšená. Abyste si nemysleli, že jenom remcám - náhodou mi tento způsob turistiky vůbec nevadí. Někdo jezdí do zahraničí za sexem, já tam jezdím za J-rockem... Jak se říká, proti gustu... x))) Tak mě napadá, jak jsou asi na tom asi s distribucí japonskýho rocku ve Francii? Tam bych se podívala moc ráda, problém bude v tom, že neumím francouzsky ani kváknout.)
...blíží se taky svátky, jakpak jste na tom s dárky? Já bledě, zatím. Cukroví nepečeme, výzdoba u nás taky nějak chybí, akorát adventní věnec máme každý rok. Začínám brát svátky tak nějak jen jako dny volna s hezkou atmosférou a ty věci kolem dárků a ozdob mě přestávaj bavit. Hlavně na to není moc čas.
...jo a tahle příšera je Gackt. Na obalu mýho suvenýrku z Helsinek xD

Nejsem mrtvá... zatím...

...i když to tak asi docela dost vypadá. Ne, já se stále držím a statečně bojuju s nedostatkem času a energie a nemůžu se dočkat Vánočního volna a svátků, který strávím hezky zašitá na místě, kde mě nikdo nezná)))
Mám jedno důrazné NEdoporučení. V kinech a na DVD v Rusku se objevil historický filmík Admirál, který je jedinečný tím, že je snad prvním filmem, ve kterém je kladnou postavou Bělogvardějec, konkrétně Admirál Kolčak. Tváří se to velmi historicky, obsazení je hvězdné (Chabenskij, Bezrukov, Bojarská a další zvučná jména spojená s profláklými ksichtíky) a efekty dechberoucí. Problém je ve scénáři, který ve snaze zkombinovat romanci a historický film sklouzává ke klišé a efektním gestům. Hezky se na to dívá, ale příběh vážně nic moc. Postavy působí tak ploše a nerealisticky, že s nimi prakticky necítíte žádný soucit. Rozpačitý snímeček.

Odkaz na stránky filmu.

Karenina v ABC

Včera jsem byla v divadle na Anně Kareninové, a musím přiznat, že z toho mám smíšené pocity. Je to dané hlavně tím, že z moskevských divadel mám nasazenou laťku hodně vysoko, navíc jde o ruské téma a "ruština"tam také zaznívá... ehem. Při pátku mi to moc nemyslí, takže až na svoje osobní výhrady (když už chtějí herci zpívat rusky, ať si to aspoň prokonzultují s ruštinářem) bych ráda předala slovo panu Mlejnkovi, který to krásně a výstižně shrnul v tomto článku.

Zdroj obrázku naleznete zde.

Poděkování

Milí čtenáři, chci vám moc moc moc poděkovat za to, že koukáte na můj blog. Každou chvíli mi na mejl přichází zpráva o návštěvnosti, která je zase o stovku vyšší, a mně to dělá obrovskou radost. Zároveň se chci omluvit za to, jak trestuhodně tento blog zanedbávám, ale maturitní ročník si žádá své... Jak říkám, nechci to s učením přehánět, takže se zde snad objevím častěji=)
Ještě jednou strašně děkuju.

Iris

P.S. Prosím komentujte, ať vím kdo sem chodí, co čte a co a jak můžu zlepšit!!!

Odkaz na Schovanku

Tohle je odkaz na divadelní hru, která má dobré recenze a podle mého názoru vypadá hodně slibně=) Chtěla bych se na ní vypravit, ale času málo, tak to třeba stihnete dřív než já.

160. záznam

Začala škola (asi jste si toho taky všimli - člověk se po ránu najednou musí mačkat v prostorách MHD se spoustou děcek a puberťáků s velkýma batohama, který všude překážejí, pouštějí do okolí nezdravý decibely a nepouští sednout důchodce). V mým případě je to čtvrťák, takže i příprava na maturitu a víc seminářů než je zdrávo. A taky noví spolužáci, kteří (na rozdíl od šoku z minulýho roku x) kdo čte blog od začátku, ví, o čem je řeč=) jsou vesměs fajnoví anebo prostě neutrální, což mi dost vyhovuje. Hlavně že po mně neházej věci xD
O víkendu jsem se sešla s Larou, která byla jedinou Češkou v mojí moskevský třídě a která skončila s Ruskem přibližně ve stejnou dobu jako já. Sice není z Prahy, ale nebydlí zas tak daleko, takže si zajela do pražský Černý labutě pro učebnice. Bylo to pohodový, zajely jsme si parníkem do zoo a já si spálila záda, protože pořád nějak nemůžu vychytat to oblíkání. Buď je mi vedro, nebo zima, nebo se oblíknu dobře, ale nenapadne mě, že by mohlo bejt třicet stupňů a že bych asi měla vytáhnout opalovací krém... xP
Jinak zatím ještě nemám sestavenej rozvrh (svůj personální), takže moc nestíhám, ale příští týden už bych snad měla vědět co a kdy a jak. Moje optimistické prognózy typu "nebudu zanedbávat tenhle blog" se asi nenaplní, ale rozhodně se vynasnažím sem něco (pokud možno aktuálního a k tématu) dávat. Teď momentálně nic aktuálního nemám, protože mám hlavu ještě celou zamotanou ze školy... zítra jdu omrknout kurz ruštiny a budu se rozhodovat, jestli na něj budu chodit, to je asi jediný co mě napadá k Rusku xD
Mno ale vzhledem k tomu, že tenhle záznam má už číslo 160, řekla bych, že tady na blogu něco MÁLO ke čtení je xD

USAGI YOJIMBO

"Ten ušatý samuraj"se jmenuje Miyamoto Usagi a je ronin (=samuraj bez pána). Potuluje se krajinou středověkého Japonska na stránkách komiksu geniálního kreslíře Stana Sakaie, který postavičku králíka-bojovníka vymyslel a vytvořil. Sakai je také autor všech námětů svých černobílých komiksů, které vycházejí ze starých samurajských legend a nepostrádají vtip ani akci.
Tolik tedy objektivně - a teď se připravte na velké množství nadšeného plácání, protože mě osobně ušatý samuraj svým šarmem naprosto uchvátil a drží se mě už třetí díl. Nejsem sama, kdo neustále pronáší nejpovedenější hlášky a hihňá se narážkám na nosorožčího neřáda a lovce odměn Gena, který je něco jako Usagiho nejlepší kamarád a zároveň nejhorší parchant v jedné osobě... Kouzlu Usagiho světa propadl i můj bráška, a myslím si, že to musí čekat každého, komu se dostane tenhle komiks do ruky. Chvílemi vážný, dojemný, směšný i svérázný, ať už jde zrovna o samurajskou čest nebo prostý problém, kde vzít na kus žvance. Autor se nevyhýbá ani parodiím na současné (ať už komiksové nebo filmové) hrdiny, takže se neděste, až na vás z křoví vystrčí hlavu roztomilé mládě ("OH MY GOD-") Zylla.

Doporučuji:

- všem milovníkům komiksů, Japonska, samurajů, králíků a dobré zábavy=)

U nás zatím vyšlo:

Kniha 1: Ronin
Kniha 2: Samuraj
Kniha 3: Cesta poutníka
Kniha 4: Spiknutí draka
Kniha 8: Stíny smrti
Kniha 9: Daisho
Kniha 10: Mezi životem a smrtí
Kniha 11: Roční období

USAGI YOJIMBO Galerie

malý Usagi se svým učitelem Katsuichim

...to je on!!! můj hrdina

Usagi v bitvě




...ty jsi tu TAKY, Kitsune ;D

Usagi a sympatická bojovnice Tomoe Ame.

Pár okýnek na konec:

Jako vždy velmi statečný a charakterní Gen xD

Omluva

Moc se omlouvám, že sem nic nedávám. Už skoro 14 dní nám nejede internet, ale slibují, že to spraví snad (už!) příští týden. Jsem z toho docela vyplesklá, dost ten net teď potřebuju...
Tímto bych chtěla poděkovat Městské knihovně v Praze, že poskytuje svým čtenářům přístup k síti zdarma...
...a svoje čtenáře požádat o (doufám, že už jen malé) strpení.
Díky.

Iris

Aktualizace ke dni 4. 8. 2008

Trochu jsem si pohrála se záložkami, většina příspěvků z předchozího roku má teď popisek Rusko a Moskva. V budoucnu, až bude na blogu víc příspěvku s jinou než ruskou tematikou, to snad čtenářům zpřehlední vyhledávání.
Starší aktualizací si prošlo i záhlaví, (mí bystří čtenáři to zaznamennali=))) jen jsem o tom doteď nic nenapsala. Tak tedy, jedná se o jakousi koláž ilustrací k Bulgakovově románu Mistr a Markétka. Co se románu týče, nerada něco předem slibuju, ale vzhledem k tomu, jak skvělá knížka to je, nedávno jsem ji dočetla a odehrává se v Moskvě... Koketuju s myšlenkou udělat z toho celého nějaký hezký speciál pro fanoušky;)
Další změnou si prošel úvodníček, který je teď zaměřen na zájemce o východoevropskou turistiku.
Vydala jsem (jak si všiml Delfínek) už třetí "bestofko" a pro svého milovaného bratránka jsem stvořila příspěvek o paleontologickém muzeu.
Příspěvkem o Mallém Buddhovi plánuji zahájit sérii věnovanou gastronomickým prožitkům z Čech i celého světa (Rusko samozřejmě nevyjímaje).
Tak se mi ta aktualizace zvrhla v kampaň plnou (naštěstí ne politických) slibů, radši si to ještě všechno přepíšu na lepicí lístečky a nalepím na obrazovku notebooku, abych na nic nezapomněla;)
Blog před pár dny přesáhl magickou hranici 4000 návštěv. Všem čtenářům moc děkuju, že sem chodíte, koukáte, čtete a komentujete.

Znovu vysvětluji (po roce)

Tento blog byl primárně založený kvůli stěhování. Ten rok, který jsem strávila v Moskvě, jsem nechtěla vypadnout z kontaktu s kamarády a současně jsem jim (a komukoli, kdo projevil zájem) chtěla přiblížit život v tom velkém, nevšedním městě.
Jsem teď zpátky v Praze, ale blog zůstává - na stejné adrese se stejnou autorkou. Stále mám o Moskvě (a nejen o ní) co říct, budu sem tedy postupně dodávat věci, které jsem sem dát za svého pobytu tam nestihla. Současně sem ale budu dávat i příspěvky s jinou než ruskou tématikou, protože můj záběr je podstatně širší;)
Pokud vás něco zajímá, chystáte se do Ruska nebo vás jen něco zaujalo, můžete mi napsat. Buď formou komentáře na blogu, anebo na mejl: blackiris@centrum.cz

The best of my blog vol. 3

Takto vypadal až do dneška můj úvodníček:
Od poslední aktualizace už zase uplynula nějaká doba, a opět je tady několik příspěvků, na které bych chtěla čtenáře upozornit jako na to nejzajímavější z mého blogu: Opera Evžen Oněgin, Zpověď podvodníka Felixe Krulla, Jiný kraj-jiný mrav, Obrázky s atmosférou-Kolomenskoje, Veselé (pravoslavné) Velikonoce, Ruská filmová klasika - Osud člověka, Katedrála Krista Spasitele, Štěstí na zámek - novodobá tradice. Doufám, že vás můj blog něčím zaujme a těším se na čtenářské reakce. Pokud byste chtěli něco zkopírovat nebo někde použít, dejte mi o tom prosím vědět - třeba prostřednictvím komentáře. Díky. -iris-

Archivuju si tato "bestofka" proto, že jsou to jakési rozcestníky, přes které se dá dostat k hodnotným příspěvkům, aniž byste museli číst moje deníkové výlevy.

Paleontologické muzeum v Moskvě

Najdete ho na stanici metra Ťoplyj stan, oranžová linie. Pravda, od metra je to pěšky docela kousek, ale výsledek určitě stojí za to.
Co vás v muzeu čeká?
Kromě velkého počtu kompletních dinosauřích kostřiček i geologická mapa Moskvy a okolí, zkameněliny, srst mamuta, nějaké ty otisky "pacek" a rybích tělíček a taky malá exkurze do mořského světa. Rusky rozumějící návštěvníci se dozví něco o tom, jak vzniká uhlí a ropa, případně, jak udělat z ropy benzín. Děti pak určitě ocení velké množství modelů a kreseb, které ukazují, jak vypadala vystavovaná zvířata (přesněji řečeno to, co z nich zbylo) za života.
Nemusím snad zdůrazňovat, že pro všechny -v Moskvě se ocitnuvší- milovníky paleontologie, historie a dokonce i archeologie (ano, najdete zde i kostřičky předchůdců člověka) je návštěva tohoto muzea naprostou nezbytností.

"Copak nám to tady zdechlo?" Teď vypadá mírumilovně, ale potkat ho za života... Koukněte se na ten tesák

Kostry a povídání ve vitrínách, plastiky na stěnách

Zdraví vás asijská obdoba Tyrranosaura rexe

Překřtila jsem tuhle věc na "striptérku". Schválně jestli uhodnete proč x)))

Plastiky

Svět pod vodou

A konečně on - mamut

Poznámka: jako vždy, na fotky je potřeba kliknout. Když už budete na webshots, je tam k tomuhle muzeu fotek ještě víc.

Malý Buddha

Moje nejoblíbenější pražská restaurace. Malý Buddha je zároveň čajovna a restaurant, specializující se na tradiční chrámová jídla. Majitel a vedoucí restaurace, Chris Nguyen, strávil deset let v šaolinském kláštěře v Tibetu. Kromě toho, že vyniká v přípravě výborných jídel, je také umělec. Sochy a obrazy, malované na plátno a hedvábí, prodává hlavně do zahraničí.

Interiér restaurace

Chris Nguyen před vstupem do restaurace

Oficiální stránky čajovny a restaurace Malý Buddha

Fotografie převzaty ze stránek restaurace.

Gorbuška

Gorbuška je něco jako nákupní centrum a tržnice specializované na elektroniku a multimédia pod jednou velkou střechou. Najdete ji v Moskvě na stanici metra Bagrationovskaja. Do Gorbušky se každý vydává s jasným cílem, nejlépe, když si všechno, co chcete sehnat, sepíšete na papír. U vchodu do centra si vezmete brožurku s mapou jednotlivých sektorů (hudbu a filmy seženete v části nazvané La-la park) a vydáváte se na lov. Jen bloudit mezi stánky a dívat se po titulech nestačí, musíte se aktivně ptát prodavačů. Pokud neseberete odvahu nějakého oslovit, je skoro jisté, že vás některý z nich osloví sám. I pokud vás ale potěší zprávou, že vámi požadovaný titul má, ještě není vyhráno. Často tomu tak není, a pak vás zpravidla nechá stát u svého stánku ("ještě se porozhlídněte, jestli nenajdete něco, co by se vám líbilo") a běží shánět ke kolegům. Někdy se vrátí s vámi žádanými tituly, někdy ne. Čekat vás může nechat pět minut, anebo taky půl hodiny. Dost lidí čekání po chvilce vzdává a zkouší štěstí jinde.
Co se týče sortimentu, na Gorbušce se dá sehnat prakticky cokoli, závisí to hlavně na vaší vytrvalosti a ochotě hledat, ptát se a čekat na výsledek.

Poznámka k obrázkům: na první dva klikněte, zobrazí se v lepší kvalitě. třetí je focený mobilem, takže o kvalitě se u něj bavit nedá (aneb kde nic není ...)

Odkaz v ruštině pro ty, které zajímá víc a hlavně pro ty, kdo se potřebují detailně seznámit s pravidly přežití a úspěchu na Gorbušce;)

Konečně??? Postřehy a pocity z návratu... domů...

...po 11 měsících jsem zpátky v Praze.
Prakticky na každým kroku potkávám plakáty s krví opatlanou Čachtickou paní, která prý vůbec není viníkem, ale obětí. Na rozdíl od letně horké Moskvy, tady vládne chladnější počasí, který je pro mě (navzdory dojmu otužilosti a zocelenosti ruskou zimou) tak trochu šokem.
Ze skoro rok nevětraného bytu mě chytila strašlivá alergie, takže vypadám se svým odřeným nosem a zarudlýma očima dost nemocně.
Metro má dlouhé intervaly - stěžuje si tatínek - ale mně to nevadí. Tady mám totiž, na rozdíl od ruské metropole, možnost stihnout si v MHD poslechnout nějaké písničky. Důvodem je jednak nižší rychlost přepravy, a také nižší hlučnost. V moskevském metru prostě neslyšíte NIC kromě randálu, a kdyby si ten chudák, co vám vřeští v empétrojce, ztrhal hlasivky, stejně to nepomůže xDDD Místo osmi vagonů jich v Praze jezdí jen pět, zastávky jsou maličký a přechody mezi stanicema... *hysterický chechot* ...jsou jenom tři!!! A jsou tak kraťoučký... A vagony jsou většinou nový nebo rekonstruovaný.
Je tu vylidněno. Fakt, člověk vykoukne z okna, aby prozkoumal, co mají lidi na sobě (první ukazatel venkovní teploty, předtím, než se mrknu na teploměr) a NIKDE NIKDO! V Moskvě o lidi zakopáváte i na procházce v parku.
Lidi se tady na ulicích vyhýbají a obcházejí, a ne prorážejí x)))
Můj první dojem, když jsem vylezla z letištní budovy, byl: Tady se dá dýchat!?! Bylo zrovna svěže, po dešti...
Všude je tak málo aut, neparkujou na chodnících a dávají na přechodu přednost chodcům...
A co se týče oblečení, tatínek to tady výstižně nazval "šedá masa". Žádné flitry, žádné zlaté kozačky a lakované rudé sandále do půli lýtek. Což neznamená, že by se Češi oblékali hůř, prostě jen chodí oblečení jinak. Ve sportovnějším, pohodlnějším stylu.
Nikde žádní toulaví psi, zato domácích mazlíčků je tady snad víc než lidí....
Tolik tedy pro srovnání, víc mě k tématu nenapadá.

...legrační bylo vejít po tom skoro roce zase do starýho pokoje... Zděsila jsem se, to přiznám na rovinu. Značnou část věcí jsem vyházela ještě ten večer, co jsme dorazili domů. A neustále jsem se přitom ptala sama sebe: "Proč a na co jsem schovávala TUHLE krávovinu/ tenhle příšerný hadr/tuhle děsnou, ještě navíc rozbitou věc? Bylo to jako... jako když dospělák vejde do pokoje puberťáka nebo dítěte. A žasne, co všechno je ten nedospělý tvor schopen uchovávat, schovávat, schraňovat... Já samozřejmě netvrdím, že jsem za tu dobu dospěla (plyšového medvěda, kterého mi kdysi ušila maminka, nevyhodím nikdy za nic na světě!!!) nebo nějak výrazně zmoudřela. Prostě jenom... koukám na věci jinak než dřív. Tak nějak bez většího sentimentu.
Opravdovou satisfakcí pro mě bylo vyházení starých sešitů ze základky. Obzvlášť matiku jsem rvala na kusy (kvůli odsvorkování) s obrovským zadostiučiněním. Té matice se co do sadistické radosti může rovnat jen zemák, respektive slepé mapy, se kterými mě mučila nenáviděná učitelka ještě před rokem.
V úklidu pokračuju pořád, a obávám se, že to jen tak neskončí...

Omluva

Omlouvám se všem čtenářům za absenci nových příspěvků na blogu.
Věc se má tak, že za týden se vracím domů, takže se snažím ještě v Moskvě stihnout, co se dá - a moc se mi to nedaří xD Takže prosím o shovívavost;)

Dům Bulgakova v Moskvě - plakátové ilustrace k románu Mistr a Markétka, které tam visí na stěnách v průchodu

Auroro, pal! - aneb Další fotoreportáž z Petrohradu

Citáty, které jsem objevila nedávno a líbí se mi natolik, že si je prostě nemůžu nechat pro sebe.

• Moře je jako historie: z perspektivy vypadá monumentálně, jste-li uprostřed, zvedá se vám žaludek. (Gabriel Laub)
• Psaní je jediný zločin, při němž se pachatel snaží zanechat stopy. (Gabriel Laub)
• Život je příliš krátký, než abychom uklízeli. (Eduard Kohout)
• Patolog je jeden z mála lékařů, který pacientovi již neubližuje. (S. Káš)
• Láska je nemoc, při které oba musí do postele. (A. Pokorný)
• Klasik je spisovatel, jehož díla se chválí, ale nečtou. (Mark Twain)
• Impotence: vítězství přitažlivosti zemské nad přitažlivostí ženskou. (Václav Dušek)
• Já je vrcholem kužele, jehož základnou je vesmír. (Christian Morgenstern)
• Chirurg je člověk, který se denně podivuje, kolik může z člověka uříznout, aniž ho zabije. (Hans Bankl)
• Hudba je ze všech kraválů nejméně nepříjemná. (Samuel Johnson)
• Sadista je ten, kdo je hodný na masochistu. (Gabriel Laub)
• Facka - nejkratší spojení dvou opačných názorů. (Upton Sinclair)
• Člověk je dvounohý neopeřený živočich. (Platon)
• Lékaři jsou stejní jako právníci. Jediný rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že právníci vás pouze okradou, kdežto lékaři vás okradou a ještě zabijí. (A. P. Čechov)
  

Fotoreportáž - Petropavlovská pevnost v Petrohradě

Cestou do pevnosti
(V Petrohradu najdete svatostánek snad úplně každé víry - mezi stromy se tady našim zrakům skrývá mešita s minarety)

Naštvaně pózující racek u Něvy

Hlavní brána pevnosti

Děla, ze kterých se každý den střílí poledne

Pohled z pevnosti na druhý břeh Něvy, kde je vidět Ermitáž a Isaakievský chrám

Totéž, jen trochu vzdálenější

Něvská brána

Petropavlovský chrám, ve kterém je místo posledního odpočinku carů, careven a velkoknížat

Hrobka Petra I. Velikého, Petropavlovský chrám

Místo uložení ostatků posledních Romanovců.
(Pravoslavná církev tyto ostatky nikdy oficiálně neuznala.)

Petropavlovský chrám

Pohled na Petropavlovskou pevnost z dálky