neděle 27. dubna 2008
Po zkoušce
Já jen, abyste třeba nebyli zbytečně napjatí...
Za veškerou projevenou i tichou podporu díky!!!)))
Veselé Velikonoce=)
Nemějte mě za blázna, mám totiž na mysli ruské, respektive pravoslavné Velikonoce - Paschu. Pascha, nebo taky Světlá neděle, je dnem Ježíšova zmrtvýchvstání. Dnes se tedy lidé zdraví slovy: "Christos voskres!" a odpovídají: "Voistinu voskres." ("Kristus vstal z mrtvých!" - "Opravdu vstal!") Poté by si měli vyměnit tři polibky.
Pascha je velmi pozitivní církevní svátek, vždyť vzkříšení Ježíše symbolizuje vítězství života nad smrtí. Symbolem života je od dávných dob vejce - proto se v tento den Rusové obdarovávají obarvenými vajíčky. (Na rozdíl od Českých luhů a hájů, obejde se to zde bez pomlázky=)
Na Paschu končí Veliký půst, který pravoslavní křesťané drží od Maslenicy. (Maslenica - obdoba našeho masopustu, kdy se rituálně spálí figurína symbolizující Zimu.) Jen pro představu - letošní Veliký půst trval od 10. března do dneška (27. duben) a nesmělo se při něm jíst maso, vejce a mléčné produkty.
K tradičně známým jídlům patří "kulič" - což je obdoba našeho mazance. V předvečer Paschy přinášejí lidé obarvená vajíčka a domácí i koupené kuliče do kostela, kde si je nechávají posvětit.
To probíhá tak, že se do pečiva a mezi vajíčka umístí tenká svíce, které se prodávají v kostelech, a kněz nad jídlem pronese modlitby. Tyto svíčky zapalují pravoslavní křesťané ve speciálních stojáncích před ikonami při každé návštěvě kostela - někteří se jen pomodlí, jiní ke svíčce připojí lísteček se svým přáním. Křižovat se samozřejmě začínají zprava. A ještě jedna důležitá věc - před vstupem do pravoslavného kostela si ženy musí zakrýt hlavu a muži naopak smeknout. Někde jsou pravidla ještě přísnější - do chrámu, nacházejícího se v ženském klášteře, je osobám ženského pohlaví povolen vstup jen v sukni.
středa 23. dubna 2008
Klasické předzkouškové dojmy
Napadlo mě, že si šlehnu kyslíku na povzbuzení mozku a při té příležitosti jsem si (to je sranda, zrovna v rádiu někdo zpívá o tom, že "кислорода в городе не хватает"- jak zoufale přesné!!!) vzpomněla, že jsem se o tom ještě nezmínila. Tady si totiž jde koupit kyslík normálně v lékárně, buď ve větších lahvích prodávaných se speciální maskou, nebo menším balení, ze kterého kyslík prudce uniká při jejich pootevření. Musím říct, že dýchnout si kyslíku je občas dost potřeba. Zvlášť pro člověka, který tady nemá auto, aby mohl o víkendu vyjet na čerstvý vzduch někam za Moskvu.
pátek 18. dubna 2008
Aktualizace ke dni 18. 4. 2008
čtvrtek 17. dubna 2008
Kolomenskoje - Obrázky s atmosférou
Jiný kraj, jiný mrav, aneb Mladý pane, mladý pane! ...tatínek Vám straší na cimbuří
Vzpomněla jsem si nedávno na jednu příhodu, která se mi stala kolem Vánoc. Je svázána se zvykem Rusů obracet se na všechny ženy do sedmdesáti let slovem: "Děvuška!" a na muže do stejného věku slovy: "Molodoj čelověk." Tedy něco jako "slečno, mladá paní" a "mladý pane". Přičemž to nemyslí nijak ironicky nebo posměšně, ale prostě to používají jako normální oslovení.
Seděla jsem tehdy s tátou v kavárně, čekali jsme až nám přinesou kafe a zákusky, a tatínek si mezitím zašel odskočit tam, kam musí i prezident pěšky. A tu se ke mně hrne číšník, nese dva dortíky a jedno kafe. A ptá se: "Co budete pít vy?" Já na něj překvapeně zírám a duchaplně odpovídám - "To kafe." A on na to: "Aha. A mladý pán?" Načež jsem na něj vytřeštila oči. Nechápala jsem, vůbec mi nedošlo že myslí mého tatínka (který mimochodem vypadá o dost mladší, ale mladým pánem bych ho teda - samozřejmě z respektu k jeho zkušenostem a jako ke svému otci - rozhodně nenazvala) a přemýšlela jsem, jestli si mě spletl s někým jiným, nebo jestli s námi u stolu sedí ještě někdo, koho já nevidím a on ano. V ten moment se naštěstí vrátil tatínek a všechno se vysvětlilo - mně konečně došlo, která bije a táta vysvětlil číšníkovi, že jsme chtěli samozřejmě dvě kafíčka.
A já byla rázem bohatší o jednu zkušenost. A sice, že až zase příště nazve moje rodiče někdo slečnou a mladíkem, nemám mu dávat do zubů, protože to rozhodně nemyslí neuctivě, ale je naopak slušný.
Jarní novinky z Moskvy
Co se jinak týče mých skvělých spolužáků, minulý týden jsem měla výstup s třídní krasavicí Lenou. Náš rozhovor má za následek, že mě a Laru naši "zlatí spolužáci" teď víceméně ignorují (což je po tom, co po nás házeli o hodině věci, docela fajn změna). Když jsem totiž Lenočce vmetla do tváře, že je mi úplně volná a že uvítám, když si mě konečně přestane všímat, její sebevědomí zjevně zůstalo lehce otřeseno.
Ve škole nějak nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo za nějaký měsíc maturovat. Spolužáci se dál vesele flákají a učitelé spíš o závěrečných zkouškách mluví než že by k nim někoho intenzivně připravovali...
Mně čeká zanedlouho zkouška z ruštiny, takže se snažím opakovat gramatiku, číst rusky, poslouchat ruské rádio a vůbec se naladit na ruskou vlnu. Vzhledem k tomu, že jsem v Moskvě, těžko můžu být naladěnější. Už se mi do řeči vkrádají rusismy. Tady na blogu se to naštěstí zatím neprojevuje, ale neradujme se předčasně ;)
středa 16. dubna 2008
Признания авантюриста Феликса Круля
Příběh okouzlujícího mladíka Felixe, neváhajícího v cestě za vlastním úspěchem využívat druhých, je v podání Divadla Tabakova strhující podívanou. Hlavní hrdina, ztvárněný mistrovsky Sergejem Bezrukovem, od prvních nevinných podfuků a rozpačitých krádeží dojde až ke chladnokrevným zločinům. Jeho jméno "Felix" znamená "šťastný". Tohle spolu s vědomím vlastní přitažlivosti a inteligence dává Felixovi pocit, že může dobýt celý svět. A přesně to také dělá, kráčí ke slávě a úspěchu po stupních tvořených city a životy druhých...
Román je nedokončený, a tak se představy o vyvrcholení Felixova příběhu mohou lišit. Režisér Andrej Žitinkin zvolil pro Felixe ten nejvyšší trest - a dá se říct, že právem. Přesto ve vás závěrečná opona nejspíš vyvolá rozporuplné pocity.
Felix je zločincem, který má v sobě kouzlo anděla. Bezrukov ho rozehrává s lehkostí a dokonalostí sobě vlastní. Ovládá jeviště i všechny ostatní herce, kteří - ač sami hrají výborně - jsou jím přece jen poněkud zastiňováni.
Sečteno a podtrženo, je to výborná hra, troufám si říct že zatím ta nejlepší, jakou jsem v Moskvě dosud viděla. "Tabakerka" je zkrátka skutečnou zárukou kvality.
Tleskám, slzím a jdu si kreslit srdíčka do deníku.
Odkazy:
román Zpověď hochštaplera Felixe Krulla
ruské stránky Divadla Tabakova
Divadla Tabakova v Evropě
středa 9. dubna 2008
Opera - Evžen Oněgin
Anchesenamon:
Operu od P.I. Čajkovského Evžen Oněgin je možné vidět na scéně několika moskevských divadel. My jsme se na ni vypravily do Moskevského akademického hudebního divadla Stanislavského a Nemiroviče-Dančenka. Divadlo se nelézá nedaleko divadla Lenkom na metru Tvěrskaja na adrese Bolšaja Dmitrovka. Budova divadla byla několikrát rekonstruována a má zajímavou historii.
Dříve to byla městská usedlost hrabat Saltykových z 18. století. Saltykovi patřili k významnému bojarskému rodu a byli po několik generací armádními generál gubernátory Moskvy. Dům nebyl zničen velkým požárem Moskvy v roce 1812 a proto se do dnešních dnů zachovala část vestibulu, parádní schodiště vedoucí do druhého patra a sloupového sálu – nyní foajé divadla. Od roku 1938 zde sídlil celých 70 let Kupecký klub, který v roce 1909 přesídlil do pro něj vybudovaného nového sídla na Malé Dmitrovce – dnes budovy divadla Lenkom. V roce 1926 byla budova předána státem dvěma studím – Opernímu studiu K.S. Stanislavského a Hudebnímu studiu V.I. Nemiroviče-Dančenka. Divadelní soubory zde fungovaly nazávisle na sobě. V roce 1938-39 byla budova rekonstruována pro potřeby studia Stanislavského. Pro soubor Nemiroviče-Dančenka se počítalo s novou budovou, kde se teď nalézá MCHAT Gorkého. Tyto plány byly přerušeny válkou, a tak po smrti Stanislavského došlo ke spojení skupin a vzniku Moskevského akademického hudebního divadla Stanislavského a Nemiroviče-Dančenka v roce 1941. Další rekonstrukce divadla byla zakončena v roce 2005. Divadlo získalo dvě scény, a v současné době je považováno za nejmodernější v Moskvě. Při vstupu dovnitř hlavní vchod navodí iluzi, že vstoupíte do staré budovy, ale opak je pravdou. Ocitnete se v jakémsi přízemním bludišti připomínajícím moderní výstavní sály rozděleném na menší výstavní prostory. Šatny jsou úplně vlevo anebo vpravo. Nahoru po schodech se jde do prvního patra, kde je foajé, vpravo pak obrovské atrium s prosklenou střechou, kde by se daly pořádat plesy – tam najdeme v rohu bufet, který ovšem pokračuje i doleva do zastřešené části, kde je možno se posadit ke stolečkům. Do hlediště se dostaneme z foajé, na balkony se pak musí ještě po schodech výš. Stěny na chodbách i v hledišti jsou tmavě modré, bílé sloupy, schodiště a obklady části stěn jsou ve světle šedém mramoru. Pod stropem je zavěšen velký kupolovitý křišťálový lustr. Opona (tedy spíš závěs), pokud je zatažena, je v modrozelené barvě moderního vzoru.
Nevím proč, ale vždycky jsem si myslela, že výprava představení v ruských divadlech je velice honosná včetně kostýmů. Po shlédnutí několika představení v různých moskevských divadlech musím konstatovat, že tomu tak není. V tomto představení byla scéna bílo – černá, kde hlavní kulisou bylo 8 dvojic sloupů. Sloupy byly ukotveny v podlaze a bylo možno je natáčet (z poloviny byly bílé, z poloviny černé) a naklánět ukotvením v horní části scény. Další rekvizitou byla pak technická lávka, která se spouštěla na jeviště a byla můstkem přes vodu či postelí Taťjany, jak bylo zrovna třeba. Atmosféru dokreslovalo buď po scéně rozházené listí, nebo umělý sníh a různé nasvícení dělalo se scénou divy.
Když jsme se usadily na místa na balkoně, uviděly jsme otevřenou scénu s čtyřmi bílými sochami v dobových kostýmech. Kolem soch pobíhaly vesničanky a rozhazovaly listí. Po nástupu orchestru a předehře se sochy začaly hýbat a proměnily se v živé herce, kteří provázeli pantomimou jednotlivé obrazy. Pro neznalé stručný děj Puškinova Evžena Oněgina: mladík z vyšší společnosti Evžen Oněgin je již znuděn večírky a společenskými dýchánky v Petrohradě. Stěhuje se na své venkovské sídlo, které zdědil po svém strýci. Na venkově je mu jediným rozptýlením jeho přítel básník Lenský, který ho seznámí s rodinou Larinů, chce mu představit svoji nastávající Olgu. Tak Oněgin potkává sestru Olgy Taťjanu, která se do něj zamiluje. Taťjana oblouzněna svým citem k Oněginovi mu píše dopis, kde se vyznává ze svých citů. Oněgin na dopis zpočátku nereaguje, později je jeho odpověď chladná a plná vytáček. Lenský ho pozve na ples u příležitosti oslavy Taťjanina svátku. Když Oněgin zjistí, že si všichni myslí, že je tu jako nápadník Taťjany natruc tančí celý večer s Olgou. To urazí Lenského a ten vyzve přítele na souboj. V souboji je Lenský zabit. Poté, co byl příčinou smrti přítele, Oněgin utíká a cestuje po Rusku. Po čase v Moskvě potká Taťjanu, nyní již manželku významného šlechtice. Oněgin je oslněn její krásou a vyzrálostí a dvoří se jí. Když mu neodpovídá na dopisy, jede za ní a přemlouvá ji, aby s ním utekla. Přestože mu Taťjana potvrdí, že ho stále miluje, odmítá s ním odjet.
Toto dílo je prvním veršovaným románem na světě, napsaným A.S. Puškinem během osmi let (dokončen 1831). Jednotlivé kapitoly jsou psány tak, jakoby na sebe ani nenavazovaly. Román dokumentuje období života v Rusku v letech 1819-1825, po Napoleonských válkách. Popisuje život ve městě Moskvě, ve vyšší společnosti v Petrohradě i na vesnici. V letech 1877-78 byl tento román na popud pěvkyně E.A. Lavrovské zhudebněn P.I. Čajkovským. Libreto napsal Šilovskij. Tato opera zpočátku nebyla publikem pochopena, protože byla z prostředí života „obyčejných“ lidí. Do té doby se hrály kusy na motivy pohádek nebo výpravných historických eposů. Premiéru v zahraničí měla opera v Praze v roce 1888, pod taktovkou samotného skladatele.
Opera se nám moc líbila. Čajkovský byl prostě pan Skladatel. Spolu s atmosférou divadla a výkony zpěváků to byl neopakovatelný zážitek.
Jaro je tady!!!
Před pár dny v obchodě jsem zase mimoděk vzala do ruky jakousi vydlabanou dřevěnou misku a v duchu přemítala, na co je asi určená, když ke mně přistoupil chlap s vizáží bezdomovce a bodře zahlaholil: "Pěkná věcička, co? Líbí, líbí?" Položila jsem misku a prchla. A to jsou jen dva případy z mnoha...
Dnes mě nikdo neotravoval. Oblékla jsem si totiž obyčejné džíny, vytahanou mikinu a černou koženou bundu, což je kombinace kterou tady člověk vidí spíš na chlapech.
Mám ale pocit, že jaro leze i na Moskvanky. Potkala jsem jednu, která vypadala jako pouťová atrakce. Lesklé černé kozačky, jasně červené lesklé pumpky a tmavočervenou lesklou bundu prostě nešlo přehlédnout. Seznamovací inzerát už od pohledu...
pondělí 7. dubna 2008
The best of my blog, odkazy, vol. 1
pátek 4. dubna 2008
Кира Пластинина (Kira Plastinina)
Kira je teprve patnáctiletá ruská... školačka, ale taky návrhářka. A je potřeba podotknout, že značka nesoucí její jméno se úspěšně "rozlézá" po celém světě...
Za vytvoření a propagaci vlastní značky oblečení vděčí Kira svému otci, Sergeji Plastininovi, který je akcionářem velkého holdingu Vimm-Bill-Dann ("Вимм-Билль-Данн") a v seznamu ruských milionářů je na 157. místě. Kiřin tatínek se tedy rozhodně nezdráhá vkládat do rodinného byznysu finanční prostředky. (Což dokazuje i fakt, že v říjnu minulého roku zaplatil 2 miliony dolarů Paris Hilton, aby se zúčastnila prezentace nové Kiřiny kolekce v Moskvě... Blondýnka samozřejmě přijela a byla z toho senzace.) K vytvoření sítě obchodů ho prý inspirovala vášnivá záliba dcerky v kreslení... Pravděpodobně to ale celé bylo trošku jinak. Začalo to tím, že šikovný byznysmen Plastinin získal společnost ABM - Holding, která disponuje sítí obchodů "Módní bazar" a Fresco. Jeho cílem bylo vytvořit na jejím základě silnou a výnosnou obchodní značku, která by se stala významným hráčem na trhu s oblečením. A tu mu přišlo vhod hobby jeho tehdy třináctileté dcerky. V roce 2006 tedy zaměstnal skupinu manažerů, Kiře dal k ruce tým návrhářů, krejčích a šiček, jejichž tvorbě milionářská dcerka udává směr, a výsledkem je 15 otevřených obchodů značky Kira Plastinina v Rusku.
Co se týče stylu oblečení, Kira sama ho nazývá "art-glamour-sportlive-casual". Většina článků se o ní vyjadřuje jako o mimořádném talentu s velkým potenciálem. Pravda je ale taková, že značka Kira Plastinina je určená dívkám mezi 15 - 25 lety ve střední cenové skupině, a podle toho také vypadá - drží se toho, co je právě nejvíc in a nesnaží se vybočovat. Jsou v módě legíny a dlouhá trika, tak prodávají legíny a dlouhá trika. Nic jiného by koneckonců ani stylové, moderní ruské dívky, které pečlivě sledují nové trendy, ani nenosily. Na všech modelech je patrné, že je navrhuje Ruska: kýčovité materiály, řvavé barvy, zlato a flitry - všechno, co mají zdejší děvušky v oblibě. Jen pro pořádek dodám, že masová produkce se samozřejmě šije v Číně, nicméně z italských látek a kvalita je pečlivě sledována. Co tedy dělá značku Kira Plastinina tak exkluzivní? Je to oblečení od dcery milionáře...