Koncert

Další překlad...

RJ»ČJ

Kdo to spáchal: Iris, korekturu provedla Anchesenamon

Originál najdete: v časopise ОНА, октябрь 2007, но. 10

Autorka: Дарья Донцова

Koncert

Počátky 90. let v Rusku byly neklidné. O časech, kdy kvetlo nelegální podnikání a jednání mezi šéfy podsvětí se odehrávalo za bílého dne, už vzniklo mnoho historek. Na jednu si vzpomněla i Darja Doncová, populární autorka detektivek a pravidelná přispěvatelka ruské verze časopisu „She“ – „ОНА“.

Na začátku 90. let u mě zaklepala sousedka Ema Borisovna s prosbou: „Dášenko, nešla bys se mnou na koncert? Snacha onemocněla, mám volný lístek… Moc tě prosím! Už dávno jsem si chtěla jít poslechnout nějakou pěknou hudbu, těšila jsem se na to, ale sama se bojím jít… Víš, jak to teď vypadá venku!“ „Tak dobře,“ souhlasila jsem bez dlouhého váhání.

Koncert se konal v koncertní síni Čajkovského. Zatímco se Ema Borisovna usazovala, pustila jsem se do zkoumání programu: Schubert, Chopin, Schuman a z nějakého důvodu i Mozart. No dobrá, beztak v tom není žádný rozdíl.

Orchestr zahřměl a stará paní v nadšení vykulila oči. Já se uvolnila a pokusila se získat z toho randálu nějaké potěšení. Naivní Ema Borisovna se zřejmě domnívala, že místa v první řadě jsou ta nejlepší, protože z nich můžeme zblízka sledovat krásné tváře muzikantů.

Orchestr spustil „Scénu na lovu“. Kromě hudby zaznívají v této skladbě i zvuky lovu – zaduje lesní roh a ozve se výstřel ze startovní pistole. Sotva bubeník stačil vypálit do vzduchu, křesla vedle nás podivným způsobem ožila. Dva tvrdí mladí hoši s širokými rameny a svalnatými zátylky vyrvali z křesla poněkud silnějšího pána v luxusním obleku. S úžasem jsem sledovala, jak jím mrštili na podlahu. Jeden z hochů ho zalehl, druhý vytáhl odněkud zpoza saka ohromný revolver a začal pálit do orchestru. Nešťastní muzikanti odhazovali housle, bubny i violoncella a vrhali se pod notové pultíky. Dirigent se svalil jak podťatý. Ze zákulisí vyběhli do parteru namakaní hoši a začala rvačka.

Nedorozumění se naštěstí vysvětlilo poměrně rychle. Ukázalo se, že koncert poctil návštěvou jeden z pohlavárů. Jeho bdělá ochranka, málo vzdělaná v hudebním oboru, považovala výstřel za napadení svého bosse a hned přijala adekvátní opatření.

Hoši s omluvami svého šéfa zvedli, oprášili, urovnali záhyby jeho pomuchlaného obleku a usadili ho zpět na místo. Publikum nervózně šumělo. Rozrušení muzikanti začali neorganizovaně vrzat na housle a demoralizovaný dirigent zaboha nemohl z orchestru znovu udělat jedno těleso. Objala jsem Emu Borisovnu, třesoucí se rozrušením a otázala se jí: „Jak je Vám? Všechno v pořádku?“ „Ovšemže ano,“ zvolala sousedka a já si uvědomila, že se nechvěje strachy. „To bylo něco! A to mi lidi tvrdili, že na koncertech vážné hudby je nuda. Lháři jedni!“