Je příšerná zima. Dneska jsem šla do školy v kabátě, a stejně to nestačilo, příště budu chytřejší a vezmu si ještě něco pod něj XD Myslím tím samozřejmě ještě něco kromě toho jednoho tenkýho svetru X) Což se teda ale dostáváme k tomu hlavnímu – škola. Co vám o ní mám říct? Taková normální jedenáctiletka. Něco jako základka a střední škola v jednom. Já jsem přirozeně v jedenáctým ročníku, i když věkem už mezi ty lidi moc nezapadam X) Vlastně nejenom věkem…
V ruských základních školách je zvyk (nebo spíš nařízení?) nosit něco jako uniformu… Prostě kluci by měli mít na sobě oblek a holky společenskou sukni a halenku… (Trochu mi to připomíná taneční – teda až na ty motýlky a rukavičky, to tady do školy kluci nosit fakt nemusej ;) Co se týče přezouvání, tak to je povinný, s pantoflema ale rozhodně neuspějete… nejlepší jsou kecky od Adidas, Nike nebo aspoň Pumy, ale takový černý lesklý polobotky D&G taky jsou v toleranci. Holky samozřejmě podpatky, tady na značce snad tolik nesejde, ačkoli – jo, sejde, jenže já nejsem Ruska, a pokud na tý botě není přímo napsáno Gabbana, anebo Prada, tak to prostě nepoznám… Co se týče těch „uniforem“, i tady byste se měli snažit být pokud možno co nejvíc značkoví a trendy. V toleranci je tak maximálně slušné triko, anebo nějaký společenštější svetr, „slušné“ kalhoty jsou naprostá nutnost. Občas se najde hrdina, který přijde v džínsech a mikině značky „és“, kterou jsem teda nějak nepochopila, ale zřejmě bude fakt hodně „kůl“. Pointa tohohle ustrojení spočívá v tom, že když dotyčného zahlédne ředitelka, ztropí strašnou scénu a pošle dotyčného „geroje“ domů, ať se kouká převlíknout, jinak uvidí! X) Ten poslechne (pro to se koneckonců ráno takhle oblíkal), a jako hrdina lidu se pak (už v obleku a pro jistotu i bílé košili a černých polobotkách, neb ředitelka na něj od té chvíle má pifku) navrací do lůna své třídy v průběhu vyučování, aby snad někdo náhodou nepřehlédl, že to byl ON, kdo to dneska řídě natřel.
Kolektiv v mojí třídě je nádherná ukázka povrchnosti a přetvářky, která se projevuje láskyplnými výkřiky typu : „Má milovaná kamarádko, počkej na mě, půjdeme do bufetu spolu,“ (to si nedělam srandu, takhle na sebe ty holky vážně řvou přes půl chodby a na schodech) a líbáním na pozdrav. Je to až komický jak se dva lidi, kteří spolu ve třídě a na chodbě nepromluví ani slovo (ale cítí se být členy stejné „kůl“ party), ráno nuceně políbí na přivítanou a pak se přátelsky ignorují… Tohle samozřejmě neplatí pro jakoukoli ruskou třídu, naopak, jiné ročníky mají celkem normální kolektivy a třídní vztahy… Akorát „moje třída“ se holt nějako nevyvedla.
Těm, kdo mě znají, musí být asi jasné, jaké mám v takovém pseudo-kolektivu postavení X) Vzhledem k tomu,že nenosím koženou lesklou kabelku od Diora (ale barevnou tašku s odznáčky a čínskými visátky, kterou jedna Ruska – jedna ze dvou spolužaček, které se se mnou baví i ve chvíli, kdy nepotřebují půjčit bělítko nebo něco poradit - nazvala „chippi - sumka“ – chápejte, hippie-kabelka X))), ke značkovému oblečení nemám žádný extra vřelý vztah (jediná značka kterou fakt miluju a můžu je Levi’s, ale džínsy jsou jaksi zakázaný…) a podpatky pro mě znamenají bolestné vzpomínky na taneční (Au-au-au, kdo mi to zase šlápl na nohu, nebyl to náhodou můj okouzlující tanečník? – Ne, nebyl, a i kdyby, šla jsi blbou nohou.- Aha, tak to promiň… Jsem prostě dřevo. – To nic, odpouštím ti. – Díky.. Ó díky… *Ach jo…*), moje postavení ve třídě je někde na kraji, pokud možno za rohem od mých dokonalých, trendy spolužaček XD
Nesnažte se mě ale litovat. Jsem totiž nepřizpůsobivá mrcha (a toho Diora si ne a ne a nepořídím X). Podporujeme se v tom s druhou Češkou ve třídě (jinak samí Rusové a Slováci), která se tak nějak stala mým spoluspiklencem a kamarádkou (máme pár věcí společných… takových... zajímavých X) nebo ne? Chci říct, co je vlastně špatného na tom, mít rád horoskopy a vtipy? XD ) a spolu čelíme kritickým pohledům a jedovatým poznámkám… naposledy to bylo dneska, už podruhé jsme se dozvěděly, že „pořád jenom žerem“. Vždycky jsem měla za to, že o přestávce si má člověk vybalit chleba se sýrem od maminky, hezky se napapat, nabumbat a pak si zajít na „holčičky/chlapečky“ *a nezapomenout si potom umejt ručičky XD*… Ale chyba lávky. O přestávce má člověk klapat podpatky, navzájem se fotit, pouštět nahlas hudbu a hodně nahlas křičet slova nějaké písně, aby všichni slyšeli, jak jste skvělí a jak blbě umíte anglicky.
Hm. Takže se sušenkama a müsli tyčinkami jsme s Larou (přezdívka mojí české spiklenkyně) absolutně out. Ačkoli my dvě máme za to, že z ostatních mluví sprostá závist. Když totiž chcete být „kůl“ (a nepapáte o přestávce chlebíčky od maminky, který vám maminka beztak nedá, protože byste je stejně nesnědli, a pak, máte peníze abyste si koupily svačinku v bufetu, jenže tam vy nepůjdete, protože tam chodí plno prcků z nižších ročníků a vy se musíte přece fotit s nejlepšíma kamarádkama na chodbě), máte dost ošklivej hlad a pohled na dvě Češky, drze se cpoucí sušenkama (který jsou navíc ještě přinesený z domova!!!!), ve vás musí vzbuzovat spravedlivý rozhořčení. Jo, sorry, holky, nemůžu sloužit. Pro všechny dost jídla nemam a když někomu nabídnu, tak si stejně nevezme (kdo ví, co to ti Češi vlastně žerou, že X) Tak jen pro informaci – jsou to ruský sušenky, ruský pečivo a pijem k tomu ruskej čaj… X).
Co se týče těch dvou Rusek, které se se mnou baví (anebo se o to aspoň pokouší X), Mily a Olji, jsou to něco jako třídní outsideři… Nejspíš je to tím, že Olja poslouchá Rammstein a Mila má neustále potřebu někoho organizovat (což se mi ale hodí, protože Rammstein náhodou poslouchám taky a nějakou pomoc od Mily přijmu s povděkem…), já je ale mám ráda. Jsou tolerantní jak ke způsobu, jakým przním jejich rodnou řeč, tak i k mé naprosté nestylovosti. Pochopte, já mám styl - ovšen jen v případě, kdy nejsem nucena se oblíkat „slušně“ – zkuste třeba někde sehnat bílou gotickou košili! To nejde dohromady. Fakt ne. Buď je gotická, anebo bílá, to dá rozum… X)
Celkově vzato mě to ale ve škole fakt baví. Občas něco pochytím, a v mezičase se snažím zvládnout najednou zapisovat si poznámky z výkladu učitele a ještě registrovat Lařino povídání… Dneska jsem dostala „sprda“ při literatuře. Celkem bez velkýho efektu. V mejch poznámkách aby se vyznal čert, a zabránit Laře v mluvení je výkon fakt nadlidskej. Pochopila jsem, že jsem nařčena z kecání při hodině, a pak mi taky prej v sešitě něco chybí. No to vim taky, pane bože, když jsem půlku výkladu nechytla přes Lařino kecání a dunění muziky z lavice za mnou. Zbytek mejch poznámek mi stejně nic neříká, protože zapisuju slova, jaký jsem v životě neslyšela… A kdo ví, jestli takový slova, co mám zapsaný, vůbec existujou X) znáte to, cizí řeč zní netrénovaným uším jako nepřetržitej proud zvuků, a rozeznat jedno slovo od druhýho prakticky nelze, když navíc do toho hlučí mí spolužáci, domnívajíce se zřejmě, že jsou právě v hospodě anebo na zábavě…
Naštěstí mi tady o známky nijak zvlášť nejde. Klidně si nechám nasázet dvojky a trojky (chápejte, trojky a čtyřky, Rusové to mají obráceně)… Není to koneckonců tím, že bych byla tak zoufale tupá, jen mi jaksi chybí nějakých deset let ruské školy, ale to se ztratí, že… X)))
Žádné komentáře:
Okomentovat