Rozkoukávám se

21. 8. 2007 úterý, Moskva

Včera jsme se byli podívat do školy, kam budu s bráchou chodit. Začíná se prvního září (správně, je to sobota, ale nedivte se, v Rusku se občas chodí do školy i v sobotu). Od půl deváté. Vzhledem k tomu, že máme školu za rohem, vítám to jako možnost si trochu přispat X) Ředitelka byla na nás milá, její zástupkyně taky, přesto jsme odcházeli trochu vyšokovaní. Máme si sehnat „rabóčij kasťjům“, což v praxi znamená, že se tam do školy chodí v jakési uniformě. Holky v tmavých sukních a světlých halenkách, kluci tmavý kathoty, triko a sako. Džíny – nepřípustné, stejně jako hlášky z amerických filmů napsané na sešitech, jak nás laskavě informovala paní ředitelka. Fakt by mě zajímalo, jak se to tam dodržuje( vím, co jsme si první den v prváku vyslechli my za zákazy a příkazy a pak se tím stejně nikdo neřídil…). Dobrá zpráva je, že do té školy chodí nějaké české a slovenské děti. Jak mi řekl jeden kamarád, pamatuj na „slovanskou pospolitost“ X))) Ještě k tomu oblečení – vzhledem k tomu, že můj šatník sestává z podivných, převážně černých módních kreací, které se obyčejné sukni nepodobají ani náhodou a džín - znamená to pro naše nutnost přetrpět se mnou nakupování nových hadrů X)))

Dneska se půjdem mrknout do města, pojedeme metrem – á, moskevské metro, ovšem, o tom jsem vám ještě nepodala zprávu!!! Moskevské metro je naprosto úžasné. Má jedenáct linií, z nichž jedna tvoří pravidelný kruh. Jsou označené barvami a absolutně se v nich nedá vyznat. Zastávky, které jsem zatím viděla, byly velké, s vysokými stropy, buď hranaté a obložené kachlíky (ty byly vytvořené stylem „vykopat díru a pak zasypat“ a jsou nízko pod povrchem, anebo klenuté, podepřené zdobenými sloupy a připomínající hradní sály (ty jsou hluboko pod povrchem a hodně staré). Vlakové soupravy jsou podobné těm, které jezdí v Praze, jen jsou starší a vypadají mnohem děsivěji. Při jízdě vydávají takový hluk, že prakticky neslyšíte vlastního slova, hodně mladých to řeší tak, že si zacpe uši mp3 přehrávačem, já mám ale obavy že můj přehrávač by na to nestačil. I tady hlásí „pozor, dveře se zavírají,“ ale na rozdíl ode dveří pražského metra, které se zavřou pomalu a vy máte šanci jimi prolétnout bondovským skokem na poslední chvíli, tady se dveře okamžitě po hlášení zavřou s razancí gilotiny a proskakovat by jimi zkoušel fakt jen sebevrah. Občas se ozve i hlášení typu: „pouštějte sednout staré lidi a děti“ a „nezapomínejte si ve vlaku zavazadla“. Dopravní podnik se holt snaží Rusy vychovávat.