Šílím...

... ne zcela dobrovolně se loučím se zdravým rozumem, prožívám krizi identity a ve volném čase sním o motorové pile, lívancích a útulné polstrované cele...
Jestli se vám to zdá přehnané, máte pravdu - skutečně přeháním. Rozhodně nemám vražedné sklony, jako nadávku bych ale v každém případě použila silnějšího slůvka než je "блин", a co se týče té pohodlné cely - šla bych se tam prospat klidně na tři dny v kuse...
Těch rozumberoucích faktorů je u mě momentálně celá řada, ale abych tu neseděla do zítra, vyjmenuju jen tři nejšílenější...
Za prvé, ve škole nám pomalu každé dva týdny mění rozvrh. Neměla bych nic proti, kdyby to ovšem nebylo pokaždé k horšímu. Pardon, ale trávit čtyři dny v týdnu od půl deváté do čtyř ve škole? Na základce? A nezbláznil se tu někdo? (Zatím ne, ale nemá k tomu daleko...)
Faktor dva - školní akce. Minulý týden to byl hodinový "koncert" na oslavu dne učitelů. Pod ostřížím pohledem nabroušené řídi jsme se krčili na nepohodlných židlích v aule a poslouchali kvílení nadaných spolužáků... Já mám respekt před těmi, kdo mají dost odvahy, aby předvedli to, co umí... Ale ztrácím ho před jedinci, kteří se vydrápou na pódium, aby předvedli to, co neumí... A těch byla většina. Nemohli jsme se ani zasmát (to by nás ředitelka zabila), takže jsme se tam na těch židličkách tak nějak svíjeli, zakrývali si obličeje a bezmocně sípali potlačovaným smíchem. To úplně nejhorší paradoxně předváděla nejstarší děcka...
Ani tenhle týden se nám nevyhnula školní akce. Jakási chytrá hlava usoudila, že je potřeba, aby se vedení školy přiblížilo svým studentům, a vymyslela "Talk show - Sto otázek pro dospělého, na dotazy studentů odpovídá ředitelka školy a zasloužilá učitelka RF ..... " Celá ta sláva se konala dneska. Po šesté vyučovací hodině nahnali deváté, desáté a jedenácté třídy do auly, kliku dveří zajistili koštětem, aby někdo náhodou nerušil (anebo neutekl X) a poté, co nám "moderátorka" (jedna z učitelek) svou úvodní řečí vyčerpala veškerá témata pro případné dotazy, vešla říďa. Vyslechla si "nadšený" potlesk a posadila se do křesla, přes které bylo přehozené něco, co se ze všeho nejvíc podobalo růžovému závěsu a co mělo zřejmě vytvořit dojem exkluzivity a výjimečnosti... Nikdo se k ptaní neměl, a tak první dotaz položila "moderátorka" - copak naše milovaná říďa dělá ve volném čase? Odpověď, která řídě zabrala asi deset minut, zestručním na dvě slova. Cestuje a zpívá. (Jak zjistíte za chvíli, měli jsme se o tom přesvědčit na vlastní oči - tedy vlastně uši...) Pak padaly nesmělé dotazy, související se školou. Třeba proč tam nesmíme nosit normální oblečení. Říďa prohlásila, že by nás to rozptylovalo. (Mně teda spíš rozptyluje to, že se mi neustále trhají silonky, v sukni je děsná zima a když si vezmu tričko s potiskem lebky, tak abych přes něj měla mikinu a rychle ji zapínala pokaždé, když v dáli spatřím přibližující se říďu... Co se týče náramků a řetízku, za ty trhá hlavu taky, protože my nesvéprávní blbečkové se na nich přece můžeme nedopatřením oběsit...) Nejodvážnější dotaz, který za ty dlouhé dvě hodiny padl, byl dotaz na ředitelčinu první lásku. Vznesl ho metrosexuální model z desáté A a byl za to odměněn potleskem. Říďa byla za svou odpověď odměněna uznalými pohledy. Jak totiž málokdo předpokládal, prožila ji už v desáté třídě... Když už jsme doufali, že nás pustí domů (poslední dotaz byl zodpovězen a několik nadšenců už vstávalo ze židlí), chopila se říďa mikrofonu, aulou zaznělo karaoke a mně se chtělo plakat. Ne že by měla tak špatný hlas, zpívala docela hezky, ale na můj vkus (tedy vkus k smrti vyhladovělého a unaveného člověka) až moc dlouho...
Můj šílící faktor číslo tři - vlasy. Dovolila jsem si do školy plné dlouho- a rovnovlasých krasavic přijít s vlnitým, odrůstajícím mikádem. Pokud na mě nepokřikují vtipné poznámky typu: "Nemůžeš jít pryč? Mám alergii na pudly!", aspoň mě zahrnují chytrými dotazy. "Co ti vadí na dlouhých vlasech? Nic? A proč je teda nemáš? Proč máš vlnitý vlasy? Od přírody? Jo? A proč nechceš mít rovný vlasy?Proč nepoužíváš vlasovou žehličku? Proč si to nevyfoukáš přes kulatý hřeben? Proč myslíš, že by ti to neslušelo? A proč? etc...." Bože, ještě, že se mě neptají, proč mám vlasyXD Dneska mě pro změnu podrobil křížovému výslechu výše zmiňovaný metrosexuál z desítky. Konverzaci nastartoval v mojí mateřštině slovy: "ty jsi pí*a!", načež nasadil milý úsměv. Se stejným milým úsměvem jsem odvětila: "a ty jsi kre*én," čímž jsem exhibici jeho cizojazyčných schopností považovala za uzavřenou. On si vyměnil překvapený pohled s kamarádkou, ta pokrčila rameny, pak na něj významně kývla a než jsem se stihla někam zdejchnout, začala doslova křížová palba, tentokrát už v ruštině... Ujistila jsem je (s většími obtížemi, neb mi chybí podstatná část ruské slovní zásoby), že v rovných vlasech vypadám jako "důra"- děkuju, nechci -, a že se mi můj účes líbí, načež si ti dva vyměnili nevěřícné pohledy a dočista ztratili dar řeči -naštěstí pro mě, takže jsem nelenila a zdrhla.
Tak to by byly moje šílící faktory. (O Laře, uzurpující si mou mp3 a pořád dokola poslouchající a kvílící tu jedinou písničku od Marakesh, kterou mám v přehrávači, ruštinářce, hystericky požadující nějaké čisté sešity a bratrovi, který se momentálně ulejvá doma a zarytě se odmítá se mnou učit němčinu, raději pomlčím....)
Když ale pominu tohle všechno, je život tady celkem pohodovej a dny utíkají docela rychle... Zvlášť ty víkendový - až MOC rychle na můj vkus ;) Nejen proto, že je tady tolik míst, která fakt stojí za návštěvu... Ale taky proto, že je tu... celkem inspirující prostředí... a já jednoduše nestíhám sepsat všechno, co mě tady napadá X) (Z toho zatím nešílím, ale počkejte, ono to přijde X))) Omlouvám se všem, které to nezajímá a slibuju, že příští zápis bude mít vyšší úroveň a pokud možno aspoň nějakou informační hodnotu...