Novinky z Moskvy

Co přinesl týden 30. 9. - 6. 10. 2007

Už jsem tady dlouho nenapsala nic do Deníku... Mám teď trochu kecací náladu, a tak to zkusím napravit;)
Takže, co je u Irisky nového? Hm=) Pokud začneme od hmotných statků, tak můj gotický šatník se rozrostl o kabát a půl (ten druhý mám společný s drahou maminkou - jedna druhé pokrytecky tvrdíme: "tobě sluší víc!" XD ale ve skrytu duše jsme obě přesvědčené o opaku X), jedny super kožený boty (dodatečně jsem zjistila, že Ona, moje milovaná gotická přítelkyně, má úplně stejný... doufám, že mě miluje natolik, aby mi kvůli tomu netrhala hlavu... ale když já jsem prostě musela ty boty mít...) O cédéčku už víte, a co se týče Avonu, tak naše avonlady nás musí úplně milovat, neb dostala "zakaz" asi na deset věcí XD víc mě toho nenapadá...
Škola. Hm, postupně se to uklidňuje... Trochu jsem, pravda, změnila taktiku. Místo toho, abych se krčila v rohu a ignorovala všechno kolem, se krčím v rohu a nesměle se na ostatní usmívám XD a hele, ono to celkem zabírá... minimálně už na mě nepokřikují "pudle". a někteří se začali usmívat taky. Mno, ale neradujme se předčasně, že.
Olja, moje ruská kámoška ze třídy, mě s nadšením sobě vlastním učí nová slovíčka. Pořídila jsem si na ně pořádně tlustý mini sešit. Stránku s ruskými nadávkami jsem z něj po zralé úvaze vytrhla a zamkla doma do šuplíku. (Co kdyby někdo z učitelů projevil zájem nahlédnout?! XD ) Už neprudím spolužáky konzumací donesených svačin. Vzhledem k tomu, že jsem se už naučila trochu mluvit, chodím se pravidelně cpát do školní stolovky. Objevila jsem, že tam mají něco jako obdobu pizzy, a můj pizzový deficit se začíná pomalu snižovat. (Ale na jistou pizzerii na Ládví nemá nic... Tím si buď jistá, Sharonko;) Bufetářka nahodí výtlem už v momentě, kdy mě uvidí ve frontě. V životě ode mně neslyšela nic jiného, než: "dobrý den, jednu pizzu, prosím" a "díky".
Kultura.
Byli jsme s rodinkou v cirkuse a taky v zoo.
Ruský cirkus, to je něco nepředstavitelného. Jednak se nachází v budově, což podstatně znásobuje jeho možnosti, a jednak se tady cirkusáctví studuje. Všechno bylo dokonalé. Od stepařských čísel, přes krasobruslení a následné kreace na visuté hrazdě ještě s bruslemi na nohou, až po akvabely. V životě jsem neviděla výměnnou manéž. Začínalo se na normální podlaze, vyměnili ji za písek, pak za led, a nakonec napustili bazén s fontánou. Jediný, kdo občas nespolupracoval, byla zvířata. Lvi se tvářili tak strašně otráveně, až mi jich skoro bylo líto. Na druhou stranu je ale pravda, že jsou to líné mrchy, o které se v přírodě stará harém samiček X) Dostali mně lachtani. Ty potvory si svoje vystoupení doslova užívaly XD Asi to bylo tím, že za každý povedený kousek jim narvali do tlamy rybu. Byli tři, a s obručemi to uměli suprově=) Pobavilo mně, když jednomu z nich nahozená obruč jen tak spadla kolem krku, on chvíli seděl, předstíral, že se ho to netýká, a když zjistil, že jeho dva kamarádi už svoje obruče roztočili a že z toho pravděpodobně kouká nějaká ta ryba, nahodil si obruč packou a už to jelo X)
Jediné, co mi dost vadilo, byly lasery. Jednotlivá čísla, kostýmy a choreografie mi přišly dokonale sladěné a blikající světla jako by celkový dojem spíš rušila než dokreslovala. Je ale pravda, že když v jeden moment lasery vytvořily dojem vodní hladiny v hledišti, koukala jsem jako puk. Vážně mi v tu chvíli připadalo, jako by se kolem mě vzdouvalo moře.
Lidi.
O minulém víkendu jsem byla venku s Ní. Vzala mě do parku, který mají v oblibě moskevští gotici. Na dotaz, jestli tam chodí jen gotici, anebo i emaři a jim podobní, s úšklebkem odpověděla, že emaři se do toho parku chodit bojí. Kvůli gotikům X)
V pondělí, nebo snad v úterý, to už nevím přesně, mě chytla docela solidní depka. Totiž, jak já to vidím, kromě Ní, Mily a Olji tady není nikdo, koho bych mohla označit za kamaráda. Rozhodně ne upřímného. Chybíte mi, děcka. Chybí mi moje třída. Chybí mi moji pražští kamarádi. Chybí mi posezení v čajovně (ta tajemná atmosféra, nasládlá vůně vodní dýmky a filozofické debaty, které já a moje spřízněná duše vedeme nad miskou kuskusu), kavárně (černý čaj, tajné poslouchání cizích hovorů a kradmé pozorování ostatních návštěvníků), pizzerce a hos- ehm, restauraci... Chvílema mi chybí Praha celkově...
Když jsem s Ní seděla v restauraci a ládovaly jsme se salátem Caesar, zeptala se mně, jestli mi chybí moje město. Řekla jsem, že jo. Lidi, město, všechno. Jenže, dodala jsem po chvilce, kdybych nebyla tady, ale v Praze, nemohla bych být s Tebou. Usmála se. Jo, to je pravda, řekla. Na chvíli jsem odložila vidličku. Ta myšlenka si žádala trochu širší úvahu. Chybí mi Praha, ale chtěla jsem z ní vypadnout. Byl to můj sen, a ten se splnil - jsem v Moskvě, a líbí se mi tady. A je to jen na rok. Je fuk, že tady nemám tolik přátel. Jsem tady, abych se naučila rusky, a abych tohle město poznala, a to taky udělám. Nepropásnu svoji šanci, prohlásila jsem rozhodně. Sledovala mě chápavým pohledem. Ať už je to jak chce, aspoň jednou věcí si můžu být jistá. Mí gotici mi rozumějí. Ona mi rozumí.