Včera nám tatínek s bráškou sebrali mobily a šli je vyvenčit ven. Vrátili se se čtyřmi ruskými simkartami a jedním mobilem navíc (pro mámu, která má tu smůlu - nebo štěstí? - že na její starý mobil ruské simky nefungujou). A pak začal obvyklý kolotoč, který provází každý nový technický přírůstek do rodiny. Aktivovat, vybrat zvonění (achich ach, kde mám sakra svůj mp3 přehrávač anebo aspoň špunty do uší?!?), uložit kontakty (začalo vzájemné prozvánění - kde kruci může ta mp3 být?!?) a my ostatní jsme mezitím pitvali a porušťovali svoje staré přístroje...
Českou simkartu jsem důkladně schovala (zatím ještě vím kam, ale až zapůsobí můj pověstný Alzheimer, pak teprve začne ta pravá sranda X) a na zmateném přístroji nastavila čas, datum a časové pásmo. Pak se mobil uklidnil, přestal otravovat a já měla za to, že to tím hasne.
Chyba lávky. V jednu ráno mi přišla nadšená uvítací sms od operátora a vytrhla mě z blaženého polospánku. Šťavnatě jsem dotyčnému vynadala a odplazila se zpět do postele. V půl jedenácté dopoledne (stále ještě jsem nastavená na český čas...), kdy obvykle vstávám, přišla další smska. Že by táta něco potřeboval? napadlo mě naivně a opět jsem opustila vyhřáté místečko v posteli (začíná tu být fakt kosa, hlavně po ránu. To je Rusko jak má bejt!!! X).
Chcete WAP? zněl úvod rozjásané agitační zprávy od operátora. Zbytek jsem ani nečetla. Jednak to bylo rusky, a tak by to pro můj rozespalý mozek představovalo nadměrnou námahu (po ránu se radši moc nepřepínat, že X) a jednak mi podobné smsky chodí dost často i v češtině, takže se tak nějako dá předvídat, co asi bude obsahem této. Upustila jsem mobil zpátky na místo a vyloudala se z pokoje.
V půl jedenácté začíná každý všední den na prvním kanále pořad "Módní rozsudek" se Slavou Zajcevem. To si přece nemůžu nechat ujít! Tak ze kterého ošklivého kačátka mistr Zajcev a jeho stylisti udělají labuť dneska? přemítám cestou k televizi. Mamka už je tou dobou dávno vzhůru. Nevím, jestli jí mám závidět anebo ji spíš politovat. Každopádně je to teď jedno - módní soud právě obvinil jistou Světlanu z toho, že si kupuje přemíru levných oděvů. Její dcera rozhořčeně vypráví, jak Světlana nakupuje ve výprodeji a zahlcuje se oblečením, které pak nenosí.
Na scénu je dotlačen nákupní košík přecpaný oděvy. Jaká hrůza! Všechno je to levné už od pohledu! Ze samého šoku zapomínám žvýkat chleba se sýrem, který jsem si donesla k televizi. Vrcholem všeho je velký tác, na kterém se tyčí malé Killimandžáro bižuterie. Ručička váhy, na kterou je položen, ukáže neuvěřitelných pět kilo! Tak to je moc! Soude, konej svou povinnost! Do hříšnice se pouští nejen dcera, její hlavní žalobce, ale i svědci - její přítelkyně a kolegyně z práce. Jaká hanebnost, všichni jsou rozhořčeni.
Ubohá Světlana má pláč téměř na krajíčku, naštěstí vystupuje její chrabrá obhájkyně (jedna z hlavních hvězd pořadu) a pozvedá proutěný košík, ve kterém má vyskládánu svou vlastní bižuterii. Také toho není málo, na Světlanino Killimandžáro to ovšem nemá. Obhájkyně vede vášnivou řeč o tom, že každá žena potřebuje mít něco krásného na sebe. Zamáčknu slzu v oku, ta žena má úplnou pravdu, co bych byla bez svých prstýnků a bižuterie?
Žalobkyně však vstává a hlásá krutou pravdu – levná bižuterie se pozná na první pohled a její nošení není nic jiného než ostuda. Světlana se tváří zkroušeně, zasáhne chrabrý pan Zajcev a vyzývá Světlanu, jak je v tomto pořadu dobrým zvykem, aby přijala jistý obnos a nakoupila si za něj nějaké oblečení a doplňky dle vlastního výběru, které následně všem předvede. Světlana odchází, střih, reklama.
Zajdu si pro čaj a dojím svůj chléb, na který jsem předtím dočista zapomněla. Ale už je to tady, reklamy končí, pořad opět začíná a na molo vchází Světlana v růžové sukni a černé halence, ověšená (jak jinak než levnou) bižu. Diváci tleskají, módní soud na ni poulí oči. Ta žena je nepoučitelná. Předvede ještě dva modely, vyslechne zdrcující kritiku a je odevzdána do péče stylistů. Nejlepší kamarádka se ji snaží ještě obhajovat, ostatní ale svorně soudí, že Světka potřebuje odbornou pomoc.
Další blok reklam, nemůžu se dočkat jejich konce. Krátký sestřih ze života obžalované, zazní obvinění z nakupování příliš levných věcí na sebe a na molo vchází Světlana v šedém kalhotovém kostýmu s účesem podobným na Hillary Clintonovou. Publikum křičí nadšením, Slava Zajcev Světku sleduje mlsným pohledem, obžaloba jásá a nemá slov. Ještě dva podobné modely, a všichni přátelé, kteří doteď házeli na Světlanku špínu, nemají slov a jsou zase její obrovští kamarádi.
Přichází řada na publikum – hlasuje se, zda se jim víc líbí Světlana obléknutá podle Světlany anebo podle stylistů. Stylisté získávají zdrcujících 91%, Slava Zajcev Světlanu vášnivě líbá a pořad končí. Toužebně si povzdechnu – co by asi ti moudří, úžasní stylisté provedli s mojí pseudo-gotickou imidží? Pravděpodobně by mne odbarvili na blond a oblékli do růžových šatiček, protože tak je to správně, to vyžaduje můj typ a to je můj skutečný styl. Ještě, že nejsem Ruska, co kdyby se mezi mými přáteli našla taková podrazácká s***ě, že by mě do toho pořadu přihlásila a kydala na mě špínu? Otřesu se hrůzou a zamknu se v koupelně. Pohled na rozcuchané, napůl zrzavé cosi v růžové noční košili s kuřátky mě uklidní. Kdepak, pane Zajcev, na takovýhle zjevy jste vy a vaší stylisti krátký.
Žádné komentáře:
Okomentovat