Moře EMOcí

Vzhledem k tomu, že už jsem v Moskvě nějaké dva měsíce ( a moje ruština konečně dosáhla takové úrovně, abych se byla schopná aspoň nějak domluvit), rozhodla jsem se seznámit se zdejší hudební scénou. Jsem na tom se znalostmi ruských kapel a zpěváků docela bledě. Z rádia nám doma permanentně hraje Jumor FM (kde vysílají vtipy a veselé remixy různých hitovek), na ruské MTV kouknu jednou za čas a to, co produkují o přestávce moje ruské spolužačky, mi k srdci zrovna nepřirostlo. (Pustí si naplno nějakou písničku z mobilu a začnou řvát - zpěvem to fakt nazvat nejde. No, nějak se odreagovat musí, že... Oblíbený ruský zpěvák Dima Bilan, kterého holky zbožňují a oddaně przní jeho písně skoro každou přestávku, tím ale v mých očích dost utrpěl.)
Vzhledem k tomu, že jsme pár let nazad měli v Praze možnost sledovat ruskou televizi (než vyměnili ruský první program za kanál o počasí), znám takové hvězdy jako je Ala Pugačová, Filip Kirkorov, již zmíněný Dima Bilan a ještě pár interpretů, jejichž jména by vám nic neřekly. A vlastně taky Vladimíra Vysockého, ale to je legenda a zná ho asi každý..
Včera přitáhla Olja do třídy dva časopisy pro moderní ruské dívky. Poté, co byly důkladně prolistovány třídní elitkou, jsem jeden ukořistila pro sebe a objevila v něm recenzi na cédéčko - výběr ruských EMO kapel. Zdeptaná emařka na jeho přebalu, vlekoucí za sebou zaříznutého plyšáka, se mi vryla do paměti. Když jsme pak odpoledne s mamkou brouzdaly po obchodech, padla mi tato známá tvář do oka, a vzhledem k tomu, že ruská cédéčka stojí průměrně okolo sta rublů, rozhodla jsem se to risknout.



Doma jsem cédéčko nedočkavě hodila do diskmenu (Hurá, jdu se zase vzdělávat!), nalistovala čistou stránku bloku a usadila se za stůl, s propiskou v pohotovosti, abych mohla zapsat první dojmy z poslechu.
První písnička mě dost vyděsila. První asociace, které ve mně kapela Marakesh vyvolala, bylo : ruští (vlastně pardon, ukrajinští...) Tokio Hotel!!! A druhá: panebože, proč jsem těch sto rublů radši neprojedla?!
Naštěstí to není tak zlé. (Zatímco tohle píšu, hraje mi to cédo už asi podesáté X) Většina písniček sice vyvolává dojem, že Rusové považují "blití do mikrofonu" a často se opakující kytarové motivy za hlavní projevy stylu EMO, několik kapel mi ale připadá celkem slibných, a asi se budu věnovat jejich dalšímu zkoumání X)

Jsou to:
Sankt Petěrburští Neversmile, oficiální site www.neversmile.net


Moskevští Radio Cambodia, oficiální (moc hezky udělanej) site www.radiocambodia.ru


Those Days, oficiální site www.thosedays.ru


Линия, oficiální site www.lineband.ru


Комната, oficiální site www.roomusic.ru


MedusaScream, oficiální site www.medusascream.com


Hlavně mi prosím vás neříkejte, že jsou vám ty odkazy nanic, protože neumíte rusky. Budu se o těch kapelách snažit i se svou chabou slovní zásobou něco přeložit, ale nebude to hned. Většina z nich má na stránkách pod Media odkazy na videa, pokud tam není rovnou napsáno Video, takže si o jejich kvalitě můžete udělat obrázek sami. Pokud by vás zaujaly a chtěli jste o některé z nich zjistit víc, dejte mi vědět ;)