28. 8. 2007 středa, Moskva
Včera jsem měla krizi.
Počasí je sice nádherný (dneska jsem vyšla na ulici a nádherně mi drkotaly zuby – takhle má vypadat Rusko, kruci!!!!), fouká svěží větřík a na obloze se předvádí namakaní kulturisté z říše mraků, ale je doba kolem úplňku, která přeje hádkám a konflinktům. A já už jsem dlouhou dobu nemluvila s žádným jiným Čechem kromě rodinky a jedné sousedky. Začíná se to na mě podepisovat.
Včera jsme byli s mamkou v knihkupectví na Arbatu. Arbat, to je jedna ze známých, tak nějak hlavních moskevských ulic. Takže tam přirozeně byla hlava na hlavě. A vzhledem k tomu, že mě cestou tam málem přejelo jedno z těch zvířat, která tady sedají za volant (na jednom z nejpříšernějších přechodů, který jsem kdy viděla, a který znervóznil i mou otrlou maminku natolik, že mě přes něj ve chvíli, kdy od nás bylo nejbližší auto neuvěřitelně dalekých deset metrů, převedla – či spíš přetáhla – za ruku), měla jsem první den po dlouhé době v oku čočky a strašně mě bolela hlava, trošinku mě to nas*alo. Vážně, prodírat se neustále nějakými davy, které navíc ani nemluví vaší řečí (ale pořád je to řeč dost podobná a nevyplatí se riskovat pár přes hubu tím, že byste někomu vynadali), a vůbec - shánět v cizí zemi něco na čtení (víte vy vůbec co to je takový čtenářský absťák?!?) je jednoduše hrůza! Navíc jsou teď moje možnosti dost omezené. Výběr je následující: ruská a anglická literatura. Ruská – hahaha. Anglická – to by šlo, jenže co??? Časopisy jsou nechutně drahé (vyhodit 300 rublů za něco komerčního nevalné kvality? Hahaha). Spasil mě Terry Pratchett. Pořídila jsem si knihu Good omens ( česky Dobrá znamení, doporučuju všem ;), kterou napsal spolu s Neilem Gaimanem. (to abych neupírala Neilovi zásluhy X) Pak jsme se ještě o něco pokusili v papírnictví. Když jsme vcházeli, měli jsme za to, že naším cílem je nakoupit nějaké sešity. Po pěti minutách se naším cílem stalo koupit cokoli /anebo radši vůbec nic/ a procpat se houstnoucím davem rychle ven.
Následná procházka po vedlejším, starém historickém Arbatu mi malinko uklidnila nervy. Ale jen malinko. Brácha každých pět minut opakoval něco o McDonaldu a moje hlava se tvářila, že každou chvíli pukne na dva kusy. Když už jsem myslela, že začnu snad ze zoufalství někoho mlátit, zahlédla jsem stánek se starými čísly časopisů. Jestli je něco, co mi zůstalo z dětství , je to závislost na čokoládě, rajské polívce a komiksu WITCH. Zjistila jsem krátce po příjezdu, že vychází i tady (příběh komiksu je sice o pár let pozadu, ale to je taky skvělé, protože tahle část mi zrovna ve sbírce chybí X), ale sehnala jsem jen nejnovější, zářijové číslo. To platilo do včerejška! U stánku na Arbatu jsem nadšeně vyhrabala srpnový a červnový díl a radovala se z toho jako malá ještě celou cestu domů. No, takže čarodějky WITCH včera pravděpodobně zachránily nějakého nevinného člověka od jisté smrti.
Večer jsem si vyrvala z očí čočky, po dlouhém hledání vyhrabala brejle, zalezla se slovníkem do pokoje a věnovala se překládání komiksu. Mamka mi chvíli asistovala, a potěšila mě zprávou, že tyhle komiksy jsou skvělé, protože se v nich používá hovorová ruština. Takže vlastně ještě dělám něco pro sebe! Nalila jsem si čaj a vypsala si na volný list papíru azbuku, u které si stále ještě nepamatuju, jak jde za sebou. A teď prosím nerušit….
Táta mě pak ještě potěšil zprávou, že v neděli si můžu jít zalézt na umělou stěnu s jeho kolegou. Cítila jsem, že krize pomalu odplouvá někam do dáli. Jen se teď děsím, kdy přijde další a jaký bude její rozsah… Přinejhorším vím, kam se v případě nejvyšší nouze vypravit. Na Arbat. Snad tam budou mít ještě nějaké komiksy…
Žádné komentáře:
Okomentovat